Dienzenhoferovy sady, nazvané po jednom z nejvýznamnějších pražských stavitelů, jsou v místě, kde bývala botanická zahrada. Po jejím přestěhování Na Slupi byl její pozemek rozparcelován. Část byla využita jako veřejná městská zeleň. Dnešní Dienzenhoferovy sady.

Na konci 80. let 19. století se rozhodl Carl Weisshuhn postavit v Žimrovicích továrnu na výrobu papíru. Pro přívod tolik potřebné vody chtěl zbudovat papírenský náhon. Kromě zdroje potřebné suroviny měl být přívodem vody pro výrobu elektrické energie a k dopravě další potřebné suroviny – dřeva. Tehdejší úředníci výstavbu náhonu hodnotili ve zdejším terénu jako nemožnou. Přesto Weisshuhn v roce 1889 začal spolu se svými syny s vyměřováním terénu a 24.5.1890 předal projekt, který byl úřadníky schválen a začaly práce na výstavbě kanálu. Náhon je dlouhý 3,5 km a začíná od řeky Moravice v prostoru pod zámkem v Hradci nad Moravicí. Na počátku jeho zprovoznění byl zalit povodňovou vlnou, zasypán bahnem, kamením a také poškozen, přesto byl hned opraven a v květnu 1891 uveden do provozu. Na trase se nachází dva akvadukty a tři tunely. Přístupný je ten první, 45 m dlouhý a 4 m široký, vykopaný ručně. Jinak přístupná je většina vedení náhonu. Náhon byl stavěn tzv. košíkářským způsobem. Do země byly zatrlučeny kůly, prostor mezi nimi vypleten proutím a nepropustnost zajistil udusaný jíl. Při ústí do papírny je náhon převýšen o 26 m nad řekou Moravicí. Dobře byl vymyšlen i způsob vykládání dřeva v papírně. Jeho sklad byl umístěn 10 m pod úrovní hladiny v náhonu, z něhož kulatina do skladu klouzala dřevěným korytem. Do něj se případně vkládaly i důmyslné vyhazovací zařízení, které poleno vyhodilo ven z koryta. Pro výrobu elektrické energie byly instalovány zpočátku Girardovy turbíny, které v roce 1926 nahradily Francisovy. Kanál i papírna je dodnes funkční, jen místo dřeva se dnes pro výrobu používá sběrového papíru. Při nedávných povodních v květnu 2010 byl kanál poškozen a je tak momentálně nefunkční, uvidíme jestli proběhne stejná blesková oprava jako při jeho zprovoznění v roce 1891.

Židovský hřbitov Větrný Jeníkov se nachází kousek jižně za obcí nedaleko bývalého mlýna. Židovský hřbitov byl založen snad v první polovině 17. století, někdy je uváděn spíše závěr tohoto století. Fungoval až do konce 19. století. Sloužil pro židovské obyvatele ze širokého okolí. Na ploše přibližně 960 m2 se nachází zhruba 250 náhrobků, většinou jednoduchých (barokního a klasicistního typu), některé opatřené prostou výzdobou. Nejstarší by měl pocházet zhruba z roku 1700, uváděn je však i náhrobek z roku 1652. Na západní straně jsou patrny zbytky průchozí márnice. Jinak hřbitov dnes obklopuje již jen zbytek ohradní zdi. Hřbitov je volně přístupný. Ve směru na Jihlavu je potřeba se dát za kostelem ulicí vpravo k Mlýnskému rybníku. Za ním pak stále po polní cestě kolem Dolního mlýna, v jehož téměř sousedství se hřbitov nachází.

Národní park České Švýcarsko je nejmladším ze čtyř národních parků České republiky. Leží v okrese Děčín, v Ústeckém kraji, mezi obcemi Hřensko a Chřibská, při státní hranici se Německem. V Německu se rozkládá jeho pokračování v podobě Saského Švýcarska.Malebná krajina, kterou vytváří skalní města, bizarní skalní útvary, převisy, vyhlídky, skalní brány, hradní zříceniny, soutěsky, skalní mosty a hluboké lesy, je velmi vyhledávanou turistickou oblastí jíž od 19.století. Kdy také dostala své jméno. O tento romantický název se zasloužili hlavně švýcarští malíři Adrian Zingg a Anton Graff, kteří působili na Akademii v Drážďanech a malovali krajinu podél Labe, která jim připomínala jejich domovinu. Ovšem příběh tohoto území začal už před mnoha milióny lety, kdy se v této oblasti rozprostíralo mělké moře. Právě z jeho písečného dna se po ústupu moře zrodil tento podivuhodný svět pískovce. V Českém Švýcarsku se nikdy nerozkládalo větší panství, územím jen procházely odedávna obchodní stezky, k jejichž ochraně bylo vybudováno množství skalních hrádků. Ty v některých obdobích sloužily též jako sídla lupičů. v 19.století pak kraj objevili romantičtí umělci a stal se oblíbeným výletním místem.Národní park lemuje celkem devět obcí, jejichž početné stavební památky vytvářejí s členitou krajinou harmonický celek. Jsou zde k vidění ukázky lidové architektury tvořené především roubenými chalupami a hrázděnými štíty nebo patry. Návštěvníci naleznou ubytování a možnosti rekreace s občerstvením v obcích Doubice, Hřensko, Chřibská, Janov, Jetřichovice, Krásná Lípa, Růžová, Srbská Kamenice a Staré Křečany. Turisticky nejatraktivnější obcí je Hřensko, otevírající přístup na světově proslulou Pravčickou bránu a do Tiché a Divoké soutěsky. Pravčická brána je přírodní skalní most, který má rozpětí 30 metrů, šířku 8 metrů a klene se ve výšce 16 metrů nad zemí. je největším svého druhu ve Střední Evropě. Krásnou přírodní scenérii kaňonu řeky Kamenice je možno obdivovat plavbách na pramicích Divokou a Tichou soutěskou. Plavení turistů zde má velmi dlouhou tradici. Provoz na 500 metrů dlouhé Tiché soutěsce byl zahájen v roce 1890. O 8 let později, v roce 1898, byla zprovozněna i Divoká soutěska. Ta měří jen 250 metrů a ve srovnání s Tichou soutěskou působí klidnějším dojmem. Řeka Kamenice je průzračně čistá a pohledy z pramic nabízejí pohledy na čarokrásné skalní útvary. Z dalších zajímavostí Českého Švýcarska určitě stojí za zmínku i Jetřichovické skály s jedinečnými vyhlídkami nazvanými Mariina skála, Rudolfův kámen a Vilemínina stěna. Zřícenina hradu Šaunštejna u Krásné Lípy nebo nedaleko ležící Malá Pravčická brána. Nádherné scenérie ovšem nabízí cela plocha Českého Švýcarska, která je protkána množstvím značených turistických cest, které vedou krásnými lesy a spojují další jedinečné přírodní útvary, skalní hrady, rozhledny a historicky cenná místa. Mezi velmi oblíbené trasy, kterou si navíc v zimě můžeme zpestřit návštěvou kouzelné ledové Jeskyně víl, patří velmi příjemná cesta Kyjovským údolím podél meandrující Křinice až do dnes již zaniklé osady Zadní Doubice, kde je možno překročit státní hranici se SRN a napojit se na propracovanou síť turistických cest i cyklostezek v NP Saské Švýcarsko.Na své si zde přijdou všichni milovníci aktivní dovolené i romantické duše. O všechny je výborně postaráno v četných penzionech, restauracích a spojení mezi jednotlivými středisky zajišťují turistické autobusy.