Rozhledna se nachází necelého 1,5 km severním směrem od obce Boleradice, nedaleko vrcholu Nedánov (368 m.n.m.) Základní kámen k rozhledně byl položen v roce 2006, její stavba byla zahájena v březnu 2009 a otevřena již v červenci téhož roku. Dřevěná stavba s kovovými prvky měří 26 m. Rozhledna volně přístupná poskytuje široký výhled do okolí. Z dobrých podmínek je vidět Brno s okolními kopci Drahanské vysočiny, vrchy Pálavy se zrcadlící se hladinou Novomlýnských jezer, vrcholky Bílých a Malých Karpat, kopce Ždánického lesa s dominatním vrchem Strážov a obrysy Chřibů. K rozhledně vede značená cesta z obce Boleradice a lze sem dojet i autem. Vede sem malá asfaltová cesta ze silnice Boleradice – Mokrůvky. Odbočuje ze silnice na okraji komerčního areálu.

Rozhledna stojí na vrchu Milenka (619 m.n.m.), na samém okraji Českomoravské vrchoviny u obce Rudka, v okrese Blansko. Obec Rudka se proslavila zejména díky umělci Stanislavu Rolínkovi, který zde vytvořil umělou jeskyni s plastikami blanických rytířů. Jeho hlavním výtvorem byla ovšem socha T.G.Masaryka, vytesaná do výšky 10 m z jednoho kusu pískovce. Rolínkova umělecká činnost probíhala ve 20. let 20. století a do tohoto období spadá i aktivita tehdejšího starosty blízkého Kunštátu Františka Buriana. Ten chtěl využít velké oblíbenosti místa a zasadil se o vznik výletního areálu, jehož největší atrakcí měla být rozhledna. Stavba rozhledny byla zahájena v roce 1929 a dík právě probíhající hospodářské krizi se na její stavbě podílela řada nezaměstnaných z okolních obcí. V roce 1931 byla osmnáctimetrová kamenná věž s dřevěnou vyhlídkovou nástavbou otevřena a dostala jméno Burianova. Rozhledna nabídla výhled na Českomoravskou a Drahanskou vrchovinu a za dobrých klimatických podmínek i na Praděd. V roce 1980 proběhla rekonstrukce rozhledny. Byl rozšířen vyhlídkový ochoz a opatřen kovovým zábradlím. V roce 1991 byl areál vrácen Burianové vnučce.

Kostel Narození Páně je umístěn uprostřed východní strany ambitu, za loretánským domkem. Byl postavený v letech 1734 – 1735 stavitelem K. I. Dienzenhoferem na místě původní kaple z roku 1661. Klenba kostela je v kněžišti vyzdobena obrazem Obětování Krista a církevních Otců od V. V. Reinera z roku 1736. Loď kostela je vyzdobena nástropními freskami Klanění králů a Klanění pastýřů od J. A. Schöpfa z roku 1742. Zařízení kostela má jednotný rokokový ráz a je dílem předních mistrů třicátých let 18. století.

Kostel sv. Václava na Smíchově byl postaven v letech 1881 – 1885 staviteli V. Mildem a J. Linhartem. Projekt vypracoval architekt A. Barvitia. Vnějšek kostela má novorenesanční vzhled, nad vstupními portály je mozaiková výzdoba od L. Šimka. Jsou zde zobrazeni čeští patroni. Vnitřek kostela tvoří starokřesťanská bazilika. Návrh zařízení kostela rovněž vypracoval A. Barvitia. Interiér je vyzdoben mozaikou Krista a českých světců, která byla vyhotovena podle návrhu J. Trenkwalda, výjevy z legend sv. Václava od F. Sequense, mozaikami ze života Kristova od Z. Rudla a pracemi dalších mistrů. U hlavního oltáře jsou sochy sv. Ludmily a sv. Vojtěcha od Č. Vosmíka z roku 1923. Ten také podle návrhu S. Suchardy a L. Šimka zhotovil boční oltář Krucifixu s anděly. Sochy Panny Marie a sv. Jana před tímto oltářem jsou dílem J. Paši. V kostele, v jeho předsálí, jsou umístěny památníky obětem I. světové války. Jejich autorem je Č. Vosmík. Kostel sv. Václava na náměstí 14. října patří mezi významné památky české architektury 19. století. Když byl v roce 1891 kostel sv. Filipa a Jakuba zbořen, nesli to Smíchováci těžce. Zvony byly přeneseny do kostela na Malvazinkách. Ještě před zbořením se však již měšťané za svůj venkovský kostelík styděli a tak byl ustaven v roce 1866 kostelní výbor a do roku 1881 se podařilo shromáždit přes 180.000 zlatých. Arciděkanský kostel sv. Václava se dvěma 50 metrů vysokými věžemi byl postaven na pozemcích rodiny Portheimů na dnešním náměstí 14. října. Vystavěn byl v novorománském stylu v letech 1881-1885 podle plánů Antonína Barvitia. Při stavbě vzalo za své levé křídlo Dientzenhoferova letohrádku známého jako Portheimka. Novorománská svatyně s apsidou je bezesporu nejkrásnější pražskou církevní stavbou 19. století. Stojí na 7 metrů hlubokých základech z hlubočepského vápence a opuky, portál a věže má z hořického pískovce. Mezi okny bylo použito různých druhů omítnutých i neomítnutých cihel. Uvnitř je bazilika rozdělena na tři lodě. Postranní jsou odděleny od hlavní čtyřmi sloupy z carrarského mramoru. Každá loď má 6 oken, vyzdobených postavami 12 Kristových apoštolů.  Ke ztvárnění celého komplexu použil autor různých mramorů, pouze baldachýn klenoucí se nad oltářem je ze dřeva.