Židle umístěná od roku 2003 u Sovových mlýnů na zdi smíchovského zdymadla je dílem Magdalény Jetelové. Je vysoká šest metrů.  Původně zde byla stejná plastika, ale o něco menší. Ta byla unesena vodou Vltavy při povodních v roce 2002. Byla nalezena až u Mělníka.

O vznik novoborského sklářského muzea se zasloužil Odborný svaz sklářského dělnictva. Muzeum bylo otevřeno roku 1893. První výstavní prostory poskytla radnice, současnou budovu získalo muzeum až roku 1952. Základ sbírky vytvořili místní skláři a obchodníci svými dary. Sbírka se také rozrůstala a nabývala na kvalitě díky zájmu výrobních a exportních domů a ve 30. letech 20. století prostřednictvím muzeem pořádaných sklářských soutěží.Dnes Sklářské muzeum v Novém Boru prezentuje výběr z muzejní sbírky dokumentující stylový a technologický vývoj českého skla od 17. století do druhé třetiny 20. století. Ve sbírce je 550 exponátů, které  zachycují vývoj sklářství především z borsko-šenovské oblasti. Formou modelů sklářských dílen nebo ukázkami pracovních postupů seznamuje muzeum se základy technologie výroby a zušlechťování skla (malování, rytí, broušení, hutní techniky). Prostřednictvím archivních dokumentů upozorňuje na zajímavé podrobnosti ze zdejší sklářské historie. Stálá expozice Stylový a technologický vývoj českého skla od 17. století do současnosti. Modely dílen a pracovní postupy přibližují náročnost sklářské výroby.

Historie hradu Hrad na vysoké kuželovité hoře, západně od Nové Paky, vystavěli na počátku 14. století páni z Vartenberka. Jeho první známý majitel a patrně i zakladatel byl Markvart, jenž se po svém sídle roku 1325 psal „z Goldenburka “. Hradní jádro, ovládající vrchol kopce, sestávalo z veliké hranolové věže spojené s palácem v jeden celek. Roku 1406 koupil hrad nejvyšší královský purkrabí Jan Krušina z Lichtenburka. Jeho syn Hynek byl husitským hejtmanem orebského a pražského svazu. Před rokem 1427 se však již uvádí jako spojenec císaře Zikmunda. Před svou smrtí roku 1454 zdokonalil hradní opevnění výstavbou vnější hradby se šesti podkovitovými dělostřeleckými baštami. Hynkovi potomci sídlili na Kumburku do konce 15. století. Hrad jako vězení Po krátké držbě několika rodů získali hrad před rokem 1529 Trčkové z Lípy. Za nich, v průběhu 16. století, ztrácel Kumburk postupně svůj význam, nebyl trvale osídlen a chátral. Noví majitelé panství Smiřičtí ze Smiřic, využili pevný nepřístupný hrad jako vězení. V kulaté věži, zvané od té doby jako Panenská, byla pro pletky milostné s člověkem selského rodu vězněna více jak 11 let Eliška Kateřina Smiřická. Krutý ortel nad ní vyřkl její otec Zikmund Smiřický, avšak i po jeho smrti roku 1608 ji držela ve vězení její vlastní sestra Markéta Saloména. Jedné noci roku 1619 ji z vězení na Kumburku unesl Jindřich Ota z Vartenberka zvaný Kulhavý, a oženil se s ní. I on si pak činil nárok na dědictví Smiřických. Konec sporům učinil výbuch prachu v hradu roku 1620, při němž Eliška spolu s desítkami lidí přišla o život. Majetek Smiřických nakonec získal Albrecht z Valdštejna. Kumburk, zpustlý v časech třicetileté války, kdy se dostal do moci Švédů, byl na příkaz císaře roku 1658 rozbořen, aby se opět nestal opěrným bodem. Z hradu se zachovaly základy paláce, torzo velké i Panenské věže a zbytky opevnění. Hrad je celoročně volně přístupný, v sezoně je pak zde otevřen prodejní stánek se suvenýry. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat na zříceninu hradu Bradlec, na zámek Lomnice nad Popelkou, na zříceninu hradu Kozlov nebo vystoupit na rozhlednu Tábor také u Lomnice nad Popelkou. V Nové Pace najdete stálou expozici v Suchardově domě, věnovanou slavné sochařské rodině. Ubytování najdete v Nové Pace.

