Krnovská synagoga je jedna z mála synagog na Moravě, která je přístupná turistům. Můžeme tuto výjimečnou stavbu navštívit v Krnově, v Moravskoslezském kraji, na Soukenické a Barvířské ulice. V Krnově, na rozdíl od tradičních židovských obcí, neexistovala synagoga středověkého původu. Nezachovaly se žádné doklady o místech náboženských obřadů v minulých stoletích, šlo však pravděpodobně o soukromé prostory. O stavbě vlastní synagogy bylo rozhodnuto v roce 1870. Budova byla postavena roku 1871 stavitelem Ernestem Latzelem, který v Krnově realizoval i řadu jiných významných veřejných staveb. Celkové náklady na výstavbu chrámu dosáhly 26 tisíc zlatých, z toho částečně přispěl i sám císař František Josef. V roce 1898 instalovala místní firma Rieger v synagoze varhany. Po obsazení Krnova německou armádou v  roku 1938 přestal objekt sloužit k bohoslužbám. Avšak jako jedna z mála synagog v regionu byla uchráněna před zničením v době nacistické okupace. Člen krnovské městské rady Franz Irblich prosadil v době německé okupace přeměnu synagogy v tržnici, tím byla uchována pro budoucí generace. Svitky Tóry a kultovní předměty byly zachráněny. Po válce sloužila budova jako státní archiv. Po povodni v roce 1997, která poškodila archivní materiály, a rovněž samotný objekt, byla synagoga vyklizena. Dnes podporuje Židovská obec Olomouc využití budovy pro kulturní účely. Na podzim roku 2003 se do synagogy začal pomalu vracet duchovní a kulturní život v podobě písní a tanců v tradičním židovském duchu. Krnovská synagoga společně s krnovským židovským hřbitovem připomíná historii židovské obce na území města. Vnějším výrazem se chrám podobá spíše kostelům než starým synagogám z období před zrovnoprávněním Židů. Synagoga byla postavena v novorománském slohu, s interiéry v maurském stylu, inspirovaném stavbami sefardských Židů. Jedná se hlavně o dřevěný vyřezávaný kazetový strop  a loubí ženských galerií (ochozů, balkonů) v úrovni prvního patra nad hlavním sálem. Galerie jsou neseny litinovými sloupy, na kterých byly umístěny plynové lampy. Přízemí sálu bylo vyhrazeno mužům. Budova je 17 metrů široká a 24 metrů dlouhá. Dvě věže čtvercového půdorysu 5x5 metrů jsou přibližně 22 metrů vysoké. Severovýchodní věž synagogy nabízí nádherný výhled na střed města. Přístupná je skrze jihovýchodní věž točitým dřevěným schodištěm. Objekt má tři vchody – hlavní vchod z jihozápadního rohu z Barvířské ulice, boční vchod do věže v jihovýchodním rohu také z Barvířské ulice, a zadní vchod ze zahrady na západní straně. Přes zádveří u bočního vchodu v jihovýchodní věži se vchází do centrálního sálu synagogy. Venkovní dveře v přízemí, vedoucí do Soukenické ulice, jsou pouze dekorativním prvkem fasády, za nímž se nachází zdivo. V těchto místech uvnitř sálu visel aron ha-kodeš, dřevěná skříň se svitky Tóry. Na půdě je uložena kamenná deska, do níž je hebrejsky vytesáno deset přikázání.  Desatero, důkaz víry v Boha, bylo až do roku 1938 umístěno na venkovním střešním soklu mezi věžemi, směrem do Soukenické ulice. Zadní západní část synagogy zahrnuje přízemní chodbu, navazující na hlavní vchod a dvojramenné schodiště do prvního patra, na kterém se nacházejí prostory kdysi zasedací místnosti, později kanceláře archivu a vchod na galerie. V sále synagogy jsou dnes umístněné více než sto let staré lavice původně z olomoucké synagogy, odkud byly demontovány krátce před jejím vypálením v roce 1939. Mají se stát živým památníkem obětem šoa z Krnova a Bruntálu. Každé ze 49 míst v lavicích bylo symbolicky přiděleno jedné ze 49 vybraných obětí, které tak zosobňují vyvražděnou komunitu (ve skutečnosti bylo těchto obětí mnohem více).

Vojenské stanoviště pozemního radiového a radiotechnického průzkumu se nachází na vrchu Velký Zvon (862 m.n.m.) zhruba 10 km jihozápadně od Bělé nad Radbuzou. Nedaleko odtud probíhala ostře sledovaná hranice. Již v 60. letech zde na Zvonu existovala základna, ale až v roce 1976 zde byla postavena dnešní 40 m vysoká věž. I po roce 1989 zůstal tento prostor obsazen armádou ČR a přístup je sem až na výjimky zakázán. Věž byla po roce 1989 mírně upravena, demontován byl ochoz pro původní hláskáře a vyřezano několik oken v anténním prostoru. Přístup do prostoru věže a na věž je jen na pozvání a nebo v době otevřených dvěří, které se konají tak 1-2 za rok, nejčastěji o květnových svátcích.

