Historie hradu Hrad na vysoké kuželovité hoře, západně od Nové Paky, vystavěli na počátku 14. století páni z Vartenberka. Jeho první známý majitel a patrně i zakladatel byl Markvart, jenž se po svém sídle roku 1325 psal „z Goldenburka “. Hradní jádro, ovládající vrchol kopce, sestávalo z veliké hranolové věže spojené s palácem v jeden celek. Roku 1406 koupil hrad nejvyšší královský purkrabí Jan Krušina z Lichtenburka. Jeho syn Hynek byl husitským hejtmanem orebského a pražského svazu. Před rokem 1427 se však již uvádí jako spojenec císaře Zikmunda. Před svou smrtí roku 1454 zdokonalil hradní opevnění výstavbou vnější hradby se šesti podkovitovými dělostřeleckými baštami. Hynkovi potomci sídlili na Kumburku do konce 15. století. Hrad jako vězení Po krátké držbě několika rodů získali hrad před rokem 1529 Trčkové z Lípy. Za nich, v průběhu 16. století, ztrácel Kumburk postupně svůj význam, nebyl trvale osídlen a chátral. Noví majitelé panství Smiřičtí ze Smiřic, využili pevný nepřístupný hrad jako vězení. V kulaté věži, zvané od té doby jako Panenská, byla pro pletky milostné s člověkem selského rodu vězněna více jak 11 let Eliška Kateřina Smiřická. Krutý ortel nad ní vyřkl její otec Zikmund Smiřický, avšak i po jeho smrti roku 1608 ji držela ve vězení její vlastní sestra Markéta Saloména. Jedné noci roku 1619 ji z vězení na Kumburku unesl Jindřich Ota z Vartenberka zvaný Kulhavý, a oženil se s ní. I on si pak činil nárok na dědictví Smiřických. Konec sporům učinil výbuch prachu v hradu roku 1620, při němž Eliška spolu s desítkami lidí přišla o život. Majetek Smiřických nakonec získal Albrecht z Valdštejna. Kumburk, zpustlý v časech třicetileté války, kdy se dostal do moci Švédů, byl na příkaz císaře roku 1658 rozbořen, aby se opět nestal opěrným bodem. Z hradu se zachovaly základy paláce, torzo velké i Panenské věže a zbytky opevnění. Hrad je celoročně volně přístupný, v sezoně je pak zde otevřen prodejní stánek se suvenýry. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat na zříceninu hradu Bradlec, na zámek Lomnice nad Popelkou, na zříceninu hradu Kozlov nebo vystoupit na rozhlednu Tábor také u Lomnice nad Popelkou. V Nové Pace najdete stálou expozici v Suchardově domě, věnovanou slavné sochařské rodině. Ubytování najdete v Nové Pace.

Pamětní deska je úctou Jaroslavu Vágnerovi, který byl první obětí bojů s německými okupanty na Pražském hradě v květnu 1945.

Kozákov (744 m) je výrazná dominantou Českého ráje. Tyčí se nad údolím řeky Jizery v okrese Semily. Z Kozákova je nádherný výhled na rozmanitou a krásnou přírodu Českého ráje a také na celý severní pás našich hor.  Tento výhled je od roku 1995 ještě krásnější, protože turisté mohou pro rozhlížení využít nové víceúčelové věže. Zdálo by se logické, že historie vyhlídkových staveb na Kozákově bude mnohem starší. Pravda je to ovšem jen částečně. Předešlé rozhledny a vyhlídková místa na Kozákově byla jen v oblasti návrhů, plánů a snů. První projekt rozhledny na Kozákově vypracoval z pověření odboru KČT v Turnově malíř Jan Prousek. Jeho představa byla vybudovat vyhlídkovou věž spojenou s kaplí zasvěcenou věrozvěstům Cyrilu a Metodějovi. Nápad se setkal se souhlasem a roku 1902 byl založen stavební fond. Ovšem úmrtí rodáka z blízkých Semil Františka Ladislava Riegera roku 1903 plány pozměnilo. Vznikla totiž idea postavit na Kozákově na jeho počest mohylu. Ta měla být vysoká 28 metrů a sloužit zároveň i jako vyhlídka. Náklady byly odhadovány na 80 až 100 tisíc korun a ty se nepodařilo nikdy sehnat. Po dlouhých osmi letech se KČT vrátil opět k původní myšlence, která by byla doplněna turistickou chatou. Jenže nadcházející válka plány překazila. Válka skončila, vznikl samostatný stát a myšlenka stavby výletního objektu na Kozákově se vrátila opět na pořad dne. Místní podnikatelé, turisté a úřady spojily své síly a 24. června 1928 byla slavnostně otevřena Riegrova chata. Podle některých pramenů sloužila turistům v období 20. let, dřevěná provizorní věž, vysoká cca 12 metrů.  Plány na stavbu skutečné rozhledny byly odsunuty jen do teoretické roviny.  Osud chaty také nebyl zrovna růžový. Chata sloužila turistům až do 2. sv. války. Po válce byla v majetku různých tělovýchovných organizací, posléze podniku Restaurace a jídelny. Bylo zde také ubytováno vojsko. Právě vojenská přítomnost na Kozákově znamenala paradoxně splnění snu mnoha generací o postavení rozhledny. Armáda zde chtěla v roce 1993 postavit vojenský spojovací uzel a KČT v Semilech učinila nabídku, že by věž byla pojata jako víceúčelový objekt s dvěma vyhlídkovými plošinami. KČT souhlasil a výstavba věže byla zahájena v květnu 1994. Slavnostního otevření se konalo 22. dubna 1995 za účasti téměř dvou tisícovek lidí. Na horní plošinu, 48 metrů nad zemí, jsou umístěny antény. Turisté mohou po 120 schodech vystoupat na plošinu ve výšce 24 metr, která nabízí rozsáhlý kruhový výhled. Spatřit lze Trosky, Bezděz, Krkonoše, Jizerské hory, České Středohoří, Český ráj a Orlické hory. Při dobré viditelnosti lze dohlédnout až na pražský Petřín.  

Hlavní vstupní portál do Klementina je umístěn vedle kostela sv.Salvátora a pochází ze 17.století. Má segmentový štít a je původní, včetně vrat a mříže nadsvětlíku, plocha nad vchodem byla nově upravena roku 1783 v souvislosti se zřízením Generálního semináře Josefem II. Desku zhotovil I.Palliardi v roce 1783.