Nedaleko obce Vojenice na vrchu Osičina byla v zimě roku 2002 postaven společností T-mobile vysílač typické ocelové příhradové konstrukce o výšce 54 m. V červnu 2004 byla na tomto vysílači pak zpřístupněna vyhlídková plošina ve výšce 33 metrů na kterou vede 165 schodů. Z vyhlídkové plošiny lze vidět Orlické hory, Krkonoše, Kralický Sněžník a Železné hory. V blízkosti rozhledny se nachází příjemné a klidné poutní místo s kaplí Panny Marie a křížovou cestou.Rozhledna je přístupná sezoně od dubna do října o víkendech a svátcích. V ostatních dnech je přítup potřeba domluvit po telefonu.

Aktuální stav Historická budova Národního muzea 7. 7. 2011 uzavřela své brány. Národní muzeum čeká rekonstrukce.   Václavskému náměstí dominuje hlavní budova Národního muzea. Byla postavena v letech 1885-90 podle plánů arch. Josefa Schulze a je typickou ukázkou české novorenesance, inspirované vzory francouzského klasicismu. Motivy pro postavení budovy byly jasné.  Bylo nutné zajistit pro neustále se rozšiřující sbírky společnosti Musea království Českého nové expoziční prostory.  Stavba budovy bez vybavení přišla na 2.000.000 zlatých. Působí opravdu monumentálně a není ani divu vždyť délka v průčelí je 104 m, šířka budovy 74 m a výška od vodní hladiny fontány až po vrchol kopule je 69 m. V době dokončení bylo k dispozici 39 výstavních sálů a počet místností byl 235. Virtuální prohlídka hlavní budovy k nahlédnutí zde   Stavba a výzdoba Kromě své monumentálnosti je budova pozoruhodná také našimi i cizími přírodními kameny, které byly použity k její stavbě i k její výzdobě. V jejím plášti je z přírodního kamene především sokl, hlavní architektonické články a sochařská výzdoba. Sokl je z jemnozrnného křemenného hořického pískovce, z kterého jsou i hlavní architektonické články, římsy a 26 korintských sloupů, parapety, konzoly oken a některé další detaily. Z hořického pískovce je veškerá bohatá sochařská výzdoba a třístupňová půlkruhová fontána na rampě muzea. Uprostřed fontány sedí Čechie, po jejím boku jsou pololežící alegorie Labe a Vltavy a po stranách sedí sochy představující Moravu a Slezsko. Autorem soch je Antonín Wagner. Hlavní kamennou ozdobou vestibulu Národního muzea je 20 hladkých toskánských sloupů, vysoustruhovaných z tmavočervené švédské túly. Impozantní schodiště, vytvořené architektem Schluzem po vzoru velkých světových muzejních budov, nad arkádami zdobené 16 obrazy českých hradů od Julia Mařáka, je nejpozoruhodnějším mramorovým schodištěm v Praze. Kámen pro něj byl převážně dovezen z Carrary. Také balustráda okružní chodby je z mramoru. Samotná chodba je vydlážděna z drobných kostiček různě zbarvených mramorů a serpentinitů. Na severozápadní straně se vchází do panteonu, hlavní, slavnostní prostory muzea. Tam nás zaujme především mramorová dlažba o ploše 420 m2. Architekt pro tuto benátskou mozaiku vybral šest barevně odlišných mramorů: šedobílý carrarský, žlutý český, červenofialově žilkovaný francouzský z pohoří Jura, červený veronský, šedočerný bílé skvrnitý belgický a světle šedozelený z Pyrenejí. Hlavní prostor panteonu ohraničuje osm vysokých sloupů z královédvorského pískovce. Jejich dříky jsou potaženy mramorem umělým, patky jsou z mramoru carrarského. Před muzeem se ze zvlněné dlažby vynořuje bronzový kříž, připomínající protestní  sebevraždu Jana Palacha i jeho následovníka Jana Zajíce. Symbolizuje lidskou postavu jako pochodeň a zároveň naznačuje směr, kterým se Jan Palach při svém hrdinském činu rozběhl. Budova muzea došla k úhoně při okupaci v roce 1968. Tehdy sovětské tanky vystřílely do jeho fasády několik střel, prý protože bylo z muzea na ně stříleno. I přes velké restaurátorské práce jsou místa po střelách dodnes patrná. Další problém mělo muzeum při výstavbě trasy metra C a A. Jednomu z nárožních pilířů musela dokonce pomoct hydraulika. Samotnou a nepříliš veselou kapitolou je severojižní magistrála, která obklopila budovu a vytrhla ji tak z Václavského náměstí.   Budoucnost Národní muzeum má slavnou minulost a věřme v ještě slavnější budoucnost. Ta by měla být spojena s celkovou proměnou Václavského náměstí a celkovou rekonstrukcí hlavní budovy. Svedením severojižní magistrály do tunelu se propojí Václavské náměstí s muzeem a pěším bulvárem s Vinohradskou třídou. Budovu Národního muzea a někdejšího Federálního shromáždění pak propojí podzemní tunel, a vytvoří tak jeden návštěvnický a technologický celek. Nabídne tisíce metrů čtverečních moderních expozičních i výstavních prostor, řadu přednáškových a promítacích sálů, zázemí pro školy a práci s dětmi, muzejní obchody, restaurace a kavárny. V roce 2018 bude Národní muzeum slavit 200 let od založení. Snad již v novém hávu a v kulturnějším prostředí, které se jistě tato vážená instituce zaslouží.   Stálé expozice v Hlavní budově Pravěké dějiny Čech, Moravy a Slovenska - Originální archeologické nálezy a historické doklady Mineralogicko-petrologická expozice - Minerály, horniny, drahé kameny, meteority, tektity Sbírky Paleontologické - vývoj života na Zemi - zkamenělé rostliny a živočichové Sbírky Zoologické - Bezobratlí, nižší obratlovci, ptáci, savci. Antropologie - Lidské kosti vypovídají... Sbírky Osteologické – kostry savců  

Loštická synagoga stojí v ulici Ztracená, kde se kdysi nacházela židovská čtvrť. První synagoga v Lošticích, patrně dřevěná byla zbudována již v roce 1560. Tehdy se však židovská čtvrť nacházela kolem farního kostela sv. Prokopa. Do těchto míst se čtvrť přestěhovala kolem roku 1727. Většina ze zhruba 22 domů se dodnes v přestavbách dochovala. Synagoga tehdy už jako zděná zde byla vystavěna v souvislosti se stěhováním čtvrti kolem roku 1727. Její dnešní podoba pochází z přestavby v letech 1805-1806. V roce 1928 postihl židovskou čtvrť požár, který zničil na 16 domů. Svému účel synagoga jako většina stejných staveb sloužila do druhé světové války. Po skončení války se vrátily jen tři osoby a zdejší komunita již nebyla obnovena. Synagoga pak sloužila jako skladiště, hudební škola a muzeum hrnčířství. V letech 1989-1990 byla stavba staticky zajištěna a později v letech 2006-2011 byla za spolupráce několika institucí rekonstruována. Dnes tak synagoga slouží ke kulturním účelům a hlavně jako expozice zdejší židovské komunity. Přístup je během otvírací doby nebo po předchozí domluvě.

Nepříliš výrazný vrch Špičák (777 m.n.m.) se nachází kousek jihozápadním směrem od obce Dobřečov. Vrcholová část je částečně zalesněna a tvoří ji menší skalní útvar. Z vrcholu na který vede turistické značení je vcelku dobrý výhled do okolí.