Stanice metra I.P.Pavlova je umístěna pod Legerovou třídou mezi náměstím I.P.Pavlova a Rumunskou ulicí. Zprovozněna byla na I. úseku trasy C v roce 1974 což byl i úplně první otevřený úsek metra v Praze.Hloubka nástupiště je 19 m pod povrchem.Stanice je hloubená, založená v jámě pod ochranou pilotových stěn a rozpěrných mezistropů. Konstrukce tvoří čtyř až šestipodlažní monolitická konstrukce zastropená předpínanými prefabrikovanými nosníky, uložených na pilotových stěnách. Obklad stěn tvoří mramorové desky. Ze stanice vedou eskalátory do podzemního vestibulu. Počet provozně-služebních místností: 101Obestavěný prostor: 75.600 m3.Stavební náklady: 160,8 mil. korun.

Vchynicko-tetovský kanál měl za úkol dopravit těžené dřevo v této oblasti Šumavy do řeky Otavy. Tento kanál vyprojektoval stejně jako Schwarzenberský plavební kanál ing. Josef Rosenauer. S výstavbou bylo započato v polovině roku 1799. Kanál obcházel nesplavné koryto Vydry. Na jaře roku 1800 na stavbě pracovalo 203 tesařů, 108 zedníků a okolo 1000 nádeníků což mělo za následek dostatek pracovních příležitostí pro tento kraj. Na výstavbu kanálu následovaly i další práce aby byla zajištěna plavební cesta do Prahy. Znamenalo to proražení kamenných prahů v korytě řeky Křemelné, odstranění kamenů v Otavě a úpravě koryta Vltavy. Oficiální povolení k plavbě bylo uděleno 3.9.1801.Vlastní kanál dlouhý 17,8 km se sestával ze tří částí spojených kamennými skluzy a závěrečného skluzu do Křemelné. Začíná u hradlového mostu před obcí Modrava a končí trubním skluzem nedaleko obce Srní. Kanál překonává na celou svoji délku výškový rozdíl 243 m, spád má ale někde okolo 2-3 promile což umožňovalo rychlost plavení 4 km/hod. To byla bezpečná rychlost nejen pro kanál, ale i pro plavené dřevo. Dostatek vody pro plávku zajišťoval systém 8 nádržek nazývané také „Švele“, které byly budovány na horních tocích potoků. I když dokázaly akumulovat celkem 90.000 m3 vody plavilo se jen v průměru 30 dní v roce většinou v měsících dubna a května. Dnes se již vodní nádrže nevyužívají. Dřevo které se v kanelé plavilo mělo délku cca 75-100 cm, takže šlo spíše jen o dřevo určené jako palivové. Kanál nebyl uzpůsoben pro plavení dlouhých kmenů. Ty byly nadále sváženy volskými potahy k řece Otavě. Plavební cesta i kanál sice pomohla k vyššímu zhodnocení dřeva, zaroveň znamenala další neřízenou těžbu a drancování lesa. Jeho výsledkem bylo rozsáhlé odlesnění panství, kterého se zděsil i sám kníže Schwarzenberg. Asi po 40 letech klesla poptávka po dříví, které více nahradilo uhlí z povrchových těžeb. Nového oživení plavby nastalo po noci 26.10.1870, kdy vichřice a následná kůrovcová kalamita zlikvidovala poslední zbytky pralesa na Šumavě. K plavení dřeva přestal kanál nadobro sloužit v roce 1958. Za celou dobu přepravil 4.000.000 m3 dřeva. Od roku 1942 je využíváno 9 km plavebního kanálu (od rechlí po Mosau) pro účely vodní elektrárny. Z lokality Mosau, z tzv. vtokového objektu je voda sváděna potrubím o délce 3.218 m do akumulační nádrže Sedlo. K překonání údolíček s výškovým rozdílem pouhých 10 m byly využity dvě shybky. Ze Sedla putuje voda do vyrovnávací komory tzv. vodního zámku a odtud padá tlakovým potrubím o délce 900 m s výškovým rozdílem 216 m do vodní elektrárny Vydra na Čeňkově pile. Na plavebním kanále se nachází celkem osm historických obloukových mostků, které také chrání tento kanál. Stavěly se z místního kamene, hlavně žuly. Nejdůležitějším kamenem těchto mostků je ten úplně prostřední tzv. vrcholový klenák, ten drží most pohromadě, bez něj by se zřítil.

