Chráněná krajinná oblast Český ráj se rozkládá na území okresů Semily, Mladá Boleslav a Jičín. Je nejstarší CHKO u nás a to již od roku 1955. Jádro Českého ráje tvoří oblast pískovcových skalních měst v okolí Jičína, Turnova a Mnichova Hradiště. Jak už samotná název napovídá, krajina je to výjimečně malebná s unikátní estetickou hodnotou. Ta je umocněna tím, že tvoří velmi harmonický dojem, který vytváří nespočet skalních měst, vyhaslých sopek, malebných zákoutí, jejichž ráz není narušen monumenty, které do kraje vtiskla ruka člověka. Hrady, zámky, rybníky malebné vesničky a městečka tvoří společně s krásnou přírodou jeden dokonalý celek. To všechno tvoří jedinečnou turistickou oblast. Charakter území Českého ráje je mírně zvlněný a terasovitě vystupuje nad okolní terén. Více než polovinu území pokrývají většinou borové lesy. V nižších polohách najdeme ovocné sady a zajímavá je i specifická květena rybníků, mokřadů a rašelinišť. Neopakovatelné kouzlo Českého ráje ale spočívá ve skalních městech a ve vrších vulkanického původu. K typickým prvkům skalních měst patří jeskyně, závrty, skalní brány a okna, a viklany která v kombinaci s hrady, jejich zříceninami a zámky umocňují romantiku celého kraje.  Český ráj nabízí výborné možnosti pro pěší turistiku ve všech ročních obdobích. Obsahuje množství turistických atraktivit jako jsou pískovcové skály, vyhlídky z rozhleden a z vyhlídkových míst, hrady a jejich zříceniny, jeskyně, ale i lidové roubené chalupy s pavlačemi a různě zaměřená muzea. Značení turistických tras je  velmi dobré a ubytování lze najít ve všech turisticky významných místech. Dominanty a nejzajímavější místa této turistické oblasti, jsou například Drábské světničky, hrad Kost, zřícenina hradu Trosky, zámek Hrubá Skála, vrch Kozákov a další. Všechny spojuje  tzv. Zlatá stezka Českého ráje. Měří celkem 123 km. Na své si zde, ale přijdou i vyznavači jízdních kol, kteří mohou projet Český ráj po výborně upravených cestách převážně s písčitým podkladem. Celá oblast je naprostým rájem pro horolezce. A to věše jen necelých 100 km severovýchodně od Prahy.

Zámek Jezeří, stojící na svazích Krušných hor, můžeme navštívit v okrese Most, zhruba 12 km jihozápadně od Litvínova, v Ústeckém kraji. Historie zámku Zámek Jezeří byl kdysi považován za jednu z nejvýznamnějších barokních staveb v Evropě. Na místě dnešního zámku stával od 2. poloviny 14. stol. gotický hrad, založený pány ze Rvenic a přestavěný roku 1549 Mikulášem Hochhauserem z Hochhausu na renesanční zámek. Po bitvě na Bílé hoře získal panství Vilém ml. z Lobkovic, který brzy přikročil k rozšíření objektu. Koncem 17. stol. započal Ferdinand Vilém z Lobkovic přestavbu sídla v barokním slohu. Kulturní význam zámku Konec 18. a začátek 19. stol., období knížat Josefa Františka Maxmiliána a Ferdinanda z Lobkovic, znamenaly pro zámek vrchol stavebního a kulturního rozmachu. Od r. 1802 bylo na Jezeří zámecké divadlo, v němž hrála i řada vídeňských herců. Vznikla také zámecká myslivecká kapela s 22 členy, která dosáhla největších úspěchů pod vedením kapelníka italského původu Josefa Cartellieriho. Kromě ní zde vystupoval i známý pěvecký „eisenberksý“ kvartet a hudební oktet. Na koncerty pořádané v zámeckém parku se pravidelně scházelo množství posluchačů. Jezeří navštěvovali i významné osobnosti, pobýval zde skladatel Ch. W. Gluck a z nedalekých teplických lázní sem zajížděl J. W. Goethe a Ludwig van Beethoven. Součástí areálu zámku bylo i unikátní arboretum s mnoha druhy exotických dřevin, které však bylo z velké části zničeno kvůli povrchové těžbě hnědého uhlí, jako i jezeřické okolí. Kulturní význam si zámek udržel i počátkem 20. stol. Na konci 30. let, v době ohrožení republiky nacismem, se stalo Jezeří českým centrem. Na zámku se hrály pro veřejnost české hry. V době 2. světové války byl zámek pod nacistickou správou, poslední majitel kníže Max Lobkovic byl vyslancem československé vlády v Londýně. Na Jezeří byl vybudován zvláštní tábor pro prominentní vězně ze spojeneckých armád. Po válce se zámek stal majetkem státu, kde sídlila chvíli československá armáda, později sloužil i jako internát pro hornické učně. V roce 1993 bylo Jezeří v restituci navráceno Lobkovicům. Ti ho však v roce 1996 darovali opět státu, a od té doby je zámek přístupný veřejnosti. V současné době je zámek postupně renovován a konají se v něm různé kulturní a společenské akce. Podoba zámku Zámek Jezeří má půdorys ve tvaru nízkého a širokého písmena H. Zámek, v některých částech dvou, v jiných třípodlažní, má celkem 114 pokojů a přes 130 menších místností a komor. Na koncích západních křídel jsou dvě kruhové věže uzavírající nehluboký dvůr. Po stranách hlavního vchodu do budovy se nachází velkolepý portál s plastikami Atlantů z počátku 18. stol. Jejich autorem je pravděpodobně J. A. Dietz. Nad touto branou se tyčí čtyřhranná věž s hodinami, zvonky a cibulovitou střechou. Na východní straně zámku je kaple Panny Marie Bolestné (1805). V ní visel oltářní obraz Madony od Karla Škréty, který je od 40. let 20. stol. nezvěstný. Nad obrazem visíval krucifix vyřezaný z jediného kusu dřeva. V kapli dříve bývala také železná truhla s relikviemi a harmonium. Zámecké expozice V současné době je pro návštěvníky k dispozici jeden prohlídkový okruh. Zahrnuje část přízemí (kaple, lovecké pokoje, stříbrnice, pokoj alchymisty, sklepení s instalací pohádkových bytostí), prostor reprezentativního schodiště a část patra severozápadního křídla (Kulečníkový sál, Malý sál, pracovna a šatna kněžny). Současné vnitřní zařízení zámku pochází z depozitáře v Roudnici nad Labem a od štědrých dárců, případně je dílem paní kastelánky. K zámku patřil také rozsáhlý park, který však byl zničen ve 20. stol. těžbou hnědého uhlí. Až její útlum započal nové lepší časy pro Jezeří. K dalším památkám, které nalezneme v okolí zámku patří Hraběcí kaple a zaniklá myslivna. Za zmínku stojí též bývalá zámecká vodárna s přehradou na Šramnickém potoce v jezeřských lesích. V okolí zámku je rovněž několik pozůstatků po středověké těžbě železné rudy, např. historická štola u parkoviště. Tipy na výlet Poblíž můžete navštívit zámek Janov a vodní nádrž Janov. V nedalekém Mostě najdete hrad Hněvín, planetárium nebo oblastní muzeum. Ubytovat se můžete v Mostě.

