Přijměte pozvání do pražského podzemí, do prostor jednoho z největších systémů kolektorů na světě. Zcela  unikátní pražská kolektorová síť Vám nabízí možnost neobvyklého pohledu na Prahu a její technické dědictví i současnost. Prohlídka kolektorové sítě naplňuje nový trend zážitkové turistiky, představující město novou a netradiční formou. Kolektorová síť budovaná pod hlavním městem Prahou již více než 35 let je 91 kilometrů dlouhá, v samotném centru se pak nachází 18 kilometrů. A právě v nich jsou pro zájemce připraveny 2 turistické trasy v délce  1,4 km a 1,0 km,  vedoucí místy  až 35 m pod povrchem. Návštěvníci tak dostávají příležitost nahlédnout do labyrintu technických chodeb, jakými se nemůže pochlubit žádné město na světě. Seznámí se s nejnovější technologií výstavby kolektorů a se způsobem uložení inženýrských sítí. Navštíví centrální dispečink, kde  jim bude představen jeden z nejmodernějších a nejrozsáhlejších způsobů monitoringu na světě. Uvidí ukázky průvrtů s inženýrskými sítěmi vedoucími z kolektorů přímo do sklepů domů. V hloubce 30 metrů si prohlédnou důlní nádraží a svezou se důlní lokomotivou.  Zajímavosti Průměrná šíře kolektorů se pohybuje od 1,9 m do 4,5 m. V některých úsecích je širší než tunely metra. V celém komplexu je vedeno 2 400 km drátů, kabelů a potrubí. Průměrná teplota v kolektorech je 12 až 14 stupňů C. Počet čidel zajišťujících monitoring kolektorů je 45 tisíc. Celková délka kolektorů pod Prahou činí více než 90 km, v samotném centru města vede 18 km kolektorů. Podzemní kolektorové chodby vedou pod významnými pražskými  památkami, jako jsou Prašná brána, Týnský chrám, Staroměstské náměstí, Obecní dům nebo dům U Černé Matky Boží. TRASA C Zajímavá trasa vedoucí pod historickým centrem města částečně kopíruje tzv. Královskou cestu. Začíná na Senovážném náměstí vstupem do hlubinného kolektoru Centrum 1, kam se návštěvníci přesunou pomocí výtahu do hloubky 30 metrů. Kolektorem Příkopy pokračuje prohlídka  směrem  k Obecnímu domu, kde se trasa stáčí ulicí Královodvorskou a od domu U Černé Matky Boží pokračuje do kolektoru Celetná. Téměř na konci Celetné ulice, asi po 300 metrech chůze, vystoupí návštěvníci na povrch sklepením domu U tří mečů. Trasa v číslech:  délka trasy je cca 1400 metrů, čas prohlídky 2 hodiny, max. hloubka 30 metrů, nutno zdolat 7 žebříků, počet návštěvníků ve skupině max. 16. Náplň prohlídky:  Obecné informace o pražské kolektorové síti a seznámení se s prací centrálního dispečinku, prohlídka kolektoru v hloubce až 30 metrů, ukázky rozdílných technologií výstavby kolektorů a technologií inženýrských sítí, prohlídka důlního nádraží s důlními mechanismy, možnost jízdy důlním vláčkem, předvedení mimořádných situací, ukázka průvrtů s inženýrskými sítěmi vedoucími z kolektoru přímo do sklepů domů. Návštěva kolektoru končí výstupem sklepením přímo v centru Prahy u Staroměstského náměstí.   TRASA D Atraktivní trasa dlouhá přibližně 1000 m vede převážně  kolektorem Příkopy, nabízí  návštěvníkům velký počet technických zajímavostí a končí výstupem v prostorách Slovanského domu. Prohlídka začíná na Senovážném náměstí vstupem pomocí výtahu do hlubinného kolektoru Centrum 1 (cca 30 m pod zem). Pokračuje nahoru do kolektoru Příkopy, kde je nutno zdolat několik žebříků  a dále v hloubce 12 m pokračuje ulicí Senovážnou směrem k Obecnímu domu. Po 150 metrech chůze pod ulicí Na Příkopě končí trasa výstupem přes rozvodnu po 8 metrovém žebříku  do pasáže  Slovanského domu.  