Kostel zřejmě existoval již jako románský. Ve slohu gotickém, byl nově postaven kolem roku 1400. V dalších staletích byl různě upravován. Z jižní strany byla na konci 16. století přistavěna kaple Panny Marie. Kolem roku 1596 zvýšena kostelní věž na dnešní výšku 51,83 m, završená renesančním arkádovým ochozem ve výšce 32,9 m. Věž je mírně nakloněna, odklon činí od paty 32,9 cm. Roku 1613 kostel vyhořel, ale záhy byl opraven. Na konci 17. století, roku 1693 je přistavěna na severní straně kaple sv. Barbory. V 60. letech 18. století je kostel barokizován. Z této doby pochází také většina vnitřního zařízení. Kostel je přístupný v době bohoslužeb.

Impozantní zříceniny hradu Roupova zájemce nalezne ve stejnojmenné obci, která leží přibližně 6 km jihozápadně od Přeštic. Areál hradu, nacházející se ve východní části obce, je v soukromých rukách, a proto je přístupný pouze příležitostně. Majitel bydlí v domě hned u hradu a po domluvě vstup zpravidla umožní. Historie hradu První panské sídlo bylo v Roupově založeno již ve 13. století. V letech 1380–1393 je nechal Něpr z Roupova radikálně přestavět na vcelku pohodlný hrad, pravděpodobně měl přitom k dispozici dvorskou huť. V době husitských nepokojů majitel Roupova Jan přestoupil ke kališníkům a tím zachránil hrad od odbývání. Jeho syn Jan II. z Roupova byl věrným straníkem Jiřího z Poděbrad i Vladislava II. Jagelonského a iniciátorem další výrazné přestavby hradu. V letech 1595–1598 byl pak Roupov nákladně renesančně přestavěn, čímž se majitel Jan IV. z Roupova velmi zadlužil a byl nucen hrad prodat. V roce 1607 se novým vlastníkem stal Jan z Klenové, věrný stoupenec habsburských panovníků. V období třicetileté války byl Roupov oporou císařské moci a především městečko pod hradem utrpělo velké škody od švédských vojáků. Hrad byl ještě roku 1704, kdy jej zakoupili majitelé sousedního panství Červené Poříčí, obýván. Nedlouho poté počal pustnout a jeho konci napomohlo i bourání a odvoz stavebního materiálu v roce 1817, kdy bylo po požáru obnovováno nedaleké městečko Merklín. Podoba hradu Původní podoba hradu je nám doposud neznámá. Po Něprově přestavbě hradní nádvoří obklopily ze tří stran paláce, z nichž jeden byl pravděpodobně věžovitého charakteru. Komunikaci mezi budovami zajišťovala pavlač. Předhradí bylo v další přestavbě výrazně změněno, tudíž jeho původní podobu neznáme. Tehdy byla především posílena obranyschopnost hradu vystavěním polygonální bašty a okrouhlé, pravděpodobně bateriové věže na skále před hradem. Polygonální baštu později pohltila obytná budova před hradem. Hradní jádro bylo rozšířeno přistavěním nového křídla zvenčí, jehož součástí byla i dodnes velmi zachovalá kuchyně s osmibokým komínem. Dnes jsou zde k vidění výrazné zříceniny všech prvků hradu. Tipy na výlet Jedním z výletních tipů je barokní zámek Příchovice, barokní zámek Dolní Lukavice nebo renesanční zámek Lužany. Zajímavý je také vodní gotický hrad Švihov. Ubytovat se můžete v Klatovech. M.K.