Západně od ulice Ke Konstruktivě ulice pokračuje z části schodištěm.

Podolské nábřeží navazuje v Braníku na Modřanskou ulici a za Vyšehradským tunelem na něj navazuje Rašínovo nábřeží.

Okresní město Jindřichův Hradec je významným centrem východní oblasti jižních Čech. Město se rozkládá v Jindřichohradecké hornatině na toku řeky Nežárky okolo rybníka Vajgar v nadmořské výšce 475 m asi 50 km severovýchodně od Českých Budějovic. Má téměř 22.000 obyvatel a jeho zachované historické středověké jádro je městskou památkou rezervací.Původně tu v 10. století bývalo slovanské hradiště. Na jeho místě založil Jindřich I. z Hradce románsko-gotický hrad, prvně zmiňovaný již roku 1220. Označení Gradec se objevilo prvně v roce 1242. Páni z Hradce byli jednou r rodových větví Vítkovců. Stejně jako ostatní Vítkovci i páni z Hradce používali ve svém erbu pětilistou růži (dodnes je pětilistá zlatá růže nesená dvěma lvy znakem města). Trhová ves, která vznikla u hradu, se rychle rozvíjela a již roku 1293 byla opevněným městem. V 15. století začal být v českém názvu města uváděn přívlastek Jindřichův, právě podle zakladatele hradu. Tehdy bylo k Jindřichovu Hradci připojeno tzv. Nové město vybudované v místě severního předměstí. Vrcholu rozvoje dosáhlo město v 16. století. Hradec se stal centrem rozlehlého panství a procházely jím důležité obchodní cesty spojující Čechy s Rakouskem. Velký rozvoj zaznamenalo soukenictví, rybářství, pivovarnictví a také chov ovcí. Ke gotickým stavbám se přidávaly stavby renesanční a Jindřichův Hradec se stal druhým nejlidnatějším městem celého Království a rozlohou dokonce největším poddanským městem v našich zemích. Předstiženo jinými městy bylo až ve 20. století. Roku 1604 vymřel rod pánů z Hradce po meči a objekt sňatkem získal Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Během druhé poloviny 17. století Hradec pomalu ztrácel své postavení centra a stagnoval. Své majitele změnil opět sňatkem. Stali se jimi Černínové a ti vlastnili zámek až do roku 1945.Nejkrásnější památkou Jindřichova Hradce je stejnojmenný goticko-renesanční zámek, vzniklý přestavbou původního gotického hradu vybudovaného na ostrohu nad Nežárkou u rybníka Vajgar. Z městského opevnění, které v 15. století nahradilo původní hradební systém z druhé poloviny 13. století, se do současnosti dochovaly části hradeb s otevřeným baštami na jižním a východním okraji městského jádra a bašta Solnice. Ze tří městských bran zůstala jen Nežárecká brána. Historické jádro s lichoběžníkovým náměstím, jemuž dominuje sloup Nejsvětější Trojice, oplývá řadou převážně gotických (z konce 14. století), ale i renesančních domů (ze 16. století). Po požáru v roce 1801 byla většina z nich upravena s použitím prvků soudobých slohů. Dalšími důležitými pamětihodnostmi je gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie z doby kolem roku 1370. V jeho blízkosti je bývalá jezuitská kolej, v jejímž jihovýchodním nároží stojí barokní kostel svaté Máří Magdalény z let 1628 - 1632. Proti koleji se nachází bývalý jezuitský seminář, ve kterém dnes sídlí muzeum, jehož nejznámějším exponátem je zřejmě největší lidový mechanický betlém na světě. Výraznou architektonickou dominantou historického jádra je minoritský klášter s raně gotickým klášterním kostelem svatého Jana Křtitele, založeným již kolem roku 1260. Na jihozápadním okraji města u řeky Nežárky je starý židovský hřbitov z doby před rokem 1440.Raritou města je železniční úzkorozchodná trať do Nové Bystřice, dokončená v roce 1897. Je dlouhá 33 km a je dosud v provozu. Jindřichův Hradec byl také prvním městem, kde bylo osvětlení zajištěno elektřinou.

