Zřícenina kostela sv. Apoleny se nacházejí kousek od obce Málkov při silnici vedoucí z Přimdy do Nové Vsi, zhruba 4 km jižně od Přimdy. Kostel je pozůstatkem bývalé osady Apolena (Svatá Apolena), ze které bylo v roce 1945 její převážně německé obyvatelstvo vysídleno. Obec pak zanikla a do dnešní doby se z ní kromě tohoto kostela nedochovaly téměř žádné stopy. Raně barokní kostel byl postaven okolo roku 1670 na místě poutní kaple stojící poblíž léčivého pramene. Kostel byl ponechán svému osudu již na počátku 20. století tedy ještě dlouho před vysídlením obce a jeho stav tak nemá s tím nic společného. Již za druhé světové války byl v havarijním stavu. V současné době se zdá, že je snaha alespoň zachovat jeho zbytky. Kostel má z vnějšku obdélný půdorys, vnitřní prostor zaujímá pak půdorys kříže s centrálním prostorem s kupolovou klenbou. Na střední prostor navazoval po východní straně užší pravoúhlý presbytář s vydělenými nárožními čtvrcovými prostorami. Severní měla funkci sakristie, jižní pak jako komora. V patrech pak byly oratoře, šneková schodiště k nim vedoucí byla vestavěna do přilehlých pilířů. Na západní straně navazoval na ústřední prostor podobně o něco užší prostor před kůrem s postranními čtvercovými kaplovými prostorami s emporami v patře, otevírajícími se do lodi půlkruhově ukončenou arkádou. V západním konci kostela byla vstupní předsíň, nad ní v patře trojdílná kruchta, podkruchtí odděleno od lodi plnou zdí s portálem. Kdysi valbová střecha krytá šindelem, dnes již neexistuje. Zdivo je z místního lomového kamene, případně žuly ojediněle bylo použito cihel. Presbytář, loď, sakristie a oratoře byly pravděpodobně sklenuty valenou klenbou s lunetami, podkruchtí, kaple a empory klenbou křížovou. O vnitřním zařízení není nic známo. Přibližně 10 m od kostela západním směrem se nacházejí zbytky kaple Panny Marie Pomocné. Zděná stavba ze které se dodnes dochovaly jen zbytky obvodové zdi měla valbovou střechu krytou šindelem. Zdivo z kamene a žuly bylo kdysi omítnuté. Interiér tvořil obdélný prostor a malá předsíňka otevírající se do kaple obloukovou arkádou. V rozích hlavního prostoru byly trojboké pilířky s nikami s kamennými nádobami na dně, kam vyvěral léčivý pramen.

Vyšehrad patří mezi nejvýznamnější místa české historie, mezi kolébky českých politických i kulturních dějin. Poloha a historie Vyšehradu. Vyšehrad se tyčí nad tokem Vltavy. Toto místo bylo podle vědeckých poznatků osídleno již v pravěku i když dochované zprávy jsou z doby pozdější. Původně se tomuto hradišti říkalo Chrasten a již v první polovině 11. století zde stál Vyšehrad. Na hlavní místo země ho povznesl kníže Vratislav, který se sem z důvodu sporů se svým bratrem Jeronýmem, pražským biskupem, přestěhoval z Pražského hradu. Vyšehrad se tak stal sídlem knížete a později krále. Byl zde vybudován románský hrad s knížecím palácem, bazilika sv. Petra a Pavla s kapitulou, která byla od roku 1070 podřízena přímo papeži, rotunda sv. Martina a bazilika sv. Vavřince. Vyšehrad byl dál sídlem Bořivoje II., Vladislava I. a Soběslava I. Další panovníci se přesídlili na Pražský hrad a Vyšehrad pozbyl svého významu až do vlády Karla IV. Za jeho vlády zde byl vybudován gotický hrad, obnoven královský palác a přestavěn kapitulní chrám. V letech 1348 – 1350 pak bylo vybudováno hradební opevnění, které Vyšehrad začlenilo do Nového Města. Tyto hradby byly poničeny v době husitských válek. Velkých změn Vyšehrad doznal v 17. století, kdy byl přebudován v mohutnou vojenskou pevnost. V podstatě se zachovala pouze vyšehradská kapitula s kostelem sv. Petra a Pavla. Ke zrušení pevnosti došlo v roce 1866. V dalším letech zde vznikly parky a byl zde rozšířen hřbitov. Současnost Vyšehradu. Dnes je tento významný symbol dějin českého národa vyhledávaným turistickým místem, který návštěvníkům nabízí mnoho historicky cenných památek, jedinečný výhled na Prahu a Vltavu a také poetické procházky.

Horní Počernice vznikly v 11. století, kdy patřily mezi královské statky. Ve 14. století je Karel IV. věnoval univerzitě. K Horním Počernicím patřily osady Svépravice a Chvaly, které vznikly ve 12. století. Později také Xaverov, který vznikl až v 18. století. Obce byly sloučeny v roce 1933. K Praze byly Horní Počernice připojeny v roce 1974. Název Počernice je odvozen od člověka tmavé pleti, kterému se říkalo počerný.

Vltava je nejdelší česká řeka. Pramení na Šumavě a vlévá se u Mělníka do Labe. Celková délka Vltavy je 430,2 km. Povodí má plochu 28 090 km2. Průměrný průtok u ústí činí 149,9 m3 za sekundu. Do Prahy Vltava vtéká z jihu přes území Zbraslavi a opouští jí na severu přes území Suchdola. Délka toku na území Prahy je 30,9 km. Neužším místem jejího toku je Modřanská úžina, kde má šířku toku 40 m a nejširším je Štítkovský jez, kde má šířku 330 m. Na území Prahy do Vltavy ústí zleva řeka Berounka a devět potoků, a zprava čtrnáct potoků. Vytváří zde dvě slepá ramena. Jedno na Zbraslavi zvané Krňov a druhé na území Bubenče, zvané Malá Říčka. Oba břehy současně jsou spojeny mosty a lávkami na 18 místech. Obtéká několik ostrovů, z nichž ostrov Kampa je vytvořen umělým náhonem zvaným Čertovka. S pomocí několika jezů a plavebních komor je Vltava využívána především pro osobní dopravu. Vltava vytváří na svém toku Prahou jedinečné přírodní scenérie a malebná nábřeží. Řeka Vltava je vyhledávána i rybáři a slouží i pro rekreační účely.