Další zastávka v putování za větrnými mlýny je v Litultovicích. Přesněji řečeno v osadě Choltice. Jsme tedy 12 km směrem na jihozápad od Opavy, v nádherné krajině Štěbořické pahorkatiny, která je součástí Nízkého Jeseníku.Pokud nahlédneme zpět do minulosti, zjistíme, že větrný mlýn původně nestál v Cholticích, ale v nedaleké obci Sádek, vzdálené jen několik málo kilometrů, kde jej v roce 1833 postavil Augustin Foltýn. Ten jej ale po nějaké době rozebral a následně prodal Františku Romfeldovi z Choltic. V r. 1878 byl mlýn po částech převezen na nynější místo a zprovozněn. Od té doby se v něm mlelo a šrotovalo až do druhé světové války. Po jejím konci se už pouze šrotovalo až do roku 1953. Jakmile bylo založeno JZD, začal mlýn chátrat, protože už byl nepotřebný. Mlynář Konrád Romfeld o něj přišel a možnost odkoupení zpět, se mu naskytla až v roce 1989, čehož také využil a v témže roce už byl mlýn opět ve vlastnictví Romfeldů. Technické parametryMlýn v Cholticích je dřevěný německý (beraní) s půdorysovou základnou (5,9x6,5m). Je vysoký 12, 3m, a to včetně sedlové střechy (5m výška střechy). Velmi pozoruhodné je větrné kolo, které má průměr 17,3 m a svou velikostí se řadí na první místo jako největší u nás! Další zvláštností, kterou nelze přehlédnout, jsou lopatky o ploše 12,3 m2, podélně zalomené do úhlu 25 stupňů, kvůli lepšího využití proudění větru.Jako jeden z mála, má mlýn částečně zapéřené lopatky. (výplně na křídlech) V interiéru si můžeme prohlédnout mlecí zařízení o jednom složení, dále mlecí kameny jejichž průměr je 1,42m, a které jsou umístěny v horním patře pod palečním kolem. Mají horní náhon a jen pro zajímavost zde uvádím, že horní běhoun dosahoval za normálního provozu 107,5 otáček/min., s obvodovou rychlostí 8m/s. Mlýn byl schopný provozu až 250 dní v roce. Nemlel pouze v případě silné vichřice a nebo za bouřky. Současnost mlýnaPostupně byl vybaven interiér, kde vznikla stálá expozice dobových nástrojů, běžně používaných v domácnosti, různé sekernické nářadí, dále cepy, ošatky, máselnice apod. Můžeme si zde prohlédnout mlecí zařízení včetně palečního kola, moučnice, mlýnské kameny tzv. “bečáky”, (název dostaly podle místa, odkud se pískovec pro výrobu kamenů dovážel).V současné době je mlýn přístupný veřejnosti. Přímo u branky je v případě nepřítomnosti kontakt na průvodce, který je velmi ochotný se o celé historii mlýna s vámi podělit. text: Iva Hoňková © 2009

