Bývalý konvent františkánů minoritů (později františkánů observantů) u kostela Nanebevzetí Panny Marie se nachází v jihovýchodní části městského historického centra. Prostory konventu dnes využívá Diecézní muzeum. Minorité přišli do Plzně krátce po roce 1295. Téměř současně začal vznikat i klášterní areál, který byl dokončen v 80. letech 14. století. V roce 1419, kdy na čas město přešlo pod vlivem Václava Korandy k husitství, byli řeholníci z města vyhnáni. Situace se ale během několika měsíců změnila a minorité se mohli vrátit zpět. Posléze za husitských válek čelili újmám, které vznikly v souvislosti s obléháním města husity v letech 1433–1434. Roku 1460 byl z rozhodnutí papeže Pia II. minoritský klášter předán do správy přísnější odnoži františkánů, a to observantům. Protože nové společenství, přísně dodržující chudobu, nemohlo společně s klášterním areálem převzít i dosavadní majetek, byla jeho správa předána městu Plzni s tím, že se postará o potřebné stavební opravy a výživu řeholníků. Během 17. a 18. století nastal rozkvět zdejšího kláštera, kdy také proběhly stavební úpravy kostela i konventu, na nichž se podepsala nejenom předchozí špatná hospodářská situace komunity, ale i obléhání Plzně Mansfeldem v roce 1618. Řeholníci působili v Plzni až do roku 1950, kdy byli komunistickým režimem z konventu vyhnáni. Po roce 1989 byl objekt navrácen řádu, který jej daroval církvi. Kostel se tak stal děkanským a prostory konventu využívá Diecézní muzeum. Komunita observantů ale Plzeň neopustila, jen působí v nových prostorách na plzeňském sídlišti Lochotín. Bývalý klášterní areál si přes veškeré novodobé úpravy zachoval do velké míry svoji středověkou podobu, jak dokládá i trojlodní kostel Nanebevzetí Panny Marie, zaklenutý křížovou žebrovou klenbou. Připomínku barokních úprav nalezneme např. v jeho západním průčelí, pocházejícím z 20. let. 18. století, které bylo postaveno dle návrhu plzeňského architekta Jakuba Augustona ml. Na jižní straně přiléhá ke kostelu budova konventu, taktéž upravená v době baroka. Středověkou podobu si zachovala kvadratura, přičemž v objektu nalezneme i pozdně středověké nástěnné malby. A. Š.

Skanzen Řepora, dříve nazývaný Tuležim, je skanzen středověké vsi. Můžeme jej navštívit v okrajové části Prahy v Řeporyjích. Jenom kousek od stanice metra Stodůlky. Historická skupiny Erbia, která je provozovatelem skanzenu, nám dává nahlédnout do soudobé rekonstrukce středověké vesnice s kostelíkem a hřbitovem, krytou tržnicí, krčmou, tvrzí a hospodářskými budovami. Dále je možné navštívit usedlost rychtáře, kováře, rolníka, hrnčíře, bylinkářky a domkáře. K vidění je také studna, pranýř, posvátný strom, pohanské kultovní místo a šibeniční vršek. Objekty jsou uspořádány kolem centrálního náměstí, které obehnáno vodním a palisádovým opevněním se třemi branami. Interiéry jsou doplněny replikami historických nástrojů a náčiní. Skanzen se snaží navodit co nejvěrnější obraz o životě a práci ve 14. století. Jeho unikátnost spočívá také v tom, že vzniklo za použití původních stavebních technologií a materiálů, jako je dřevo, hlína, kámen a sláma. Lidé ze sdružení Erbia čas od času městečko oživují svými kulturními akcemi. Pondělí je zavírací den.

Pozoruhodné technické dílo se nachází zhruba 3 km jihozápadním směrem od Stráže pod Ralskem. Průrva Ploučnice je vlastně podzemním náhonem bývalého hamru. Do průrvy je svedena říčka Ploučnice, která nejprve protéká asi 50 m mezi vysokými pískovcovými stěnami a potom se vnořuje do tunelu, krátce nato se vynořuje v otevřené propadlině aby se pak opět vnořila do dlkouhého tunelu vysokého cca 6 m. Celková délka náhonu je cca 150 m. V 19. století zde místní mlynář vozil průrvou zájemce o tuto památku za svitu louče.