Trasa v číslech:  délka trasy je 1000 m, čas prohlídky 2 hod., max. hloubka 30 m, nutno zdolat 7 žebříků, počet návštěvníků ve skupině max. 16.  Náplň prohlídky:  Obecné informace o kolektorech, seznámení se s prací na centrálním dispečinku, vysvětlení funkce jednotlivých prvků monitoringu, ukázky rozdílných technologií výstavby kolektorů a technologií inženýrských sítí, prohlídka důlního nádraží s důlními mechanismy a možnost jízdy důlním vláčkem, prezentace mimořádných situací, ukázky průvrtů s inženýrskými sítěmi vedoucími z kolektoru přímo do sklepů domů aj.    Rezervace Prohlídku kolektoru si můžete rezervovat na www.kolektory.cz nebo na www.prahatechnicka.cz   Kolektory jsou přístupné ve dnech: středa  13:30 - 15:30 hod.(skupiny),  16:00 - 18:00 hod. (jednotlivci) pátek     8:30 – 10:30 hod (skupiny),   11:00 – 13:00 hod (skupiny)  sobota   9:30  - 11:30 hod. (jednotlivci), 12:00 – 14:00 hod (skupiny)  Vždy pouze poslední sobota v měsíci.   Vstupné trasa D Skupina ( max. 16 osob) – 4 500 Kč Jednotlivci – 300 Kč trasa C Skupina  (max. 16 osob) – 6 000 Kč  

Turistické informační centrum ve Velkých Pavlovicích se nachází v příjemných prostorech městské knihovny umístěné v takřka rodinném domku na Hlavní ulici s bezbariérovým přístupem. V našem Infocentru se dovíte vše nejen o proslulém jihomoravském vinařském městečku Velké Pavlovice, ale také o obcích Dobrovolného svazku obcí Modré Hory, Mikroregionu Hustopečsko a tipech na výlety do okolí. Zdarma si od nás můžete odnést nesčetné množství propagačních letáků a orientačních map. K prodeji nabízíme škálu turistických a cykloturistických map našeho regionu, pohlednice Velkých Pavlovic i okolních obcí, upomínkové předměty, sběratelské předměty jako jsou Turistické známky, Turistické suvenýry, odznaky na hole, dřevěné pohlednice, keramické píšťalky, zvonečky a mnohé další. Součástí Infocentra je i útulný dvorek se stojany na kola, posezením pod pergolou porostlou vinnou révou a pravý slovácký vinný sklípek, kde se nachází i menší vinotéka s víny místních vinařů. Již nyní Vás srdečně zveme k návštěvě!

Žižkovská televizní věž vysoká 216 m je nejen nejvyšší stavbou Prahy, ale i nejvyšší vyhlídkovou plošinou u nás. Zrod železobetonového gigantu stojícího v Mahlerových sadech byl provázen rozpaky a nelibostí veřejnosti. Kritice byl podroben vzhled, účel, umístění a obavy ze silného elektromagnetického zření. Vzrušené emoce, ale odvál čas a dominanta Prahy byla vzata na milost. Přípravné práce byly zahájeny v roce 1985, do provozu byl vysílač uveden 18.2.1992. Autory projektu byli ing. arch. Václav Aulický, dr. ing. Jiří Kozák a ing. Alex Bém. Hmotnost věže činí 11800 tun. Základ věže tvoří v hloubce 15 metrů železobetonová, 4 metry silná deska o průměru 30 metrů. Konstrukci tvoří tři ocelové tubusy o hmotnosti 2850 m, z nichž v hlavním jsou dva osobní výtahy, ve druhém nákladní výtah a ve třetím schodiště. Ve výšce 69,5 m je kavárna a restaurace pro 120 návštěvníků a ve výšce 93 m je prosklená vyhlídka. Ve výšce 190 m je připevněna televizní anténa zajišťující, ve výšce 118 m jsou anténní a vysílací agregáty radioreléových spojů. Vypočtená výchylka věže na vrcholu činí až 120 cm. Věž nabízí fantastický výhled. Ohromujíc pohled na Prahu z ptačí perspektivy a za jasného počasí lze přehlédnout takřka celé Čechy až do vzdálenosti sta kilometrů. Na věži je umístěno 10 černých obřích soch miminek - Mimina Babies od sochaře Davida Černého. Každé z nich váží 100 kg. Sochy zde byly nejdříve od 29. 5. 