U zrodu Městského muzea ve Valašských Kloboukách stála Musejní společnost. Ta vznikla v roce 1933 a stejného roku založila i muzeum. První prostory získalo muzeum v budově čp. 108, kde se nacházela škola. Dnes muzeum sídlí v budově Staré radnice, kde se nachází expozice Pravěk jižního Valašska, v síni radnice se pak konají různé výstavy, koncerty a přednášky. Druhým muzejním objektem je Červený dům (1781): v interiérech 19. století je prezentováno nejslavnější kloboucké řemeslo, soukenictví, spolu s plátenictvím a barvířstvím. Stálá expozice Pravěk jižního Valašska (v přízemí Staré radnice - čp. 276) Interiér měšťanského domu (Červený dům - čp. 194)

Pozdně renesanční zvonice stojí jen kousek od kostela sv. Jakuba Většího. Důvod pro postavení zvonice byl ten, že na počátku 17. století pořídilo město do kostelní věže nový, velký zvon Michal, který vážil přes pět tun. Při zvonění rozechvíval kostelní věž natolik, že byla obava, aby se nezřítila. Zvonice byla postavena v roce 1609 za pouhých 222 dní. Hranolová stavba o půdorysu 10x10 m a výšce 24 m dokonce přežila bez úhony velký požár města v roce 1613. Stěnu zdobí sluneční hodiny a znak města. Ve zvonici se nachází tři zvony, již zmíněný Michal, který je jedním z největších zvonů na Moravě. Dále pak o více jak sto let starší Jakub (1.500 kg), který sem byl rovněž přenesen z kostela sv. Jakuba, pochází z roku 1464. Tím třetím je pak daleko menší zvon Barborka (220 kg), jenž sloužil většinou jako umíráček.

Židovský hřbitov v Heřmanově Městci je velmi starý. Tradice klade jeho založení dokonce do doby prvního židovského osídlení. Tedy ještě před rok 1430. Podle jiných interpretací se tak stalo až později v 15. století či dokonce ve století 16. Jisté je, že byl několikrát rozšiřován a první rozšíření je doložené v roce 1667. Po něm následovali určitě ještě čtyři další, poslední v roce 1838. Tehdy dosáhl hřbitov své dnešní velikosti, tedy téměř 4 000 m2.  Ne této ploše si můžeme prohlédnout v 21 nestejně dlouhých řadách 1077 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší čitelný náhrobek je z roku 1647. Starší náhrobní kameny jsou však již zcela zvětralé a tudíž nečitelné. V mezerách jednotlivých řad se nacházely dnes již zničené náhrobky, jejichž počet lze odhadovat na několik set. Poslední pohřeb se zde konal v květnu 1940. Náhrobky jsou typickou ukázkou židovského pohřebiště. Ty starší jsou z pískovce, mladší z mramoru. Završení stél je špičaté, obloukové, různě zvlněné i asymetrické. Nápisy jsou hebrejské, německé, české a také kombinované. Jsou doplněny bohatou symbolikou. K vidění jsou tak například žehnající ruce, rostlinné ornamenty či symboly znázorňující jména zemřelých. Výjimečná je jistě ornamentálně zdobená tumba z roku 1844 a velká hrobka z poloviny 19. století. Na hřbitově jsou také dvě budovy. Domek správce hřbitova a márnice. postavena byla roku 1838 a je na nepamětní deska obětem nacismu. Židovský hřbitov v Heřmanově Městci je u nás jeden z větších a je také jedním z nejstarších a nejzachovalejších.

Východočeské divadlo Pardubice.