Znojmo je město ležící na jihu Moravy rozkládající se vysoko na levém břehu nad řekou Dyjí, 52 km jihozápadně od města Brna. Má kolem 35 tis. obyvatel. Turisticky velmi atraktivní město disponuje řadou pozoruhodností a je kulturním i hospodářským centrem jihozápadní části jižní Moravy. Znojmo patří mezi nejstarší česká města. Je známé svou vinařskou tradicí, která se počíná datovat již od 12. století.Blízký brod přes řeku Dyji přes který procházel obchodní stezka tuto lokalito přímo předurčoval pro brzké osídlení. Proto již v období velkomoravském se na ostrohu nad brodem rozkládalo jedno z největších velkomoravských hradišť (Hradiště sv. Hypolita), které brod chránilo. Hradiště vystřídal v přemyslovské době před rokem 1037 hrad, vybudovaný knížetem Břetislavem I jehož součástí farní kostelem a rotundou Panny Marie. V roce 1055 zde vzniklo údělné přemyslovské knížectví, kde vládli přemyslovská knížata z moravské větve a v roce 1190 zde založil znojemský kníže Konrád II. Ota premonstrátský klášter v Louce. Vsi v podhradí byly ohrazeny a králem Přemyslem Otakarem I. byly v roce 1226 povýšeny na královské město. Do města byli přizváni němečtí kolonisté a svoji obec zde brzy založili i Židé. Město se rozvíjelo, bohatlo a získalo řadu privilegií. V náboženských válkách v 15. století zůstalo město katolické a prokrálovské. Smrtí Zikmunda Lucemburského zde v roce 1437 vymřela dynastie Lucemburků.Strategická poloha města znamenala časté drancování a obsazení nepřátelskými vojsky. Město tak bylo roku 1645 obsazeno švédskými vojsky, v roce 1663 bylo ohroženo Turky a nezůstalo uchráněno ani během napoleonských válek. A to hned dvakrát. Poprvé v roce 1805, kdy tudy prošli Rusové i Francouzi před bitvou u Slavkova, a podruhé roku 1809, kdy se v blízkosti Znojma odehrála bitva mezi rakouskými a francouzskými vojsky, jejichž pobyt město velmi poškodil. Období rozvoje průmyslu se Znojmu vyhýbá a město si zachovává zemědělský charakter. Dále se však rozvíjí a ti i díky železnici, která město spojila s Vídní, Prahou a Brnem.V posledních letech panuje ve městě čilý turistický ruch, ke kterému vedle kvalitního vína přispívají i rozličné stavební památky. Původní hrad na skalním ostrohu nad údolím poté byl v letech 1710–1721 přestavěn na barokní zámek, dnes je v jeho útrobách expozice Jihomoravského muzea. V areálu hradu se nachází hradní rotunda sv. Kateřiny z 12. století se zachovanými románskými nástěnnými malbami z roku 1134 zobrazující přemyslovskou rodovou pověst a podobizny vládnoucích přemyslovských knížat a králů a rovněž podobizny moravských údělných knížat. Městské hradby jsou jedním z nejlépe zachovalých městských obranných systémů. Jejich součástí je i Horní brána a Vlkova věž. Radniční věž je považována za symbol města Znojma. Z ochozu lze vidět za dobré viditelnosti i rakouské Alpy. Znojemské podzemí je budováno ve čtyřech patrech pod sebou a má cca 30 km chodeb. Patří k největším bludištím ve střední Evropě. Pamětihodný je Loucký klášter, kde je obrazová galerie, bednářské a vinařské muzeum, prodejna vín a řada dalších zajímavostí. Na historii židovské obce upomíná nejstarší moravský židovský náhrobek z roku 1334. V městské památkové rezervaci je zachována řada gotických, renesančních i barokních měšťanských domů. Se sakrálních staveb by návštěvníci Znojma neměli opomenout Minoritský klášter, kde se nacházejí expozice Jihomoravského muzea a gotický kostel sv. Mikuláše. Díky příhodným klimatickým podmínkám se zde daří vinařství a ovocnářství. Znojmo se stalo proslulé rovněž okurkami, jejichž pěstování na Znojemsku zavedl roku 1571 loucký opat Jiří II. Město uspokojí i milovníky přírody a to zejména zásluhou nově vzniklého Národního parku Podyjí.

Radnice - Turnov.