Na čedičové homoli Buková hora (683 m.n.m.) nějakých 14 km východně od Ústí nad Labem se nachází zdaleka viditelný a výraznou dominantu tvořící televizní vysílač stejného názvu. Zdejší místo přitahovalo lidi už dlouhou dobu. V roce 1778 zde stanul císař Josef II. a roku 1873 přírodovědec A. Humboldt, po které je pojmenovaná blízká vyhlídka do údolí. Koncem 19. století tu byla vystavěna jednoduchá vyhlídková stavba a roku 1907 první turistická občerstvovna. Doprava potravin sem byla obtížná, vše se muselo vynášet v nůši. Posléze musela být dle požadavku sedláka Richtera přemístěna na nově zakoupený pozemek. Po první světové válce tu byla vztyčena triangulační věž, kterou potzději zničil blesk. V roce 1929 vznikla dnešní kamenná chata. Rozhodnutí o vystavění vysílače padlo koncem 50. let 20. století. V roce 1958 byla postavena provozní budova a menší věž. O dva roky později započata stavba celokovového vysílače vysokého 181,5 m, dokončeného o dva roky později (1962). Otevření vysílače bylo slavností dokonce za účasti tehdejšího ministra dopravy a spojů a muselo se dokonce konat dvakrát, neboť štáb televize dorazil později. Věž podle svého tvaru nazývající se „šachová dáma“ měla však konstrukční problémy. Krátce po zprovoznění se začaly objevovat trhliny a nepomohla ani instalace šroubovice na rozrážení proudícího vzduchu. Další úpravy byly zřejmě příčinou velkého devastačního požáru, přesně však nebylo nikdy objasněno. Požár byl tak velký, že věž rozpálil do ruda a roztavil dokonce lahve od limonád. Dokonce uvěznil ve výšce 100 m montážní pracovníky. Těm nemohli pomoct ani hasiči a ni vrtulník. Nakonec se podařilo oheň uhasit a pracovníci mohli sestoupit dolů. Věž však byla vážně poškozena a po umístění provizorní antény fungovala ještě necelý rok. Během této doby bylo rohodnuto o demolici věže. S takovým úkolem však neměl nikdo ještě zkušenosti, ale nakonec se akce podařila na výbornou a celou věc natáčela i sama televize a za účasti mnoha diváků. Posléze byl vztyčen provizorní 50 m vysoký stožár. Ale až v roce 1972 se započalo s výstavbou dnešní 223 m vysoké věže z betonu, oceli a s laminátovým nástavcem. Stravba byla dokončena v roce 1975. Dodnes je tento vysílač významným retranslačním bodem pro přenos televizního, rozhlasového a jiného signálu. Stavba je však veřejnosti nepřístupná. V blízkosti se nachází fungující chata s občerstvením a za objektem vysílače pak Humboldtova vyhlídka s krásným výhledem.

Lékárna Lovosická.

Dnes již zaniklý hrad Poděhusy stával nad Netolickým potokem nedaleko vsi Podeřiště a přibližně 2,5 km severovýchodně od města Netolice. Nedaleko nepatrných pozůstatků hradu vede místní naučná stezka a cyklistická značka. Historie hradu Se jménem Poděhusy se v pramenech setkáváme často a to z toho důvodu, že se tak nazývalo více lokalit. K těmto Poděhusám (vsi a snad už i hradu) se váže zmínka z roku 1262. V ní jsou zmíněny Poděhusy jako majetek Hedviky ze Šaumburka, vdovy po Vokovi z Rožmberka, který přechází na jejího syna Jindřicha. Z roku 1380 pochází již konkrétní zmínka o hradu, kdy jej jako zástavu držel Vilém z Újezda. Již v roce 1387 byl hrad zpět v rukou Rožmberků a Vilém zde nadále působil jako purkrabí. Zánik hradu patrně zapříčinilo vojsko pod vedením Jana Žižky z Trocnova v roce 1421. K roku 1481 je hrad nazýván pustým. Podoba hradu Hrad Poděhusy byl nevelké rozlohy a lichoběžného půdorysu. Na třech stranách byl chráněn příkopy, jejichž existence je dnes jediným viditelným důkazem, že zde hrad stával. Ze zděných konstrukcí se již nic nedochovalo, a proto je těžké bez archeologického průzkumu říci, jak hrad v době své existence vypadal. Hradní areál je volně přístupný. Odsud se můžete vydat na výlet do Arecheoparku Netolice, na zámek Kratochvíle nebo kostel Lomec. Ubytovat se můžete v nedalekých Netolicích. M.K.

Římskokatolický kostel sv. Jiljí se nachází na svitavském hřbitově v západní části města. Přístupný je ze Hřbitovní ulice. Kostel sv. Jiljí byl založen litomyšlskými premonstráty v polovině 12. století a je tak nejstarší dochovanou stavbou ve Svitavách. Původně byl vystavěn v románském slohu, jak tomu nasvědčují některé architektonické prvky. Během doby byl několikrát přetavován, poslední přestavba z let 1679 – 1683 mu vtiskla nynější ranně barokní podobu. V roce 1726 prošly dalšími úpravami postranní kaple Svatého Mikuláše a Matky Boží Bolestné. V té době byla přistavěna i sakristie. Dnešní podoba věže kostela pochází z přelomu 16. a 17. století, kdy byla spojena s kostelem přístavbou vstupní síně. Věž stála původně před kostelem a sloužila jako zvonice. Zařízení kostela je z velké části barokní. Hlavní oltář pochází z roku 1684. Oltářní obraz s výjevem Sv. Jiljí uprostřed lovecké družiny byl namalován v roce 1742 svitavským malířem Ludvíkem Geisslerem. V presbytáři se nachází také oltář Nejsvětější Trojice z roku 1746 od svitavských umělců J. Jahla a J. Leikerta. Po stranách vítězného oblouku jsou umístěny dva rozvilinové oltáříky z konce 17. století. Na severní straně kostela se nachází kaple P. Marie Bolestné, nazývaná též Dušiček nebo Mrtvých, která je bohatě zdobena štukatérskou prací Baltazara Fontany. Kostel byl původně farním, ale z farních matrik se dovídáme, že v roce 1672 je kostel nazýván "starším farním kostelem". V roce 1781, kdy požár zcela zničil kostel Navštívení Panny Marie, se kostel sv. Jiljí se stává hlavním farním kostelem. V roce 1804 se stal kostelem hřbitovním. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb v úterý od 18hod.