Dobříšský židovský hřbitov se nachází na severním okraji města na kopci zvaném Větrník při turistické značce. Založen byl najpozději v první polovině 17. století, rozšířen pak byl v letech 1781 a 1863. V průběhu druhé světové války a po ní byl poničen a zanedbán. V letech 1988-89 byl zmenšen a rekonstruován, byla postavena nová zeď a brána. Na ploše 7.401 m2 se nachází přibližně 250 náhrobků, nejstarší z roku 1650. V současné době je hřbitov uzamčen a přístupný pouze po dohodě se správcem hřbitova (Mantana a.s.).

Autobusová zastávka Bártlova v Horních Počernicích.

Historie hradu V písemných pramenech se hrad poprvé připomíná roku 1224, za jeho zakladatele je považován Bedřich z Hazlova. Jeho rodu náležel až do 15. století. V roce 1576 získává hrad Václav Volf z Kocova, později Dětřichovci, na krátkou dobu Nosticové a po nich Moserové. Ti zde upltňovali svůj vliv až do 19. století, hrad rozšířili a prakticky přestavěli na zámek. Posledními majiteli Hazlova byli Hemfeldové, kteří jej vlastnili až do roku 1945. Poté zůstal nevyužívaný a začal chátrat. V 60. letech byla zbořena velká část jižní strany hradu a v následujícím desetiletí byl vydán demoliční výměr. Ten však zatím nebyl nikdy naplněn a byl ponechán k dalšímu svévolnému rozpadu. Po revoluci se podařilo alespoň zachránit barokní kostel Povýšení sv. Kříže s románskou věží a velmi malá část některých budov. Ostatní části dnes již spíše zámku se nadále rozpadají. Dispozice hradu Areál tvoří směs různých budov z nichž vystupuje románská věž kostela uprostřed dispozice. Za ním stával dnes již téměř zaniklý gotický palác ze 14. století. Středověkého původu je i část jižního a východního křídla. Lépe se dochovala přední část hradu, což bylo pravděpodobně původně předhradí. Tipy na výlet Nedaleko Hazlova najdete tzv. Goethovu skalku. Za návštěvu jistě stojí hrad Ostroh, hrad Libá nebo hrad Vildštejn. Nedaleko Františkových Lázní najdete sopku Komorní hůrka. V témže městě najdete také rozhlednu Zámeček a rozhlednu Salinburg. Ubytovat se můžete ve Františkových Lázních.

Lidice jsou obec se 451 obyvateli ve Středočeském kraji, 20 km severozápadně od Prahy, poblíž Kladna. Nejstarší zmínka o vsi pochází z roku 1318. Po celá staletí byly Lidice obyčejnou nevelkou zemědělskou vsí v mělkém údolí Lidického potoka, příslušející k buštěhradskému panství. Obec to není výjimečně krásná, nestojí v okolí žádný hrad nebo zámek, také se v ní nenarodila žádná slavná osobnost. Nejvýznamnější památkou a dominantou obce byl barokní farní kostel sv. Martina. Přesto se stala tato nenápadná víska světoznámou, vstoupila ovšem do dějin způsobem, který si nikdo z místních jistě nepřál. 10. června 1942 se stala obětí krevní místy, místem toho nejhoršího běsnění a teroru nacistických okupantů vůči českému národu během 2.světové války.Příběh na jehož konci je lidická tragédie odstartoval 27. května 1942, kdy provedli českoslovenští výsadkáři Josef Gabčík a Jan Kubiš, v rámci operace Anthropoid, atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Když 4. června 1942 Heydrich na následky zranění zemřel, rozhodli se nacisté k dosud neslýchané zastrašovací akci – vyhlazení Lidic. Lidice byly vybrány jen souhrou okolností a bez zjevného důvodu. Měly být vypáleny a srovnány se zemí, dospělí muži zastřeleni, ženy uvězněny v koncentračních táborech a děti dány na „náležité vychování“ do Německa. Akce začala 9.června navečer a její resumé bylo tragické. Na místě bylo zastřeleno 173 mužů. Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. 184 lidických žen bylo odvlečeno do koncentračního tábora Ravensbrück, 88 dětí převezeno na převýchovu. Většina z žen a dětí byla popravena v koncentračních táborech. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí). Lidice byly vypáleny, zbytky vypálených budov vyhozeny do povětří, zničen hřbitov, vykáceny stromy, sutí zavezen rybník a vše srovnáno k nepoznání. Dokonce bylo na několika místech posunuto koryto potoka, aby nic nezůstalo na svém místě. Prostor, kde stávaly Lidice, měl být učiněn polem a jméno obce vymazáno z map.Zločinné vyhlazení Lidic svou plánovitostí a chladnokrevností pobouřilo celý svět. Města a obce v USA, Austrálii, Velké Británii a dalších státech se na protest proti nacistickému běsnění přejmenovávaly na Lidice. Ihned po osvobození bylo místo lidické tragédie provizorně pietně upraveno a 10. června 1945, rozhodnuto, že Lidice budou v těsném sousedství bývalé obce obnoveny. Na místě starých Lidic je muzeum s celoročně přístupnou expozicí připomínající lidickou tragédii. návštěvníky dojme k slzám bronzové sousoší 82 zavražděných lidických dětí, které je zároveň připomínkou všech dětských obětí války. Osud Lidic nebyl ojedinělý, k masakrům civilistů docházelo za druhé světové války po celé Evropě. Připomeňme Kortelisy a Český Malín (Ukrajina), Oradour-sur-Glane (Francie), Marzabotto (Itálie) či české Ležáky. Ale Lidice byly první, proto se v očích světové veřejnosti staly symbolem boje proti německému nacismu.