Loreta patří k architektonickým skvostů Kosmonos a byla postavena v letech 1702-1708 podle návrchu architekta Giovanni Alliprandiho na místě dřevěného kostelíka sv. Martina. Ústřední stavbou je obdélníková budova Santa Casa, jejímž vzorem byla stavba tohoto typu v italském městě Loretto. Loreta je obklopena ambity, které se otvírají do nádvoří řadou půlkruhovitých arkád. Na východní straně byla umístěna barokní kaple sv. Martina, zaklenutá kupolí byzantského typu. Pod ní se nachází krypta. Při areálu Lorety stojí zvonice z roku 1673, postavená podle návrhu architekta Francesca Carattiho. Areál Lorety je zpřístupněn průvodcem o sobotách a nedělích.

Premonstrátský klášter v Teplé leží na stejnojmenné řece, nedaleko Mariánských Lázní v Karlovarském kraji. Podle klášterní legendy založil klášter roku 1193 velmož Hroznata a povolal do něj premonstrátské řeholníky z pražského Strahova. Klášter založil výměnou za to, že se nemusel účastnit III. křížové výpravy. Na konci století Hroznata vstoupil sám mezi řádové bratry a stal se správcem klášterního majetku. To se mu stalo osudným, protože na jedné ze svých inspekčních cest byl zajat loupežníky, kteří za jeho propuštění požadovali výkupné. Přestože bylo zaplaceno, byl Hroznata roku 1217 usmrcen. Od té doby je uctíván jako mučedník, blahořečen byl 16. září 1897. Roku 1232 byl kostelní klášter vysvěcen pražským biskupem, slavnosti se zúčastnil i český král Václav I. Tepelská kolonie poté prožívala období rozkvětu i časů kdy stála na samém pokraji zániku. Klášter byl několikrát postižen morovou epidemií, musel čelit útoku okolních šlechticů, naproti tomu se mu ale vyhnuly husitské bouře. Další těžké časy znamenal příchod reformace a také třicetiletá válka. Po druhé pražské defenestraci totiž našel v Teplé dočasné útočiště kancléř Slavata, vojska Fridricha Falckého proto klášter značně poničila. V letech 1641 a 1648 byl klášter vydrancován Švédy. V roce 1659 postihl budovy konventu a prelatury zničující požár. Přesto klášter v Teplé povstal z popela, v areálu byly opraveny budovy a postaveny nové. O jejich barokní podobu se zasloužil stavitel K. Dientzenhofer, který tak učinil na žádost opata Raimunda II. Wilferta (1688 - 1722). Další rozkvět kláštera byl spojen se zdejšími léčivými prameny. Velkou zásluhu měl na jejich proslavení  opat Kryštof Heřman, hrabě Trauttmannsdorf-Weinsberg, za něhož se tepelský klášter stal centrem umění a vědy, byla založena škola a šlechtický konvikt. Klášter v Teplé stál u vzniku Mariánských Lázní, které ke klášteru patřily.     Za 2. světové války byla kanonie zneužita pro potřeby Německa. V jedné části byl zajatecký tábor, v další byla zřízena porodnice dobrovolných matek pro Hitlerovu armádu. Po válce byli členové řádu, kteří byli německé národnosti odsunuti a roku 1950 byla část bratrů uvězněna a areál klášteru využívala Čs. armáda jako kasárna. Po společenských změnách roku 1989 byl klášter vrácen zpět premonstrátům a již v prosinci opat Heřman Josef Tyl sloužil první mši. Nyní má tepelská kanonie 18 členů a spravuje farnosti na mnoha místech v západních Čechách. Klášter je přístupný veřejnosti. Areál kláštera je dnes tvořen barokním konventem, gotickým presbytářem klášterního kostela s románskou kaplí, klášterní knihovnou, parkem, hřbitovem a muzeem. Nejvýznamnější stavbou je kostel Zvěstování P. Marie, byl postaven v letech 1193-1232 jako románsko - gotický trojlodní kostel. Dále jsou k vidění hospodářské budovy pivovaru, seníku, a sýpky.    