Hukvaldy jsou velmi navštěvovaná zřícenina hradu ve stejnojmenné obci Hukvaldy, známou především jako rodiště světově proslulého hudebního skladatele Leoše Janáčka, v okrese Frýdek-Místek, v Moravskoslezském kraji. Je to jeden z největších moravských hradů rozkládající se na dlouhém hřebenu výrazného hradního kopce. Hukvaldský hrad byl budován postupně v průběhu pěti staletí od konce 13. století až do poloviny 18. století, kdy jeho špatně přístupná poloha byla důvodem jeho opuštění. Hrad se postupně změnil v ruinu. Jeho hlavní funkcí bylo chránit důležitou obchodní stezku spojující Olomouc s polským Krakovem přes Hranice, Nový Jičín, Místek, Frýdek a Těšín. Hrad byl politickým a správním centrem hukvaldského panství. Historie v pěti staletích Prvopočátky hradu Hukvaldy jsou doposud zahaleny rouškou tajemství. První zmínky o hradu pocházejí z roku 1285, jeho počátky sahají asi do poloviny 13. století. Za zakladatele Hukvald jsou považována německá hrabata z Hückeswagenu, který se nachází ve Vestfálsku poblíže Düsseldorfu. První z nich, rytíř Arnold z Hückeswagen, přišel do českých zemí aby se dal do služeb českého krále Přemysla Otakara I. Dostal od něj ke kolonizaci území na severovýchodě Moravy. A právě zde patrně někdo z Arnoldových potomků založil někdy po roce 1250 hrad Hukvaldy. Po Hückeswagenech, kteří se v písemných pramenech vyskytují do roku 1307 se majitelé hradu rychle střídali, stejně jako jeho zástavní držitelé. V polovině 14. století hrad poprvé získali olomoučtí biskupové, kteří byli také nejčastějšími vládci hradu. V roce 1359 hrad velkým nákladem vykoupil biskup Jan Očko z Vlašimi a následně byl hrad výnosem Karla IV. dán „olomoucké církvi na věčné časy“. V následujícím klidném období byl hrad opraven a rozšířen. Stará věž byla obestavěna provozními budovami a náhradou za starý vnitřní dvůr bylo zřízeno nové předhradí a celkově zdokonaleno opevnění. V majetku olomouckých biskupů Finanční problémy ovšem nedovolily církvi si hrad ponechat natrvalo v držení a tak bylo jeho osudem i nadále časté střídání majitelů. Vlastníky hradu se tak stali např. uherský král a pozdější císař Zikmund či známý husitský hejtman Jan Čapek ze Sán, který se zapsal do historie svou zradou v bitvě u Lipan. V roce 1465 získal hrad český král Jiří z Poděbrad, který jej vzápětí prodal zpět olomouckému biskupství. Tehdejšímu biskupu Tasovi z Boskovic finančně vypomohli jeho bratři šlechtici Dobeš a Beneš Černohorští z Boskovic, kteří také hrad převzali poté, co biskup Taso zemřel na mor. Za vlády pánů z Boskovic došlo na hradě k mnoha dalším stavebním úpravám. Došlo i ke změně přístupu do hradu. V jižním svahu byla zřízena pohodlná cesta, po níž bylo možno vyjet i v kočáře, a která v podstatě slouží dodnes. Po jejich smrti na počátku 16. století, se Hukvaldy znovu a tentokrát definitivně vrátily olomouckému biskupství. Od té doby drželo olomoucké biskupství, od 18. století arcibiskupství Hukvaldy téměř nepřetržitě až do roku 1948, kdy byl hrad zestátněn. Ve válečných vřavách třicetileté války a poté prusko – rakouských válkách v 18. století dostály Hukvaldy své pověsti hradu, který nebyl nikdy dobyt. Vděčil za to své vynikající strategické pozici na holém kopci a masivnímu opevnění. Chátrající hrad, už jako opuštěný zachvátil roku 1762 zničující požár, který urychlil jeho zkázu, ke které přispěli i vesničané z blízké obce, kteří hradby rozebírali a používali je na stavbu vlastních obydlí. Hrad postupně zcela zpustl, teprve v 19. století zde byly provedeny alespoň nejnutnější opravy. Hukvaldy měly podobný osud jako většina středověkých hradů a staly se romantickou zříceninou. Co je dnes k vidění Hrad je 320 metrů dlouhý, obvod je více než 800 metrů, má 8 válcových bašt a 3 hranolové věžovité brány, přes 200 střílen, 4 nádvoří, tři vyhlídkové trasy. Nejstarší částí Hukvald je hradní jádro, které částečně pochází ze 13. století. Tehdy byl postaven východní palác, který byl původním sídlem zakladatelů hradu. V tomto rytířském paláci byla umístěna také první hradní kaple. Nejnovější částí hradního jádra je renesanční palác se zachovalými renesančními okny, postavený kolem roku 1550. V hradním jádře se nacházejí také kamenné cisterny na shromažďování dešťové vody, používané v hradní kuchyni na vaření v době před vyhloubením hradní studny. Nouze o vodu byla skutečně po dlouhou dobu největší slabinou hradu Hukvaldy. Teprve v roce 1581 byla na hradě vyhloubena studna, jejíž budování takřka pohltilo výnos hukvaldského panství. Studna byla původně hluboká asi 150 metrů. Za studnou bylo původně zbudováno renesanční opevnění, které bylo po roce 1653 zbořeno a na jeho místě vyrostly dva barokní bastiony. Ty dnes slouží jako vyhlídky. Součástí jedné z bran je místnost bývalé strážnice, kde je dnes lapidárium, kde jsou uloženy různé kamenné a kovové prvky hradu a také tabule s jeho stručnou historií. Nejzachovalejším objektem na hradě je kaple sv. Ondřeje, zbudovaná někdy na konci 17. století. Kaple byla jediným objektem na hradě, který byl v 19. století obnoven a udržován. Je zasvěcena patronu zdejšího kraje sv. Ondřeji, jehož vyobrazení se také nachází uvnitř na oltáři. Dále jsou v kapli umístěny sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Františka Xaverského. V kapli je výborná akustika, a proto se zde konají nejrůznější koncerty a vystoupení. Janáčkovy Hukvaldy K procházkám láká rozsáhlá obora, v níž našel inspiraci i český hudební génius Leoš Janáček, na jehož počest se tu pravidelně koná Mezinárodní hudební festival Janáčkovy Hukvaldy. V prostorách hradu je během roku pestrý program, kdy jsou pořádány rytířské slavnosti, řada divadelních představení a hudebních programů. Tipy na výlet U Kopřivnice najdete zříceninu hradu Šostýn, přírodní vápencový útvar Váňův kámen nebo rozhlednu Bílá Hora. K návětěvě doporučujeme i Regionální muzeum v Kopřivnici, o.p.s. – Technické muzeum Tatra. Ve Štramberku najdete památky lidové architektury, zříceninu hradu Štramberk, jeskyni Šipka nebo věž Štramberská Trúba.  Ubytovat se můžete v Kopřivnici.