Pražská zoologická zahrada. ZOO Praha Troja byla založena v roce 1931 profesorem Jiřím Jandou. Architektonické řešení vypracoval J. Fuchs. Za dobu své existence ZOO v Praze Troji prodělala řadu změn a zaznamenala velký rozvoj. Dnes je jedná o velmi moderní ZOO, která se snaží všechna zvířata ukázat v prostředí, které je jim vlastní. ZOO Praha se také podílí na záchraně mnoha ohrožených živočichů. Z historie pražské ZOO. Pražskou zoologickou zahradu založil cestovatel a zoolog Jiří Janda a o její dnešní podobu se značně zasloužil dlouholetý ředitel zoolog profesor Zdeněk Veselovský. Vznikla ve 30. letech 20. století, ovšem historie chovu cizokrajných zvířat v Praze je mnohem starší, sahá až do dob prvních králů. Krátce byla malá ZOO ve Vrchlickhé sadech před dnešním Hlavním  nádražím. Při svém otevření 28.9.1931 měla ZOO asi na 300 zvířat a byla omezena na plochu jen 8 ha. Postupně se rozšiřovala, ale stále si uchovala kvality.  Poloha ZOO Praha. ZOO Praha je nádherný kousek přírody situovaný v dolní části pražské Troje, nedaleko Trojského zámečku. Pozemek vzbuzuje závist všech odborníků. Jsou tu skály, jež jinde nepřirozeně a draho budují, rovina u řeky, svah i náhorní větrné prostranství a především starý romantický porost. A to vše v amfiteátru směřející k poledni. Zvířata v ZOO Praha. Prvním zvířetem chovaným v této ZOO byla vlčice Lotta. V roce 1934 dokonce daroval Vlasta Burian do ZOO Praha dva Lachtany. Mezi nejvzácnější zvířata patří kůň Převalského, jehož ohrožený druh zachránila pražská ZOO za pět minut dvanáct. V přírodě žije kůň Převalského už jen v Mongolsku, a i tam byl naposled sledován vědeckou expedicí někdy v 50. letech 20. století. Pestrá současnost pražské ZOO V současné době žije v ZOO kolem 2.500 zvířat, reprezentujících 500 druhů. Padesát z nich je velmi vzácných. V areálu zahrady stojí dřevěné domky postavené ve stylu českého národního rondokubismu, projektované arch. Josefem Gočárem, které byly původně umístěny na letišti ve Kbelích.   Pražská ZOO byla díky své poloze u břehů Vltavy velmi postižena tisíciletou vodou v roce 2002. Vedle hmotných škod, bylo nejcitelnější ztráta velkého množství zvířat. Symbolem povodní se stal lachtan Gaston, jenž odplaval s velkou vodou ze zoologické zahrady až do Německa. Bohužel pak při převozu zpět uhynul. V pražské ZOO můžeme vidět jeho bronzový pomníček a také jeho jméno nese jedna z restaurací. Po povodni prošla ZOO modernizací a rozsáhlou rekonstrukcí. Vyrostlo zde několik zajímavých architektonických staveb. K nejzajímavějším patří  - Indonéská džungle. Jedná se o eliptický skleník, s prostředím džungle. Uvnitř mohou návštěvníci spatřit orangutany, gibony nebo varany. Návštěvníci ZOO Praha se dále můžou těšit na komplex opičích ostrovů, průchozí voliéry, dětskou ZO, pavilon Afrika, novou expozici slonů a pavilon hrochů, voliéry sov, pavilon ptačí mokřady či na rozhlednu.  Pražská ZOO žije velice pestrým životem. Je pořádána řada akcí, komentovaných krmení, nočních prohlídek a mnoho dalšího. Doprava do ZOO Praha. Nejjednodušší dopravní spojení je  autobusem číslo 112, od stanice metra Nádraží Holešovice.  Z tohoto místa je v provozu také tzv. zoobus, který jezdí každý víkend státní svátek a jízda s ním je pro cestující bezplatná. Čím dál více oblíbenější přepravou je parník. Přístaviště lodí je nedaleko od ZOO. V samotné zahradě můžete pro dopravu využít lanovku či silniční vláček.

Založení kostela sv. Štěpána v Kouřimi se datuje do roku 1260 společně se vznikem města. Ve druhé polovině 14. století byl rozšířen a později pak upravován. Například v letech 1876-1877 s použitím pseudogotických prvků v duchu purismu a pak také v letech 1903-1910 architektem Kamilem Hilbertem. Kostel je trojlodní bazilika se dvěma mohutnými věžemi. Věže byly původně vyšší, dnes je kryjou barokní báně. Na stěnách kolem kostela se nachází 16 mramorových a pískovcových renesančních náhrobníků ze 16. a 17. století. Původně se nacházely v kostele, odkud byly odstraněny a dlouho upadly v zapomění, sem na dnešní místo byly osazeny kolem roku 1905 při poslední přestavbě kostela. V presbytáři můžeme vidět raně gotické sedile a gotický sanktuář. V severní lodi dvě dvoudílná bohatě profilovaná okna a raně gotický portál z doby založení kostela. Na jižní straně je portál pseudogotický. Většina gotického a renesančního vybavení byla zničena požáry, z barokního období se dochovaly jen lavice v hlavní lodi a dřevořezba ležícího Krista z 18. století. I fresky v kostele byly zničeny při druhé regotizaci. Pod východní částí presbytáře se nachází podzemní krypta sv. Kateřiny z doby založení kostela v letech 1260-1270. Jde o unikátní stavbu, která zřejmě nemá v celé Evropě obdoby. Krypta je osmiúhelníkového tvaru s kvádříkového lomového a rulového kamene. Kryje ji hvězdicová žebrová klenba sklenutá na střední pilíř. Při průzkumu byly odkryty fresky z doby okolo roku 1410, pod nimi pak ještě zřejmě fresky starší, ty se však již nepodařilo obnovit. Restaurování fresek trvalo 8 let, představují výjevy Ukřižování, Mučení a Stětí sv. Kateřiny. V 16 klenebních polích je pak tzv. andělský chór, komplex 24 postav andělů hrajících na dobové hudební nástroje. V blízkosti kostel stojí pozdně gotická zvonice z roku 1525, kolem roku 1570 renesančně přestavěna (z této doby pochází sgrafita) a pseudogoticky upravena architektem Josefem Mockerem. Zvony jsou zde zavěšeny obráceně.

Vrása, text v přípravě