2000, v listopadu 2000 byly sundány a znovu se vrátily na věž v říjnu 2001. Budou zde po dobu dvaceti let.Ovladatelná kamera na vrcholu Žižkovské věže.V roce 1992 ukončil svou téměř čtyřicetiletou službu televizní vysílač na petřínské rozhledně. Stavba věže které měla tento vysílač nahradit získal velkou politickou podporu, protože kromě vlastního účelu měl jako „deštník“ zastínit poslech „nepřátelských“ rozhlasových stanic – Svobodné Evropy, Hlasu Ameriky, BBC, Deutsche Welle a dalších. Četné občanské iniciativy protestovaly proti nadměrné zátěži životního prostředí silným elektromagnetickým zářením. Byly provedeny různá měření a bylo konstatováno, že je vše v povolené normě a hlasy utichly. Unikátní elegantní věž, často přirovnávána k raketě připravující se ke startu, stojí a slouží svému účelu. Žižkovská televizní věž drží svou výškou 216 m primát nejvyšší stavby v Praze. Věž se dotýká mraků ve výšce 474 m.n.m. Do 134 metrů dosahují tři kruhové tubusy, z nichž ten hlavní, který vede kabely do anténního nástavce, má průměr 6,4 m, další dva 4,8 m. V hlavním tubusu jsou dva výtahy, pohybující se rychlostí 4 m/s. Ve dvou dalších je provizorní výtah a nouzové požární schodiště. Základ věže tvoří v hloubce 15 metrů 4 metry silná železobetonová deska o průměru 30 metrů. Celková hmotnost věže je 11.800 tun. Výchylka věže na úplném vrcholu činí až 1,2 m. Díky vysílači má Praha nejen novou dominantu, ale i novou rozhlednu, kavárnu a restauraci. Ze tří prosklených vyhlídkových kabin umístěných ve výšce téměř 100 m se 351,45 m.n.m. otevírá pohled na město doslova z ptačí perspektivy. O 30 m níž jsou klimatizované kabiny vyhlídkové restaurace pro 50 osob, kavárny pro 54 osob a salonky pro 30 osob. Téměř u paty televizní věže se rozkládá starý židovský hřbitov. Jeho historie má mnoho společného se vznikem Olšanských hřbitovů. Pozemek k pohřebním účelům tehdy koupil od pražského magistrátu Andreas Nemis a od 16.1.1680 začali pražští židé pohřbívat své mrtvé na pozemku bývalé olšanské vinice, které zaujímala asi osminu rozlohy celého pozdějšího hřbitova. Vedle hřbitova si Židé postavili také svůj lazaret. Na starém olšanském hřbitově se údajně pohřbívalo i v době vypovězení židů z Prahy v letech 1745-48. Když Josef II. zakázal pohřbívání na všech hřbitovech uvnitř města, stal se morový hřbitov na Žižkově hřbitovem veřejným pro celý pravý „židovský“ břeh Vltavy. V roce 1787 byla za budovou lazaretu vyhloubena studna. Zachovala se dodnes, je už ovšem léta zazděná. Díky aktuárovi Koppelmannu Liebenovi víme, že okolo roku 1890 se tady každoročně pohřbívalo 200-400 lidí. Za více než jedno století bylo na starém židovském hřbitově na Žižkově pohřbeno takřka 38.000 osob. Nejnovější historie hřbitova je velmi smutná. I když přežil druhou sv. válku a nacistickou okupaci bez úhony, byla v roce 1960 zbořena vysoká obvodová zeď, náhrobky v jv. části byly povaleny a překryty navezenou zeminou a větší část pohřebiště byla přeměněna v Mahlerovy sady. Dnes už prakticky neexistují ani ty sady. Při hloubení základů byla zrušena většina hrobů ve střední části hřbitova a vybagrované náhrobky byly po několik měsíců vyváženy na skládku za Prahou. Zůstalo jen toto torzo v severní části hřbitova a restaurovány byly jen nejvýznamnější náhrobky rodiny Landaů.

Budova byla postavena podle projektu J. Matyáše, L Štefka a P. Štecha. Do provozu byla dána v roce 1976 jako sídlo podniku zahraničního obchodu Kovo. Počátkem 21. století byla zrekonstruována a rozšířena.