Starý liběšický židovský hřbitov se nachází v polích zhruba kilometr jihovýchodním směrem. Nejlépe se k němu dá dostat polní cestou od komunálního hřbitova. Ta nás dovede k remízku mezi poli. Poté je potřeba sledovat tento remízek až malému zalesněnému návrší po levé straně. Zde se dát cestou přes remízek a po polní cestě začít obcházet toto návrší zprava, po cca 50 m se již před námi objeví zarostlý židovský hřbitov s narušenou ohradní zdí. Založen byl zřejmě v 18. století. Na ploše cca 2.949 m2 je dochováno jen několik desítek náhrobních kamenů barokního a klasicistního typu. Hřbitov není příliš udržovaný a dosti silně zarostlý náletovými křovinami i menšími stromy (březen 2010). Hledání náhrobků je tak možné spíše jen v době vegetačního klidu. Hřbitov sice obklopuje masivní ohradní zeď, na několika místech je však již provalená a hřbitov je tak bez obtíží přístupný.   Nový liběšický hřbitov se pak nachází také kilometr od obce, ale více východním směrem než starý, při silnici vedoucí od křižovatky u Dubčan na Tuchořice. Tento hřbitov byl založen v roce 1897. Nový židovský hřbitov je na tom hůř než starý, na jeho ploše 1.800 m2 se dochovalo sotva 7 náhrobků z let 1900-1915. Na okraji hřbitova se pak nacházejí torza dvou hrobnických domků se zbytky maurských oken. V obci se nachází zbytek bývalé synagogy postavené v 18. století. V 19. století byla přestavována a sloužila snad až do počátku 20. století. Na počátku 21. století byl modlitební sál zbořen a to co zbylo slouží jako hospodářské stavení.

Kostel sv. Michaela v Maršíkově byl postaven v roce 1609 na místě starší svatyně, která musela být pro špatný stav stržena. Kostelík se ve své původní podobě dochoval prakticky dodnes. Jen v roce 1757 bylo provedeno barokní cibulovité zakončení věže. V letech 1655-1657 proběhly větší opravy kostela, interiér byl vydlážděn velkými plotnami z krupníku. Další rekonstrukce proběhla na počátku 30. let 20. století, následně pak v roce 1964, 1972 a poslední v roce 2000. Kostel je podélného půdorysu s polygonálním závěrem, do střešní konstrukce vestavěnou osmibokou věží, předsíní a sakristií na severní straně. Loď kostela je 14 m dlouhá, 11,5 m široká a kněžiště má hloubku 6 m. Kostel kryje vysoká valbová střecha pokrytá šindelem. V interiéru se nachází oltář s obrazem archanděla Michaela (vysvěcen roku 1649) s novým obrazem namalovaným v roce 1670, obraz sv. Máří Magdalény v krásném vyřezávaném rámu (dar zdejšího rychtáře roku 1657). Boční oltáře Panny Marie, sv. Jana Nepomuckého a kazatelna jsou rokokové z let 1776-1777. Barokní část tvoří obraz Nejsvětější Trojice. Kostel má kazetový strop, v kněžišti se nachází dřevěná klenba napodobující pravou. Konají se zde pouze dvě mše do roka, jinak přístup do kostela umožní správce bydlící v jeho sousedství.