Vrch Klepec se svojí výškou 358 m.n.m. se nachází téměř na pokraji obce Přišimasy nedaleko Českého Brodu.Původ jména nás zavádí k holandskému slovu klippe, které ve 14. století přešlo v německé klëp a znamenalo „svislé skály“ nebo „útesy“. Na ploše 7,4785 ha se nachází dvě samostatná území. V roce 1977 byl vyhlášen Chráněným Přírodním výtvorem a roku 2000 přejmenován na Přírodní památku. Chráněny jsou zde bizarní kameny, které tvoří zbytky větrající porfyrické říčanské žuly středočeského Plutonu. Od března roku 1920 byl z vrchu Klepec převážen s velkými obtížemi 280 kg těžký balvan do Českého Brodu, kde měl být vztyčen jako nový památník Jana Husa. Vztyčen byl 6.7.1921.Na první části vrchu Klepec se nachází útvar s označením Slouha. Své jméno získal podle svého tvaru. Na výšku i délku měří stejně 8 m, šířku 3 m a na jedné straně má nápadné zaoblení, které připomíná shrbenou postavu služebníka. Kámen je zbytek kdysi jednotného masivu, který před miliony let zpočátku narušovala četná zemětřesení. V období třetihor zatékala do svislých puklin voda, která žulovou skálu silně narušila a ve čtvrtohorách odplavila voda rozrušené kusy do okolí. Slouha i jemu zde podobné balvany stále podléhají zvětrávání, na jeho zádech můžeme najít horizontální rýhy, kterými dodnes odtéká dešťová voda. Ještě v 19. století obklopovalo Slouhu několik menších kamenů kterým se říkalo „stádo ovcí“. Ty zmizely během roku 1843, kdy z nich byly nalámány kameny a šterk na stavbu Císařské silnice z Prahy na Kolín a železného mostu v Praze a Poděbradech. V roce 1920 byla na balvan umístěna bronzová pamětní deska padlým občanům obce Přišimasy. Ve druhé části vrchu Klepec pak můžeme najít další skupinu balvanů. Nejmohutnější z nich je „Fůra sena“. Balvan je 4 metry vysoký a v průměru má 8 metrů. Jeho váha je odhadnuta na 432 tun. Na jeho povrchu se nachází několik skalních mís, spojovaných s pohanskými obřady. Ve skutečnosti jde o působení vody, mechu a lišejníků, přes hluboký žlábek jdou odváděny neodolné částečky. Tento žlábek je zároveň označován za největší skalní rýhu na území Čech. I tento balvan mělo potkat stejný osud jako „stádo ovcí“ nacházející se u Slouhy. Naštěstí k tomu nakonec nedošlo. V roce 1844 se zde konal slavný tábor lidu. Shromáždění bylo svoláno sedlákem Josefem Klinderou a mlynářem Soulkem. Byla zde projednávána diskriminace Čechů ve smíšeném Rakousko-uherském území. Návrh byl po skončení tábora referován ve Vídni. Čtyři roky po konání tohoto tábora byli Josef Klindera a mlynář Soulek zvoleni do sněmu za poslance Českobrodska. Kousek od balvanu „fůra sena“ se nachází další zajímavé kameny s názvy „Obří záda“ a „Šplíchalův kočár“. Ve středu borového lesa této části najdeme ještě dva zatopené lůmky. Před druhou světovou válkou sloužily jako koupaliště. V minulosti se tu težila říčanská žula jako stavební kámen na opravu vyhořelého Národního divadla v Praze. Také se na zdejší mýtině hrálo za II. sv. války divadlo a konaly se zde tradiční turistické srazy. Například v roce 1963 zde turistický odbor vedený M. Svobodou a O. Hrdličkou započal svoji činnost stanovaním z 23. na 24. února za mrazu –16 st. Celsia. Podle legendy jde o slouhu kterého ráno vyhnala selka s ovcemi na pastvu. Když se večer dlouho nevracel, vyběhla ven a když neslyšela zvuk rolniček, v rozčilení zvolala: „Bodejž bys tam zkameněl!“. Když Slouha viděl, že se stádo proměňuje v kámen, chtěl se zachránit útěkem, ale nedostal se daleko.Podle jiné legendy stával na Klepci hrad, v němž sídlila stará čarodějnice, která jednou zaklela železnou holí pasáka i s ovcemi. O vzniku balvanu „fůra sena“ se zase traduje legenda, že přes Klepec kdysi vedla cesta po které se vydal jednou senař. Bylo zřejmě po dešti a kola se bořila do bláta čím dál víc a vůz se pomalu propadal do země. Bezradný muž si na pomoc zavolal čaroděje, který chtěl zaplatit předem. Skoupý senař nechtěl za službu zaplatit a tak jej rozlobený čaroděj zaklel v kámen.Ještě jedna pověst se ke Klepci váže. Prý zde roste divotvorná bylina zvaná „rosička“. Objeví se snad jen jednou ročně v poledne. Na listech má pět kapek a kdo se jimi natře, prodlouží si věk.