Tunel bývalé Severní dráhy císaře Ferdinanda se nachází na severním okraji obce. Byl postaven v letech 1845-1846 na první koleji hlavní tratě z Vídně na sever, v úseku Hranice – Lipník. Šlo o jediný tunel na trati dlouhé 275 km. Projektantem tunelu dlouhého 258,9 m je ing. Karel Hummel. Průměrná šířka 5,72 m a výška 6,3 m. Uvnitř byl tunel vyzděn otesanými žulovými kvádry. Na stavbě pracovalo na 2.500 dělníků nejen z blízkého okolí, ale i z Jeseníků a Slezska. Pro výstavbu tunelu padly dva grunty a osm chalup, což bylo nakonec méně než se předpokládalo. Druhá kolej vybudovaná v roce 1873 vedla již mimo tunel. V polovině 90. let 19. století bylo již zřejmé, že tunel je zastaralý a prostor druhé koleje bude rozšířen a rozšířen na dvoukolejný. To vzbudilo odpor místních, kteří požadovali aby zrušený tunel neměl pro ně nějaké riziko a aby procházející železnice byla ohrazena vysokým plotem a nerušila tak místní hlukem a kouřem. Provoz tunelu byl ukončen 30.5.1895. O třicet let později se tunel stal obecním majetkem, ostatně dráha se o ráda zbavila, aby neměla zbytečné výdaje na jeho údržbu. Ještě v roce 1965 při projektování třetí drážní koleje se uvažovalo o využití tunelu. Tato myšlenka však nedošla realizace a jistě asi nikdy již nedojde. Do dnešní doby se dochovaly oba portály a blízké terénní pozůstatky drážního tělesa. Samotný tunel je nepřístupný.

Přírodní útvar Havraní skály se nachází zhruba 2,5 km severovýchodně od Nového Boru.Sestává se ze sedmi pískovcových skalních věží, vyčnívajících ze zhruba 300 m dlouhého hřbítku. Místy vrcholky skal dosahují až 20 m, vystupují nad okolní stromy a poskytují tak výhled. Vrcholová plošina nejvyšší skály byla v roce 1829 zpřístupněna vytesaným schodištěm, které je dnes ve špatném stavu. Podle pověstí měla ještě v 17. století sloužit jako popraviště Sloupského hradu. Z vrcholku lze spatřit okolí Sloupu, Špičák u České Lípy, Vlhošť, Ronov, Klíč aj. Některé skáli jsou příležitostně využívány horolezci. Asi 250 m od hlavní skupiny stojí osamělá skála, zvaná Ropucha, na jejímž vrcholu se nachází malý kříž.Podle pověsti představují Havraní skály zkamenělého průvodce zlého rytíře, jenž tu pronásledoval nevinnou dívku.

Zbytky kdysi velkolepé technické stavby dnes najdeme asi 3 km jihovýchodně od Ivančice při silnici Ivančice – Moravské Bránice. Most byl vybudován přes údolí řeky Jihlavy na železniční trati Střelice – Hrušovany nad Jeviškou a dále pak na Znojmo, v letech 1868-1870. Budování této tratě bylo vůbec náročné a na úseku Moravské Bránice – Silůvky bylo dokonce poprvé použito dynamitu při odstřelu skály, což uspořilo hodně nákladů. Most zhotovily francouzské železárny a strojírny F.Cail et Compagnie. Most o délce 265 m spočíval na 5 pilířích, rozdělený tak na 6 polí o 60 m a na každé straně na vysokých zděných podpěrách se spárovaným kamenným obkladem. Nejvyšší výška mostu dosahovala 42,7 m. Pět železných příhradových pilířů ve tvaru komolého jehlanu spočívaly na kamenných patkách. Most přišel C.k. soukromou rakousko-uherskou státní železniční společnost na 702.000 zlatých. Celkem se spotřebovalo na 1.273.709 svářkového železa a 296.364 kg litiny. V roce 1876 se objevily na mostě poruchy v konstrukci a bylo rozhodnuto vyměnit pilíře. To bylo provedeno za provozu (pouze se drobnými výlukami a sníženou rychlostí vlaků), kdy byly do starých pilířů vestavěny nové. Ty pak také zároveň posloužily jako lešení při demontáži starých pilířů. Most pak sloužil až do 70. let 20. století v takřka nezměněném stavu. V roce 1955 se objevily první úvahy o rekonstrukci mostu. Nakonec vše vedlo pouze k zakonzervování stavby jako památky. V roce 1978 tak byl vystavěn jen o pár metrů dále nový železniční most. Původní most však i jako historická technická památka chátral v důsledku nezájmu. V roce 1991 tak byla demontována část mostu. Jednalo se o první pilíř a jedno pole na Hrušovanské straně. V roce 1997 byla podepsána smlouva o prodeji kovové konstrukce mezi Českými dráhami a městem Ivančice. Ty pak dále rozhodly další demontáži mostu. V roce 1999 tak byly demontovány další 3 pilíře a necelé tři pole s mostovkou. Později pak ještě na stojícím zbytku pražce a kolejnice. V roce 2000 byla vyhlášena nová památková ochrana na zbytek mostu. Do dnešní doby se tak dochovalo jen torzo z celého mostu. Jeden pilíř, jedno celé pole a část druhého pole, opěra na Střelické straně, to vše v majetku města Ivančice. Kromě toho se pak dochovaly kamenné patky pilířů (v majetku ČD), většina z nich je však už dnes hodně zarostlá.

Území bylo chráněným přírodním výtvorem vyhlášeno v roce 1982. Má rozlohu 6,05 ha, rozkládá se na katastru Dejvice a tvoří jí tři menší lokality. Šatovka, Duchoňská a Žežulka. Masív je tvořen převážně starohorními břidlicemi a buližníky. Z rostlinstva se zde vyskytuje například kozlík lékařský, mařinka barvířská, devaterník penízkový, či bělozářka liliová.