Královská obora, zvaná též Stromovka, byla pravděpodobně založena v roce 1268 českým králem Přemyslem Otakarem II. V nevyšším místě obory stával lovčí hrádek, který byl koncem 15. století přestavěn na letohrádek. V roce 1805 – 1811 byl upraven ve stylu romantické gotiky. Pro zásobování rybníka byla ve druhé polovině 16. století byla vybudována pod Letnou štola zvaná Rudolfova. Patří mezi technické unikáty Prahy. V roce 1804 byla obora zásluhou Jana Rudolfa hraběte Chotka zveřejněna a byla k ní připojena štěpnice, tzv. Baumgarten, nebo-li Stromovka. V 19. století byla částečně upravena v anglickém stylu. Byl také upraven, podle projektu B.Wünschera, Starý park mezi štěpnicí a západní hrází vysušeného rybníka. Po roce 1880 bylo, podle návrhu B. Kozinka, upraveno okolí restaurace a dno odvodněného rybníka. Od roku 1890 začala část Královské obory (Stromovky) sloužit účelům výstavního areálu a to v souvislosti s Jubilejní výstavou, která se v Praze konala v roce 1891.Obora byla ve vlastnictví králů, odtud název Královská.Královská obora (Stromovka) dnes slouží veřejnosti jako odpočinkový a snadno dostupný park. Upravené pěšiny také lákají bruslaře a cyklisty. Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1988. Má rozlohu 104,5 ha a rozkládá se na území katastru Bubeneč.Severovýchodní okraj Královské obory (Stromovky) lemuje slepé rameno Vltavy zvané Malá říčka. Královskou oboru založil Přemysl Otakar II., ale teprve za Jana Lucemburského vznikla skutečně ohrazená obora s jeleny a jinou zvěří. Do té doby byla Stromovka místem kde se konaly rytířská turnaje. Karel IV. si na ně moc nepotrpěl. Když dostal „Otec vlasti“ darem párek zubrů nebo nějaký jiný exotický druh zvířete, dal je vypustit do Královské obory. Husitské války oboru nutně zpustošily. Žižka dokonce nechal v roce 1420 pobořit její zeď, aby se za ní nemohl bránit a ukrývat nepřítel. Trvalo hodně dlouho než byla obora uvedena do pořádku. Velkou péči ji věnoval Ferdinand I. Dal ji obehnat novou zdí a osázet novými dřevinami. Velmi si Královskou oboru oblíbil císař Rudolf II. a v jeho době začal její největší rozkvět. Obora se změnila v „pražské vivárium“ s ostrovy, mýtinami i houštinami, kde se zvěři neobyčejně dařilo. Přibyly asijské ovce a mnoho jiných exotických zvířat. Císař nebyl spokojen s malým rybníkem, a tak dal na jaře roku 1582 hloubit rybník nový, dvacetihektarový, vedle menšího, určeného k chovu pstruhů a mřenek. Aby byl zajištěn dostatek vody, nechal prokopat pod letenskou strání tunel, který do Stromovky přiváděl a dodnes přivádí vodu z Vltavy a je zároveň jednou z nejvýznamnějších technických památek. Kutnohorští havíři na ní pracovali celých 5 let. Je dlouhá 1093 metry, vysoká 3,5 metru a široká 2,2 metru. Největší pohromu utrpěla obora v roce 1741 ve válce o dědictví rakouské. Na polích kolem Holešovic se utábořilo saské vojsko a Stromovku notně zplundrovalo. V roce 1803 dosáhli čeští stavové, zejména zásluhou purkrabího toho že byla obora zpřístupněna veřejnosti. Další velkou pohromu uštědřila Stromovce povodeň v roce 2002. Tehdy dosahovala Vltava v některých místech i několika metrů. Zničena byla veškerá okrasná zeleň, květiny a některé Stromy poté paradoxně uschly. Zničeny byly i rybníky. Pravděpodně by k tomu nemuselo dojít kdyby nebyly ukradeny držáky na hliníkové zábrany v podjezdech pod tratí.Stejně tak jak je dnes romantická poloha i podoba letohrádku, je asi romantická úvaha, že již český král Přemysl Otakar II. založil na tomto místě lovecký hrádek, obehnaný pevnou zdí. Spolehlivější zprávy o tomto objektu jsou až z roku 1471. Vladislav II. Jagelonský si tu nechal postavit lovecký zámeček ve stylu vladislavské gotiky, který je i základem dnešního objektu. Na sloupu zakončující šnekové schodiště ve věži je upomínka, lev držící ve svých spárech kamenný znak s monogramem stavebníka, krále Vladislava. Za císaře Rufolfa II. došlo k přestavbě zámečku především jeho obestavění otevřenou lodžií. Půdorysně se pak již objekt do dnešních dnů nezměnil. Po zpřístupnění obory byl vzhled letohrádku přestavěn ve stylu romantické anglické novogotiky. Dnes je v objektu oddělení časopisů Knihovny Národního muzea. V rohu terasy jsou zajímavé kamenné sluneční hodiny. Na pískovcovém podstavci je koule z červeného mramoru, na níž je vyryta síť s čísly, astronomickými značkami, latinskými nápisy a dvěma letopočty. Z nich se dovídáme, že sluneční hodiny byly zhotoveny v roce 1698 a renovovány 1772. Ukazatelem času byl stín železného půlkruhu, otáčivý kolem osy globu.  

Historie hradu Na místě dnešního zámku stával dříve hrad o němž je první zmínka z roku 1264. V roce 1298 prodal Dětřich hrad valdsaskému klášteru. Opat Giebl nechal postavit kolem hradu mohutné hradby, ale později hrad prodal neznámému kupci. Ten byl kvůli rušení zemského míru dán do klatby a hrad na příkaz bavorského vévody Rudolfa zbořen. Zůstala z něj pouze okrouhlá románská věž. V polovině 14. století byl hrad obnoven. V roce 1426 koupili hrad Cedvicové z Najperku. Ti se brzo oddělili a vytvořili v 15. století samostatný rod Cedviců Libštejnských, kteří hrad a později zámek vlastnili až do roku 1945. V roce 1509 byl hrad dobyt chebskými, protože Jiří Cedvic z Libštejna se dopouštěl ve zdejším kraji loupeží a poškozoval chebský obchod. Někdy v pozdní gotice byl hrad opraven. Za třicetileté války byl opět zpustošen. V roce 1719 opraven a kolem roku 1770 došlo k přestavbě na barokní zámek. Později, ještě kolem roku 1800, byl upravován a v 19. století byly obnovovány interiéry. Za doby komunistického režimu zde hospodařil Státní statek a tak to dopadlo jako na jiných objektech, kde hospodařila tato organizace. O objekt nebylo příliš pečováno a tak postupně chátral. Na konci 80. let 20. století byl navíc poškozen požárem. V současné době je v soukromých rukou a prochází postupnou rekonstrukcí. Dispozice zámku Hlavní zámecká budova na půdorysu nepravidelného čtyřúhelníku byla postavena kolem okrouhlé románské věže (jediný větší pozůstatek hradu) zakončené nahoře bání. Některé prvky původního hradu se pak nacházejí ve sklepení, například gotický portál ve sklepě jižního křídla a další. Uvnitř zámku je mnoho komnat se starými kachlovými kamny a zbytky rokokové i novější štukatury. Při barokní přestavbě zanikly valy a příkopy a vznikla velká terasa. Při západním okraji zámku je menší nádvoří s konírnou a kaplí. Tipy na výlet U nedalekého Hazlova najdete hrad Hazlov, přírodní památky Goethův kámen nebo Goethovu skalku. Navštívit můžete také blízký hrad Ostroh. U nedaleké obce Skalná se nachází zříceninu hradu Starý Rybník a hrad Vildštejn. Nedaleko Františkových Lázní je k vidění sopku Komorní hůrka. V témže městě stojí také rozhlednu Zámeček a rozhlednu Salinburg. Ubytovat se můžete ve Františkových Lázních.