Výlet do kraje pohádek Na hranici s Prahou se rozkládá malebná krajina, nazývaná podle umělce oblíbeného především dětmi krajem Josefa Lady. Autor známého kocoura Mikeše a dalších mluvících zvířátek, vodníků, víl a také výtvarného ztvárnění Haškova dobrého vojáka Švejka čerpal svou inspiraci z kraje kolem rodných Hrusic po celý život. Místy až skutečně pohádková krajina mezi hlavním městem a řekou Sázavou s romantickými zříceninami, vesnickými kostelíky a přívětivými lidmi vybízí k příjemným a nepříliš fyzicky náročným výletům. Cesta kocoura Mikeše Chcete se na chvíli stát mluvícím kocourkem Mikešem a zažít některá z jeho dobrodružství? Pak se s námi vydejte po cestě, kudy Mikeš utíkal z domova, když rozbil Ševcovic babičce hrnek se smetanou. Během putování najdete na dvanácti zastaveních krásné obrázky Josefa Lady a úryvky z knihy Mikeš. Stejně jako černý kocourek vyrazíte z Hrusic a zamíříte-li až k poslednímu zastavení, cíl vaší cesty bude po 20 kilometrech v Říčanech. Pokud vás cestou rozbolí nohy, můžete si trasu zkrátit a podle místa nasednout na vlak nebo autobus, který vás přiblíží k domovu. Kdo bude chtít poznat Ladův kraj lépe, využijte nabídky ubytování na trase. Cestu kocoura Mikeše můžete projít jako správní poutníci s ranečkem na zádech po svých, nebo projet na kole. A abyste si cestování lépe užili, připravili jsme pro vás poutavou hru. Její pravidla najdete na www.laduv-kraj.cz. A ještě se vraťme do Hrusic. V rodné obci Josefa Lady se to kdysi hemžilo nejen mluvícími zvířátky, ale také strašidly a vodníky. Kde „žili a pracovali“, označuje další projekt mikroregionu Ladův kraj nazvaný POHÁDKOVÉ HRUSICE. Poznáte, kde byla známá Jedličkova louže, na které se Mikeš učil bruslit, kde bydlel kozel Bobeš, kde strašil Mulisák a kde žili vodníci. Trasa měří 6 km. Krajinou barona Ringhoffera Naučná stezka Krajinou barona Rinhoffera připomíná významného průmyslníka 19. století, který měl dominantní vliv na kulturu krajiny Velkopopovicka a Kamenicka. Baron František Ringhoffer, majitel strojního imperia na pražském Smíchově a představitel tehdejší společenské elity, založil pivovar ve Velkých Popovicích a řadu dalších podniků jako měděný hamr, pilu, cihelnu, mlékárnu. On a jeho rodina s velkou péčí udržovali kajinu, vysazovali aleje, upravovali cesty a okolí svých rezidencí zámku Štiřína a zámku Kamenice. Dodnes je tato jejich starost o krajinu patrná. Turistická cesta Krajinou barona Ringhoffera je výjimečnou procházkou v okolí Prahy. Nabízí nádherné výhledy na přírodní park Velkopopovicko a do krajiny Posázaví, exkurzi ve Velkopopovickém Pivovaru, cestu alejí k hrobce rodiny Ringhofferů, prohlídku kostela s rotundou a židovského hřbitova v Kostelci u Křížků a další zajímavosti. Trasa je dlouhá 20 km a najdete na ní 10 informačních tabulí. Navazuje na Pražskou integrovanou dopravu. Začíná v Mirošovicích, kam se dostanete po trati 221 – Praha, hl. nádraží – Benešov u Prahy. Konec cesty je v Kamenici, odkud je mj. možné se dopravit autobusem do Prahy na metro Budějovická.   Obce Ladova Kraje Čestlice, Hering, Hrusice, Kaliště, Kamenice, Klokočná, Kostelec u Křížků, Kunice, Louňovice, Mirošovice, Mnichovice, Modletice, Mukařov, Nupaky, Ondřejov, Říčany, Senohraby, Struhařov, Světice, Svojetice, Tehov, Velké Popovice, Všestary, Zvánovice Turistické zajímavosti Ladova kraje: Památky Ladova kraje Příroda Cykloturistika    Kulturní akce  Toulky krajem Josefa Lady   Mikroregion Ladův kraj - Informační střadisko Říčany Masarykovov náměstí 83 251 01 Říčany u Prahy tel: 323 618 142 e-mail: jitka.bahenska@ricany.cz www.laduv-kraj.cz