V obci Kamenice, asi 20 km jihovýchodně od Prahy, poblíž známého zámku Štířín, stojí pseudogotický kamenický zámeček.  Historie zámečku Na místě kamenického zámku stávala kdysi středověká tvrz a Kamenice byla vladyckým zbožím. Založení tvrze samotné není však historicky doloženo. V roce 1266 je jako jeden z prvních majitelů tvrze připomínán vladyka Ratmír z Kamenice. V 15. století náležela kamenická tvrz Novému Městu pražskému, po nezdařeném odboji roku 1547 zkonfiskoval Ferdinand I. Novoměstským všechny statky, z nichž kamenický koupil roku 1550 Jan Frejnar z Branova. Tehdy byla kamenická tvrz uváděna jako pustá. Kamenická tvrz pak přešla až do roku 1763 mnoha majiteli, vystřídali se zde Lobkovicové, Pavel Michna z Vacínova, Arnošt z Valdštejna aj. Od roku 1763 se Kamenice téměř na sto let stala oblíbeným letním sídlem pražských arcibiskupů, kteří upravili panské sídlo do podoby pohodlnějšího zámku. Začátkem 19. století začínají v Kamenici Ringhofferové průmyslově zpracovávat měď, vystavěna je válcovna plechů – základ současného podniku Strojmetal. V roce 1820 zřídili ve starém poddanském mlýně měděný hamr, k němuž brzy přibyla tavírna mědi, snad i slévárna mosazi. Rod získává místní zámek až roku 1860 a v rozmezí let 1875 - 1880 jej přestavují podle návrhu architekta J. Stibrala v reprezentativní sídlo ve stylu novoanglické gotiky. Okolní krajina počala být postupně přetvářena ve velký lesopark. V roce 1945 byl majetek rodiny Ringhofferů zestátněn, dnes je však opět v soukromých rukou a bohužel je objekt veřejnosti nepřístupný. Dispozice zámku Samotný zámek je patrová budova, druhé patro tvoří pouze vyvýšená část středového rizalitu jižního průčelí. Výrazným prvkem stavby je nad okolní stromy vystupující čtyřpatrová věž zakončená cimbuřím. V anglickém parku, který je vidět hned při příchodu, zaujme původně raně gotický kostelík sv. Františka Serafínského a nápadný neogotický altánek, chybně považovaný za bývalou baštu vnějšího opevnění dávné tvrze. K půl kilometru vzdálené hrobce Ringhofferů se sochou „Ukřižovaný“ od J. V. Myslbeka vede přímo od zámku romantická cesta alejí. Objekt slouží v současnosti k rezidenčnímu bydlení a není přístupný veřejnosti. Ubytování najdete v hotelu Zámek Štiřín.

Autobusová zastávka U Drahaně v ulici Bohnická slouží pro dopravu ve směru Bohnice, Troja, Kobylisy.Pojmenování je odvozeno od názvu přírodní památky Drahaň.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