Zřícenina hradu Valdek se nachází na okraji vojenského újezdu Brdy. Od hradu ke zřícenině Na ochranu svého rozsáhlého panství postavil staropanský rod Buziců v brdských lesích počátkem 2. poloviny 13. století hrad Valdek. Roku 1263 se po něm psal Oldřich Zajíc purkrabí Pražského hradu, zakladatel prvního augustiniánského kláštera v Čechách, pojmenovaného později Svatá Dobrotivá. Hrad Valdek jím byl vystavěn podle německého vzoru s okrouhlou masivní věží volně stojící za hradební zdí. Po Oldřichově smrti roku 1271 získali jeho synové Oldřich ml. Žebrák a Zdislav hrad Valdek. Významnou postavou rodu byl Oldřichův vnuk Vilém, nejvyšší maršálek a královský podkomoří, ochránce královny Elišky Přemyslovny, nazývaný též „Zajíc srdce udatného“. Z jeho šesti synů zdědil Valdek Oldřich, jenž roku 1344 hrad a panství prodal Běškovcům z Běškovic. Po nich se zde v průběhu 15. století vystřídalo několik vladyckých rodů. V 16. století vlastnil Valdek rod Pešíků z Komárova, který však neměl dostatečné prostředky na údržbu hradu. Václav Pešík jenž zdědil hrad roku 1586 si postavil novou tvrz a z rozpadajícího se hradu se odstěhoval. Navíc mu byl Valdek za účast ve stavovském povstání zabaven. Hradní dispozice Dispozice hradu byla dvojdílná. Před hradním jádrem se rozkládalo poměrně velké předhradí. Dnešní jádro prošlo velkým vývojem. V první části to byl plochostropý patrový sálový palác. Přízemí bylo dodatečně rozděleno na tři místnosti. V nádvorní stěně v prvém patře probíhala chodbička v síle zdiva na obou koncích zakončena arkýřovými prevéty. Dále byl v prvním patře umístěn mohutný krb. Před palácem stojí bergriftová věž o průměru 10 metrů. Pod věží se nacházelo první nádvoří s hospodářskými budovami, do kterého se vstupovalo branou v hradbě z předhradí po mostě přes hluboký příkop. Dnešní stav Do dnešní doby se nejvíce zachovala bergriftová věž, velké zbytky paláce a hradeb. Přestože se hradní zřícenina nachází ve vojenském újezdu je sem v současné době o víkendech a svátcích přístup volný. V okolínaleznete ubytování například v obci Hořovice.  

Židovský hřbitov se nachází vcelku daleko od obce, zhruba 1,5 km severozápadním směrem. Přístup je pro neudržovanou cestu celkem komplikovaný. Podle mapy sem značka nevede. Přesto však lze ze Stráže se dát po naučné stezce, která nás dovede až přejezdu přes železniční trať používáný snad jen zemědělskou technikou. Dále značka vede zarostlým remízkem. Od přejezdu je potřeba se dát po pravé straně tohoto remízku krajem pole, nikoliv po mírně klesající polní cestě. Po okraji tohoto pole se dostaneme až k místu kde les točí vpravo. Zde v cípu je potřeba překonat menší bariéru kopřiv a vejít do cípu tohoto lesa. Zde se také objeví značka naučné stezky a po pravé straně je vidět již vchod do hřbitova. Založen byl údajně již roku 1330, ale písemně je doložen od poloviny 15. století. V 60. letech 19. století byl ještě rozšířen. Přestože je hřbitov rozsáhý, má přibližně 4.237 m2 nachází se zde asi jen 20 náhrobků a stél v různém stavu z 18. a 19. století. Většina náhrobků byla buď po roce 1938 rozkradena nebo a mezi nimi i historicky cenné (barokní a renesanční) použity při stavbě dřevozpracujícího závodu.