Severně od centra obce se nacházela zahradami oddělená židovská čtvrť. I když dnes již není židovskou čtvrtí, tak si tento útvar své uzavření ponechal dodnes. A to i přesto že prakticky v jediné normálně dostupné ulici vedoucí sem z hlavní komunikace, dnes již neexistuje dříve stojící židovská branka. Centrem bývalého ghetta je dodnes zachované čtvercové náměstí dnes s příznačným názvem Židovské. Kolem pak stojí dnes již v přestavbách bývalé objekty židovského ghetta: č. 216 (špitál a lázeň), č. 212 (obecní dům, škola a byt rabína), č. 208 (hostinec), č. 207 (rituální jatka), dále jednotlivé domy a hlavně dodnes dochovaná synagoga. Synagoga jako pozdně barokní stavba byla vystavěna v letech 1791-1793. Za druhé světové války bylo její vybavení zničeno nacisty. Ani lepšího osudu se nedočkala po válce, kdy sloužila jako sklad ovoce a zeleniny. Lepší osud našla až v letech 1990-1997 kdy byla postupně rekonstruována a zpřístupněna. Dnes slouží jako výstavní a koncertní síň. Synagoga je jednoduchá obdélná stavba se schodišťovým přístavkem. Interiér tvoří sál s galerií, klenutý strop je zdobený štukaturou. Na zdi jsou zachovány zbytky hebrejských nápisů. Také je zde uchovávána kopie obrazu malíře Otto Flattera, na kterém je zobrazen interiér synagogy tak jak vypadal původně před zničením nacisty. Kromě konání koncertů zajišťuje prohlídku synagogy na požádání místní obecní úřad.

Expozice v Dolních Věstonicích - Věk lovců a mamutů nabízí moderní formou výsledky archeologických výzkumů pod Pálavou.  Starší část expozice (1. patro) nabízí informace o jednotlivých fázích vědeckých výzkumů a ilustruje metody bádání. Dokumentovány jsou geologické a pedologické poměry na severovýchodním předpolí Pavlovských vrchů, rostlinstvo a zvířena dob ledových. Předvedeny jsou kamenné a kostěné předměty s náznakem technik jejich výroby. Zastoupeny jsou ukázky kosterních pozůstatků tehdejších lidí a také významné nálezové situace. Zvláštní pozornost je věnována umělecky zpracovaným výrobkům (např. čelenky, náhrdelníky) a plastikám z kostí a hlíny. Novější část expozice (přízemí) vychází z objevů posledních let. Prezentovány jsou aktuální poznatky o vývoji člověka. Představu o možnostech interpretace nálezových situací na různých nalezištích doplňuje rekonstrukce paleolitického obydlí. Zvláštní místo má rekonstrukce hrobu tří mladých jedinců, nalezeného v Dolních Věstonicích v roce 1986 a výklad o antropologickém výzkumu věstonické populace.  Expozice patří pod Regionální muzeum v Mikulově. 

Po dokončení stavebních úprav hřbitova bylo postrádáno místo pro rozloučení. V roce 1861 byly uspořádány dvě sbírky a v dubnu 1869 zahájena stavba nového kostelíka. Hrubá stavba byla dokončena na podzim roku 1869, další sbírky umožnily postavit věž a upravit interiér kostela. Roku 1878 pořízen hlavní oltář a roku 1900 varhany. Jednolodní kostel je pseudogotického slohu, se štíhlou věží. V interiéru se nacházejí tři oltáře. Kruchta leží na dvou kamenných sloupech a chrámová loď je podepřena opěráky.

Patří k nejvýznamnějším stavbám Nového Města pražského budované v době Karla IV. Byla zřízena jako správní a soudní dům brzy po založení města nejpozději před rokem 1367. Často soupeřila se svojí kolegyní Staroměstskou radnicí a tím, že vyrostla celá jako novostavba se od ní odlišuje. Její podstatná část vznikla a je i dochována z doby lucemburské. Severní část východního křídla a rozvržení jeho jižní části mají základ v době karlově. Radnice byla budována od poslední čtvrti 14.stol. do roku 1418. Z té doby je dochován v hlavním jižním křídle dvojlodní sál z roku 1411 - 1418 o šesti klenutých polích, nesených dvěma mohutnými válcovými pilíři. V prvním patře východního křídla se nachází velká síň s gotickou žebrovou klenbou na renesančních podpěrách. V rohu celé dnes trojkřídlé dispozice stojí věž s kaplí v prvním patře. Kaple byla zbarokizována v 1.pol. 18.století. Celá stavba byla hodně přestavována zvláště v období let 1520 - 1526 kdy bylo renesančně upraveno hlavní průčelí. Jeho podobu s vysokými štíty známe dodnes. O něco později po požáru v roce 1559, bylo postaveno západní a severní křídlo obklopující arkádový dvůr. Nechvalné přestavby postihly radnici po roce 1784 kdy ztratila svůj význam a byla proměněna na soudní úřad, kancelářské prostory a žalář. Pro potřeby soudu byla radnice v roce 1806 přestavěna v empírovém slohu. Soudní prostory dodnes zaujímají největší část Novoměstské radnice. Na pravé straně vchodu do radnice z Vodičkovy ulice je kovový etalon – bývalá „mírná míra pražského lokte zvaného též český“. Mohli si na něm cejchovat své dřevěné lokte prodavači sukna a jiného, dalo by se říci metrového zboží. Zachoval se zde i kousek řetězu, kterým se v těchto místech Vodičkova ulice, podobně jako jiné pražské středověké komunikace na noc uzavírala. Při pohledu na věž si člověk maně uvědomí jakou roli radniční věže hrály. Hlásní z nich střežili okolí a v případě nebezpečí nebo neštěstí, například ohně, zvonili na poplach. Na novoměstské věži vážil takový poplašný zvon padesát metráků, jiný, menší, svolával k radní k poradám. Nejsmutněji klinkal ten, který zvonil odsouzencům kráčejícím k popravišti. I na této radniční věži stejně jako na její staromětské kolegyni, bývaly dříve nejen hodiny, ale také orloj. Pravděpodobně ale šlo o jednoduší stroj. Stroj orloje byl pravděpodobně odstraněn koncem 18. století. Radniční věž je vysoká 42 m. Krytý ochoz s barokními věžičkama na jejích rozích, pod nimiž jsou gotické chrliče, je ve výšce 37 m. Na věž vede 221 schodů. Před radnicí stál pranýř a také se zde popravovalo.