Barokní zámek Choltice leží ve stejnojmenném městyse, 7,5 km JV od Přelouče.   Na přelomu 13. a 14. století zde vznikla tvrz, poprvé písemně doložená roku 1379. Choltice byly rozděleny mezi dva majitele. Za husitských válek se v písemných pramenech setkáváme s Jankem z Choltic. Druhou polovinu tvrze vlastnil v letech 1397-1415 Vaněk Sekyrka z Choltic. Koncem 15. století koupili celé choltické panství Jaroslav a Petr Boubínští z Újezda, kteří si Choltice rozdělili na dvě části. Jednu vlastnil Jaroslav, zakladatel nadace pro studenty Karlovy univerzity. Za jeho syna Petra Boubínského, který vlastnil panství v letech 1524-1532 začalo sídlo postupně upadat. Pak Choltice měnily často majitele. Roku 1542 jej získal slezský šlechtic Jiří Gersdorf z Gersdorfu, podkomoří Království českého, který již rok předtím získal druhou polovinu choltického panství od Diviše Boubínského z Újezda. Nový majitel začal budovat kolem Choltic postupným přikupováním okolních vesnic rozsáhlé rodové panství. Patrně v druhé polovině 16. století byla tvrz přestavěna na poměrně velký zámecký objekt. Stavba byla provedena podle architekta Rossiho de Lucca z Pisy, a vlastní stavbu a vnitřní výzdobu provedl A. Nuvolone, jehož dílem je zejména bohatá štuková výzdoba zámku a kaple. Roku 1623 byly Choltice pro aktivní účast majitele na stavovském povstání zkonfiskovány a novým vlastníkem se stal válečník třicetileté války Krištof Šimon z Thunu. V majetku této rodiny byl zámek až do roku 1945. Již roku 1946 zde obec umístila vlastivědné muzeum, později zde byla zřízena ozdravovna mateřských škol.      Podoba zámku Choltický Zámek je raně barokní dvoukřídlá jednopatrová budova o půdorysu písmene L, původně však měl mít tvar čtverce. Středem celé stavby měla být uprostřed jižního křídla vestavěná kaple. Dnes je postavena polovina projektované stavby včetně kaple sv. Romedia, která je nejcennější součástí zámku. Na místě hradeb a příkopů byl založen rozsáhlý anglický park přecházející v zámeckou oboru. Vnější vzhled zámku vyniká členěním toskánskými pilastry, kordonovou římsou a okny rámovanými pravoúhle zalamovanými lištami. V přízemí vidíme dnes zasklené arkády, nad vchodem do kaple je balkón nesený toskánskými sloupy a na jižní straně zámku je barokní portál. Sala terrena je zdobena štukovou výzdobou a lze zde pozorovat zbytky ornamentálních a figurálních maleb. Zajímavostí je umístění postav kacířů v kapli. Zámecké expozice Na zámku jsou umístěny nejstarší nálezy z Cholticka, ukázky řemesel, hudebních nástrojů, zbraní, kuchyňského nádobí a skla. Nově je tu instalována barokní lékárna, jejíž zakladatelkou a donátorkou byla Barbora ze Salmu, manželka Romedia Konstantina Thuna. Lékárna byla zřejmě založena v roce 1672 jako lékárna pro chudé a je jednou z nejstarších lékáren v republice. Nově jsou tu také umístěny zrestaurované barokní obrazy svatých apoštolů, které pravděpodobně pocházejí z dílny Karla Škréty. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete mohutnou zříceninu věžové tvrze Svojšice, rozhlednu Barborka, kostel sv. Václava v Jezbořicích, zámek Heřmanův Městec, zříceninu hradu Lichnice nebo zříceninu hradu Rabštejnek. Ubytovat se můžete v Heřmanově Městci nebo v Chrudimi.

Název Rohanský ostrov je dnes používán pro část území Karlína, které již ostrovem není. Původní ostrov zbudoval v roce 1550 za využití říčního nánosu pražský mlynář Jan Šašek. Na přelomu 19. a 20. století byl na západní straně, proti proudu Vltavy, spojen s Jeruzalémským ostrovem. Rozprostíral se tak mezi dnešní ulicí Těšnov na západě a Šaldovou ulicí na východě. Ve dvacátých letech 20. století byl spojen l Libeňským ostrovem a s karlínským břehem Vltavy. Ztratil tak charakter ostrova a změnil se v nábřeží. Dnešní název ostrova je odvozen od jména pražského radního a tesařského mistra Josefa Rohana, který byl jedním z majitelů ostrova. Původně se nazýval po svém tvůrci Šaškovský. V 17. a 18. století byl využíván staroměstskou radnicí a proto se nazýval Staroměstský nebo také Primátorský. Po spojení s Jeruzalémským ostrovem se západní část nazývala Jeruzalémský a východní část Rohanský ostrov. V letech 1777 – 1870 ho vlastnila manželka nejvyššího pražského purkrabího hraběte Jindřicha Gabriela Rottenhana a ostrov se nazýval Rottenhanský. V letech 1850 – 1875 se nazýval po svém dalším majiteli, pražském měšťanovi, Janu Jiřím Köpplovi Köpplův ostrov.