Dnešní zřícenina bývalého letohrádku nazývajícího se podle anglického vzhledu Windsor stojí nedaleko obce Siřejovice při dalničním odpočívadle (D8). Stavba bývalého letohrádku byla dříve mlýnem holandského typu, doloženém poprvé v roce 1843. Jako mlýn sloužil do okru 1870 a poté chátral. Následně jej zakoupil průmyslník Tschinkel z Lovosic. Ten stavbu mlýna nechal přestavět na lovecký letohrádek v anglickém stylu.  Ještě kolem první světové války byl obyvatelný, posléze začal chátrat. Dnes tu stojí obvodová zeď s okenními otvory kdysi třípodlažní stavby, bez střechy, vysoká 12 m a v přízemí o průměru 8,7 m. Objekt je volně přístupný.

Římskokatolický kostel sv. Jakuba se nachází na Přesanickém náměstí v centru města. Kostel sv. Jakuba je nejstarší kamenná stavba v okolí. Byl postaven již ve 12. století v románském stylu. Stavba byla pravděpodobně fundována zdejším cisterciáckým klášterem. Později, na přelomu 13. a 14. století, byl kostel zcela přestavěn ve slohu burgundské gotiky. Kostel původně stával ve středu bývalých Přesanic na vyvýšeném místě a díky této poloze a stabilní konstrukci fungoval i jako pevnost a pokladnice. V 15. století byl kostel, jakožto opevněný bod, účastníkem bojů mezi katolickou stranou a husity. Zřejmě při vojenské akci roku 1420 byl silně poškozen presbytář. Jeho závěr poté musel být zhruba od poloviny výšky vysokých oken znova vyzděn a zaklenut. Při opravě byla stavba také rozšířena. Koncem 15. století založili ve zdejší kryptě rodinnou hrobku páni ze Šternberka. Kostel byl v průběhu 16. a 17. století několikrát opravován, roku 1780 byla snesena zchátralá zvonice nad sakristií a nahrazena dnešní barokní věží, nezvykle postavenou před presbytář. Krátce na to byl kostel na základě josefínských reforem zrušen a rok později jej koupilo město, které jej využívalo jako sýpku a později jako vojenský sklad. V letech 1857-59 byl kostel zásluhou krajského hejtmana Tomáše z Putzlacheru a dalších mecenášů rekonstruován a neogoticky upraven. Tehdy byl také objeven zazděný románský portálek. Kostel byl znovu vysvěcen v květnu roku 1860 a od té doby sloužil opět bohoslužebným účelům. Kostel je přístupný v době pravidelných nedělních bohoslužeb v 9:45 hod.   L.R.

Plavební komora Modřany byla vybudována v letech 1978 – 1984 společně s Modřanským jezem na který také navazuje při pravém břehu Vltavy. Komora má přímé plnění a vyprazdňování. Skládá se ze dvou částí. První je dlouhá 90 m a druhá 85 m. Jsou široké 12 m a vysoké 7 m.

Letohrádek Bertramka je bývalou usedlostí ze 17. století, která prodělala ve druhé polovině 18. století klasicistní přestavbu. Název je odvozen od jména F. Bertramského, který byl jedním z jejích majitelů. K letohrádku patří park a sala terrena, fontána a busta W. A. Mozarta. Věhlas letohrádku dali manželé Duškovi, kteří zde v roce 1787 hostili W. A. Mozarta. Právě tady složil svou nejznámější operu Don Giovanni, která měla svou premiéru v dnešním Tylově divadle v Železné ulici. V současnosti je objekt letohrádku využíván jako muzeum hudby a jako památník manželů Duškových a W. A. Mozarta. Expozice muzea dokumentuje především pobyt W. A. Mozarta v Praze. Podrobné a aktuální informace jsou uvedeny na domovských stránkách muzea.První zmínka o Košířích je v latinském soupisu majetku ženského benediktského kláštera sv. Jiří na Hradě z roku 1185. Odborníci se domnívají že jméno Košíř se zrodilo ještě v době předslovanské. Podle jiných sekali místní obyvatelé vrbové proutí rostoucí na březích Motolského potoka zakřivenými noži zvanými kosíři a vyráběli proutěné zboží. Motolský potok hustě obklopený vrbovinou se kdysi severně od dnešního Palackého mostu vléval do Vltavy. Dnes z něj zůstalo jen torzo mizející pod zemský povrch v místech na rozhraní Motola a Košíř. Vila Bertramka tu stojí už od 17. století. Vystřídala několik majitelů, ale nejvíce proslula v době, kdy v ní bydlela operní pevkyně Josefína Dušková se svým manželem Františkem Xaverem Duškem. Josefína se důvěrně znala s Wolfgangem Amadeem Mozartem a hostila jej na své usedlosti Bertramce při jeho pražských pobytech na podzim roku 1787 a v létě roku 1791. Usedlost jejíž stavební dispozice se v podstatě zachovala, se skládala z jednopatrového obytného stavení, svým průčelím otočeného do dvora, stodoly, špýcharu a seníku. Jedna ze stran nádvoří byla ukočena terasou, pod níž byl velký klenutý prostor, kde byla pravděpodobně tlačírna vína. Samo stavení v přízemí obsahovalo několik místností, největší z nich byl kravín, jehož valená klenba se sbíhala do jednoho kamenného sloupu. První patro usedlosti obsahovalo celkem 12 místností. Dne 1.1.1929 přešla Bertramka do majetku nově založené Mozartovy obce v Československu. V době nacistické okupace bylo česke vední spolku donuceno k odstoupení a na jejich místa dosazeny němci. Jediným pozitivem bylo, že němci uvolnili poměrně velké finanční částky na opravu objektu. V lednu 1986 podepsala předsedkyně spolku pod nátlakem darování Betramky československému státu.