Vrch Kopřivník, okres Liberec.

Děvín je rozsáhlá zřícenina hradu, ležící na stejnojmenném kopci, nedaleko obce Hamr na Jezeře v Libereckém kraji. Historie hradu V minulosti pevný hrad byl založen kolem roku 1250. Oblast tehdy patřila rodu Markvarticů a pravděpodobně oni Děvín založili. Písemné prameny však dokazují, že již za vlády Přemysla Otakara II. (1253 – 1278) byl hrad královským majetkem. Konečná podoba hradu byla dovršena ve 14. století. V té době vlastnil Děvín významný rod Vartenberků. Vartenberkové měli v držení velkou část zdejšího kraje. Vlastnili Ralsko, Stráž, Zákupy, Mimoň nebo Tolštejn a Děvín se stal jedním ze správních center a také sídelním hradem. Děvín osvědčil pevnost svých hradeb zejména během husitských válek a následného boje o moc. Tehdejší držitel panství Petr z Vartenberka byl stoupencem císaře Zikmunda a toto spojenectví znamenalo permanentní nebezpečí pro jeho državy. Od počátku 16. století se vartemberské državy v oblasti začaly drobit a přecházet do cizích rukou. Roku 1516 tento osud potkal i Děvín a hrad byl prodán Biberštejnům. Za jejich vlády začal jeho význam klesat a přestal být sídelním hradem. Z dochovaných zbytků zdiva na kterých jsou pozůstatky sgrafita na omítce, nasvědčují tomu, že za Biberštejnů došlo k renesančním úpravám. Když se Biberštejnové dostali do finančních potíží, odprodali roku 1604 Děvín Janu Mylnerovi z Mylhauz, který vlastnil Minoň. Protože se zúčastnil stavovského povstání, tak mu bylo jeho panství zkonfiskováno. Po krátké epizodě, kdy se stal majitelem panství Albrecht z Valdštejna, získal Děvín Jan Putz z Adlerthurnu, který přenesl centrum a správu panství na Mimoň. Opuštěný a během třicetileté války zřejmě pobořený Děvín začal pustnout. Podoba hradu Vlastní hrad tvořila hranolová věž s připojenou budovou paláce. Hradní areál neměl příkopy, dostatečnou ochranu mu poskytovaly strmé srázy. Dolní předhradí bylo dřevěné. Podél zdi vlastního hradu od něj vedla cesta k druhé bráně do horního předhradí, které bylo již kamenné. Třetí branou se procházelo do horního hradu, který chránily bašty. Dnes je dříve mohutný a nedobytný hrad porostlý stromy a dochovaly se velké zbytky zdiva, sklepa a hradní studna. V podzemí hradu byla objevena tzv. Děvínská štola, kde se těžila železná ruda pro zdejší pece. Tipy na výlet Na výlet se můžete vydat na zříceninu hradu Ralsko. Vydat se můžete i na přírodní památku Vranovské skály nebo technickou památku průrva Ploučnice. Nedaleko najdete také zříceninu hradu Stohánek. V obci Osečná najdete Lázně Kundratice nebo přírodní památku Čertova zeď. Ubytovat se můžete například ve Stráži pod Ralskem.

Slovanský ostrov se nachází při pravém břehu Vltavy mezi Jiráskovým mostem a mostem Legií. Vznikl nánosem v průběhu 17. a 18. století. Po povodni v roce 1784 byl zpevněn ohradní zdí a osázen dřevinami. Byly zde postaveny lázně, barvírny a restaurace. Ostrov se postupně stával významným centrem společenského a kulturního života města. V roce 1841 zde dokonce jezdila na 150 m dlouhé dráze první parní lokomotiva s jedním vozem pro dva pasažéry. Dnešní název ostrova je odvozen od prvního Slovanského sjezdu, který se zde konal v roce 1848 a byl úředně zaveden v roce 1925. První název ostrova pochází z roku 1870, kdy se jmenoval podle Josefa Ignáce Saengera, který ostrov koupil, Barvířka nebo též Barvířský. Po roce 1801 se jmenoval Engelův ostrov nebo též v překladu Andělská ostrov, podle Františka Antonína Engela, který na ostrově postavil kartounku a restauraci. Od roku 1833, úředně od roku 1841, nesl ostrov na počest arcikněžny Žofie, manželky arcivévody Františka Karla, název Žofín. Ostrov je spojen mostem s Masarykovým nábřežím. I v současnosti je Slovanský ostrov významným centrem kulturního a společenského života města a místem pro romantické procházky.

Gočárovo schodiště bylo postaveno na konci uličky Na Kropáčce, kde původně stávala vodárenská věž, která sloužíla také jako šatlava. V letech 1909-1910 tu vzniklo výjmečné schodiště od architekta Josefa Gočára. Vzhledem ke kompozici a použitém materiálu armovaného betonu předběhla stavba svoji dobu.