Lázně Jeseník, které se oficiálně jmenují Priessnitzovy léčebné lázně, pojmenované podle svého zakladatele a průkopníka vodoléčby leží v nejsevernějším cípu Moravy. najdeme je asi 2 km od města Jeseník, na svazích Studničního vrchu. Celý lázeňský komplex leží v nádherné přírodě a patří mezi nejnavštěvovanější u nás. V jeho okolí, které je proslulé svým unikátním mikroklimatem, vyvěrá až 80 léčivých pramenů. Právě mimořádně příznivé klimatické podmínky jsou ideální pro léčení horních a dolních cest dýchacích, potíží krevního oběhu, nervové soustavy a vegetativního nervstva. Právě osoba Vincenze Priessnitze zaručovala zdejším lázním po celou dobu jejich existence proslulost a příliv hostů. Ty láká kromě úspěšné lázeňské léčby především nádherné prostředí hor a tak mezi klienty nejsou jen nemocní, ale i Ti, kteří si chtějí jen odpočinout od shonu všedního dne. Lázně, které fungují po celý rok, navštíví ročně na 17 tis. spokojených návštěvníků. Historie U vzniku Lázní Jeseník stál sedlák Vincenz Priessnitze (1799-1851), který proslul jako „vodní doktor“. V mládí byl při nehodě, kdy spadl pod koňský povoz, zraněn. podle tehdejších lékařů smrtelně. Nevzdal se a vyléčil se místní vodou. Tato zpráva se velmi rychle rozkřikla a na Gräfenberg, jak se tehdy Jeseník nazýval, začali přicházet nemocní se žádostí o pomoc. Prvním vodoléčebným zařízením se stala jeho chalupa. Ta brzy kapacitou nestačila a tak ji roku 1822 Priessnitz zbořil a na jejím místě postavil větší zděnou budovu, jež se tak stala prvním vodoléčebným ústavem na světě. I přes projevy závist jeho proslulost stále rostla. Roku 1831 byl ústav uznán za lázně. Kromě studených obkladů, mok¬rých zábalů a omývání postiže¬ných míst uplatňoval při svém léčení i další, do té doby nepoužívané metody, k nimž patřila zejména zábaly a potná kůra, po níž se propocený pacient na krátkou chvíli ponořil do kádě se studenou vodou. Vodoléčba se kombinovala s cvičením a pitím pramenité vody, procházkami a prací. Priessnitz za své velké pracovní nasazení zaplatil cenu nejvyšší. Roku 1851 onemocněl a zemřel. Na přání vdovy Žofie Priessnitzové se jeho pokračovatelem stal doktor Josef Schindler (1814-1890), vynikající lékař a majitel vodoléčebného ústavu, zřízeného podle Priessnitzova vzoru jako první v Čechách v Potočné v Jizerských horách. Koncem 19. století se vodoléčba stala velkou módou a věhlas lázní neustále stoupal. V létech 1938 až 1945 byla lázeňská zařízení využívána pro rehabilitaci raněných německých vojáků. V roce 1989 byly Lázně Jeseník privatizovány a staly se akciovou společností. O lázníchPřírodní léčivé zdroje: klimatické lázně v podhorském pásmu a prameny minerální i prosté vodyIndikace: nemoci oběhového ústrojí, nemoci z poruch výměny látkové a žláz s vnitřní sekrecí, duševní poruchy, nemoci kožníProcedury: klimatické lázně doplněné o podávání všech balneologických a fyziatrických procedur, pohybová léčba, dietoterapie a mnohé dalšíLázeňské objekty: sanatorium Priessnitz, dům Petr Bezruč, léčebna Karolina, lázeňské domy Jan Ripper, Mír, Wolker, Maryčka, Bílý křížKapacita: 724 osobVolný čas: V místě jsou k dispozici tenisové kurty, minigolf, squash, bowling, krytý plavecký bazén, sauna, půjčovna sportovního nářadí, horské minikáry. Optimální podmínky jsou zde pro turistiku a cykloturistiku, v zimě pro lyžování a bruslení. Zajímavost: Vodoléčebné lázně Jeseník byly první svého druhu na světěKontakt: Priessnitzovy léčebné lázně a. s., Priessnitzova 12/299, 790 03 Jeseník, http://www.priessnitz.cz

Menší židovský hřbitov se nachází ve východní straně na úpatí menšího skalnatého vršku se zříceninou letohrádku. Byl založen buď v 18. století nebo na počátku 19. století. Poslední pohřeb se zde konal v roce 1895. Na ploše cca 1165 m2 se dnes nachází okolo 50 náhrobků v různém stavu. Z ohradní zdi i márnice zbyly jen zbytky základů. Hřbitov je dnes součástí nově upraveného parku se zříceninou letohrádku a je volně přístupný.

Židovský hřbitov se nachází necelý kilometro od obce Poběžovice v poli při silnici na Drahotín po pravé straně. Přístupová komunikace k němu není, je potřeba si najít v poli vyšlapanou cestu. Založen byl zřejmě na počátku 17. století. Před rokem 1929 byl hřbitov rozšířen do dnešní podoby a opatřen novou pevnou zdí. Ještě v roce 1930 bylo na hřbitově kolem 600 hrobů z nichž přibližně 495 opatřeno náhrobními kameny. Za druhé světové války byl silně zdevastován nacisty. Hřbitov je postupně rekonstuován a jeho dobrá zachovalost je asi díky absenci přístupové komunikace. Dnes je na ploše přibližně 4.643 m2 dochováno zhruba 50 náhrobků. Nejstarší náhrobek je z roku 1634. Největším náhrobkem byl ten vytesaný pro rabína Joela Ranschburgera, který zemřel v roce 1820 ve věku 106 let. Náhrobek byl 140 cm vysoký, 1 m široký a 17 cm silný. V Poběžovicích se nacházela i synagoga, jejíž stavba byla započata v roce 1814. Rozsáhlé jednoduché empírové stavení mělo čtvercový půdorys. Stejně jako hřbitov byla synagoga za druhé světové války poničena. Zbytky žalostných trosek byly záhy po válce odstraněny.

Hala pojatá jako antická sloupová síň byla postavena letech 1924 – 1925 J. Plečníkem. Ten před ní také umístil tři skupiny světlonošů, které pochází z druhé poloviny 18. století a jsou dílem I. F. Platzera.