Současný kostel Nanebevzetí Panny Marie v Konojedech byl vystavěn současně s přilehlým objektem dřívejšího kláštera, na místě starší svatyně gotického původu. Kostel s klášterem servitů byl vystavěn v letech 1746-1762. Klášter byl za císaře Josefa II. zrušen a přeorientován na zámek, kostel se stal farním. Klášter, později zámek, dnes pustnoucí stavba byl postaven jako čtyřkřídlá stavba kolem čtvercového dvora. S kostelem byl spojen krytou chodou. Kostel byl vystavěn jako jednolodní s pravoúhlým chórem, na východě věž a na severu sakristie s oratoří. V roce 1945 byl poškozen při výbuchu munice v nedalekém lomu. Později byl provizorně opraven. Dnes příliš neudržovaný kostel není v úplně dobrém stavu. Uvnitř se nacházel mramorový oltář, na nějž byl materiál dovezen tajně z Itálie. Kromě toho další dva oltáře a čtyři oltáře v lodi. Dále pak polychromovaná kazatelna, pískovcová křitelnice s plastikou Kristova křtu, varhany z roku 1768 a další.

Kromě dnešního názvu se dříve obec nazývala Lyzolay, Lischolay či Lissolage. Název vznikl patrně jako pojmenování pro místo, kde láli lisové, tj. kde štěkaly lišky. Obec se poprvé písemně připomíná k roku 1227. Na přelomu 14. a 15. století tu stály jen zhruba 4 chalupy a tři dvory. Vysazování vinic Karlem IV. do těchto končin nezasáhlo a tak vinařství do obce přichází poměrně pozdě až v 16. století. I tak se zdejší vinice netěšily dobré pověsti, s oblibou se v nich skrývali pašeráci a pytláci. Po bělohorské bitvě tu tábořila část vítězného vojska, v roce 1631 saská armáda a v následujích letech pak střídavě císařská armáda a Švédové. Po třicetileté válce obec téměř neexistovala. Písemnost z roku 1654 uvádí 6 pustých hospodářství a téměř všechny vinice byly zničeny. Ze všech těchto pohrom se na konec osada vzpamatovala a i když dlouho zůstávala malou vesnicí, přesto se pomalu rozrůstala. Po druhé světové válce začala nesmělá výstavba rodinných domků. Část Lysolají byla připojena k Praze již v roce 1960, celé pak k 1.1.1968. Dnes je MČ Praha – Lysolaje součástí správního obvodu Praha 6

Zoologická zahrada v Liberci je nejstarší v České republice. Vznikla roku 1919. Původně plnila funkci zvěřince a zimoviště pro cirkusy. Cestu mezi naše nejvýznamnější ZOO nastoupila až ve druhé polovině 20. století. Liberecká ZOO nejstarší u nás Dnes se v malebném údolí Jizerského potoka rozkládá na ploše 13 ha a chová kolem 140 druhů zvířat v přibližně 1000 exemplářích. Část areálu je zalesněná a řada výběhů leží na skalnatých svazích. ZOO Liberec se specializuje především na chov velmi vzácných, ve volné přírodě ohrožených druhů. K nejcennějším zvířátkám patří  bílí tygři nebo takin čínský. Mimo dvě japonské ZOO je liberecká ZOO jedinou mimočínskou ZOO, která takiny chová. Dalšími cennými kusy jsou např. pár varanů mangrovových či unikátní kolekce dravců. Nejmodernější stavbou je pavilon tropů. Bílý tygři Liberec Děti nejraději pozorují rozverné šimpanze ve výběhu či krmení lachtanů. Pro děti je také připraven dětský vláček, elektroautíčka a koutek s mnoha prolézačkami. Oblíbenou u dětí i dospělých se stala v letní sezóně kontaktní ZOO v dolní části zahrady. Návštěvníci zde mají možnost pohladit si kozy kamerunské, mini appalosy nebo kozu domácí. V menších prostorách jsou umístěni králíci a morčata. V objektu Zoo Liberec dále naleznete občerstvení, venkovní posezení, poznávací trasy a spoustu dalších služeb a možností. ZOO Liberec každý víkend pořádá zajímavé akce, kterých se opravdu stojí za to zúčastnit. Doprava do ZOO Liberec Veřejná doprava: Z autobusového i vlakového nádraží tramvají číslo 2 nebo 3 směr Lidové sady, zastávka Botanická - ZOO (doba jízdy cca 12 minut). Vlastní doprava: Automobily i autobusy mohou zaparkovat na městských parkovištích v blízkosti zoologické zahrady. Místa k stání jsou placená.

Kříž na Strahovském nádvoří je umístěn na východní straně kostela sv. Rocha. Je zhotoven z kamene, kříž i postava Krista a je umístěn na kamenném soklu.