Přírodní památka Hřídelecká hůra se nachází na východním okraji obce Hřídelec. Nevede sem značená cesta, je potřeba se z centra obce vydat směrem k menšímu zalesněnému vršku, a pak posléze vyjetou cestou kolem jednoho z domků přímo k jeho úpatí, kde se přírodní památka nachází. Přírodní památku tvoří jedna z nejmladších sopek v regionu se vzácnými nerosty. Vulkanický pahorek v Novopacké vrchovině je pozůstatkem třetihorní sopečné činnosti v českém masívu a představuje denudací (odnosem) okolních usazených hornin odkrytou výplň sopečného komína. Přes dílčí nerušení lomovou jámou má přirozený tvar, který připomíná původní sopečný kužel – vytváří ho obal čedičové žíly, tzv. aglomerátní láva. Historickou těžbou kamene a samovolným uvolněním mekčích výplní vznikly komory. V čedičové lávě, která při výlevu prorazila nadloží slínovce a v tzv. komínové brakcii vznikly četné dutiny, v nichž došlo ke krystalizaci množství významných minerálů, např. amfibol, dolomit, kalcit, olivín, pyrit, siderit, aragonit a další. Nerosty byly nacházeny hlavně při těžbě čediče v lomu činném ještě na počátku 20. století. Zajímavostí jsou pravidelné šestiboké útvary, odkryté v umělých skalních dutinách – tzv. čedičové varhany (horizontální polohy). Ke zdejší teplomilné vegetaci patří například zběhovec lesní, tařinka kališní, pamětník rolní, mochna jarní, rozchodník ostrý a další. V dutinách a na římsách skal hnízdí poštolka obecná, ve skalním podzemí zimuje netopýr černý.

Park Bělka ne malá zelená plocha, která přiléhá na severozápadní straně ke stanicí metra Vyšehrad. Pěšiny v parku umožňují pěším přístup na Vyšehrad a do Nuselského údolí.

Medvědí hora se nachází na modré značce stoupající od vodní nádrže Lipno směrem na Kapličky.Svůj název dostala podle medvědů, kteří zde žili. V roce 1737 byl vydán zákaz „střílet tlapaté medvědy, aby nebyla poškozena kožešina“. Byly tak od té doby chytáni pouze do želez, a to vždy jen po několika letech. Chráněné území Medvědí hora bylo vyhlášeno v roce 1992 na ochranu rozsáhlého lesního komplexu. Podloží je tvořeno žulou, které vystupuje na obou vrcholech Medvědí hory mohutnými mrazovými sruby a na ostatní ploše četnými balvanitými sutěmi. Přímo z hlavního vrcholu Mědvědí hory (934 m.n.m.) kam vede značená odbočka je omezený výhled. Lepší výhled pak poskytuje vyhlídka z jednoho mrazového srubu který se nachází na okružní odbočkové značce zhruba 100 m pod Medvědí horou směrem na Lipno. Tato vyhlídka ačkoliv je neudržovaná (pozor tedy při výstupu) poskytuje dobrý výhled na Lipenské jezero.

Letohrádek Bertramka je bývalou usedlostí ze 17. století, která prodělala ve druhé polovině 18. století klasicistní přestavbu. Název je odvozen od jména F. Bertramského, který byl jedním z jejích majitelů. K letohrádku patří park a sala terrena, fontána a busta W. A. Mozarta. Věhlas letohrádku dali manželé Duškovi, kteří zde v roce 1787 hostili W. A. Mozarta. Právě tady složil svou nejznámější operu Don Giovanni, která měla svou premiéru v dnešním Tylově divadle v Železné ulici. V současnosti je objekt letohrádku využíván jako muzeum hudby a jako památník manželů Duškových a W. A. Mozarta. Expozice muzea dokumentuje především pobyt W. A. Mozarta v Praze. Podrobné a aktuální informace jsou uvedeny na domovských stránkách muzea.První zmínka o Košířích je v latinském soupisu majetku ženského benediktského kláštera sv. Jiří na Hradě z roku 1185. Odborníci se domnívají že jméno Košíř se zrodilo ještě v době předslovanské. Podle jiných sekali místní obyvatelé vrbové proutí rostoucí na březích Motolského potoka zakřivenými noži zvanými kosíři a vyráběli proutěné zboží. Motolský potok hustě obklopený vrbovinou se kdysi severně od dnešního Palackého mostu vléval do Vltavy. Dnes z něj zůstalo jen torzo mizející pod zemský povrch v místech na rozhraní Motola a Košíř. Vila Bertramka tu stojí už od 17. století. Vystřídala několik majitelů, ale nejvíce proslula v době, kdy v ní bydlela operní pevkyně Josefína Dušková se svým manželem Františkem Xaverem Duškem. Josefína se důvěrně znala s Wolfgangem Amadeem Mozartem a hostila jej na své usedlosti Bertramce při jeho pražských pobytech na podzim roku 1787 a v létě roku 1791. Usedlost jejíž stavební dispozice se v podstatě zachovala, se skládala z jednopatrového obytného stavení, svým průčelím otočeného do dvora, stodoly, špýcharu a seníku. Jedna ze stran nádvoří byla ukočena terasou, pod níž byl velký klenutý prostor, kde byla pravděpodobně tlačírna vína. Samo stavení v přízemí obsahovalo několik místností, největší z nich byl kravín, jehož valená klenba se sbíhala do jednoho kamenného sloupu. První patro usedlosti obsahovalo celkem 12 místností. Dne 1.1.1929 přešla Bertramka do majetku nově založené Mozartovy obce v Československu. V době nacistické okupace bylo česke vední spolku donuceno k odstoupení a na jejich místa dosazeny němci. Jediným pozitivem bylo, že němci uvolnili poměrně velké finanční částky na opravu objektu. V lednu 1986 podepsala předsedkyně spolku pod nátlakem darování Betramky československému státu.