Pozdně renesanční zámek Tatenice můžeme vidět přímo ve stejnojmenné obci nedaleko kostela sv. Jana Křtitele na Pardubicku.      Historie zámku                     V minulosti důležitá ves Tatenice, ležící na významné obchodní stezce vedoucí z Moravy do Čech, byla ve 2. polovině 13. století rozdělena mezi zboží kláštera Koruna Mariina u Krasíkova a panství hradu Hoštejn. Právě v této části vsi byla postavena tvrz, doložená od roku 1287, kdy Tatenice drželi Šternberkové. Rodu náležela tvrz až do roku 1418. Z původní tvrze zřejmě pochází sklepy pod dnešním východním křídlem tatenického zámku a část obvodových zdí. V následujících letech se na panství vystřídala řada majitelů, až jej v roce 1600 koupil majitel moravskotřebovského panství Ladislav Velen ze Žerotína. Ten nechal roku 1606 přestavět tvrz na jednopatrový pozdně renesanční lovecký zámek. Na přestavbě se zřejmě podílela stavební huť vlašského stavitele Jana Mottaly de Bonnamone působící v té době i na moravskotřebovském zámku. Podoba zámku Tatenický zámek byl pojat jako čtyřkřídlá stavba uzavírající nevelké nádvoří, přičemž část původní tvrze byla zahrnuta do novostavby. Vstupní severní křídlo bylo ozdobeno renesančním portálem. Zdejší štuková výzdoba představuje jeden z vrcholů moravského renesančního štukatérského umění. Nejimpozantnější je výzdoba hlavního sálu, jehož nádheru předčí pouze císařský sál Bučovického zámku. Italská renesance měla na Ladislava zřejmě velký vliv, což se projevilo na mnoha jeho stavbách na Moravě. Pro účast na protihabsburském povstání musel Ladislav Velen uprchnout ze země a jeho majetky byly zkonfiskovány a prodány Lichtenštejnům. Úpadek zámku Zámek a statek Tatenice byl poté připojen k zábřežskému panství Lichtenštejnů. Ti však neměli zájem o pobyt na renesančním venkovském sídle, a tak se zámek změnil jen v sídlo správy dvora, byty úředníků a část byla využívána k hospodářským účelům. V roce 1787 za Aloise Josefa Lichtenštejna byl tatenický statek rozparcelován a prodán. Vedlejší budovy byly strženy a zámek přeměněn na venkovské obydlí statkáře. Rekonstrukce a dnešní využití Úpadek objektu pokračoval dále, v roce 1945 už byla celá budova ve velmi špatném stavu a sloužila hospodářským účelům, část také jako hostinec. Po válce byl objekt využíván účelově, nadále chátral a uvažovalo se i o jeho demolici. V roce 1972 se začalo s rekonstrukcí celého objektu a práce byly dokončeny roku 1985. Dnes slouží prostory zámku obci Tatenice (kanceláře, obřadní síň, knihovna). Ke kulturním a společenským akcím je využíván společenský sál a salonek. V části východního křídla je umístněna restaurace. Tipy na výlet Podívat se můžete na rozhlednu Lázek u Lanškrouna, renesančně barokní zámek Lanškroun nebo městské muzeum v  Lanškrouně. U Rudoltic najdete Nový zámek, kostel sv. Jana Křtitele pak v Damníkově. Ubytovat se můžete v Lanškrouně.

Hlávkův most přes Vltavu a ostrov Štvanici spojuje Holešovice s Karlínem. Je určen pro automobilovou a tramvajovou dopravu a pro pěší. Důvod stavby Hlávkova mostu Potřeba mostu vyšla z postavení Ústředních jatek v Holešovicích v letech 1890-1895, jeho stavba souvisela rovněž se současnými plány regulace toku řeky Vltavy v těchto místech, včetně rozhodnutí o postavení elektrárny na ostrově Štvanice. Pro složitost příprav a projednávání návrhů byl tak v roce 1900 postaven alespoň provizorní most dřevěný. Součástí tohoto provizoria byly i dva betonové obklouky, později odstraněné při stavbě mostu. Teprve v letech 1910-1912 bylo provizorium nahrazeno definitivním mostem. Na průběhu jeho projektování a budování se projevil spor koncepcí mostu se železnou konstrukcí a mostem betonovým. Starší část mostu mezi Štvanicí a Novým Městem je ještě železné obloukové konstrukce postavena v letech 1908-1910 a je zároveň posledním železným mostem v Praze. Druhá část mezi Štvanicí a Holešovicemi je již betonová postavená v letech 1910-1911 podle plánů ing. Františka Mencla a arch. Pavla Janáka. Byl první velkou betonovou stavbou. Kamenný obklad je použit pouze na spodních částech pilířů, ostatní části včetně výzdoby jsou z betonu či umělého kamene. Pro shrnutí. Původní most tedy byl postaven ve dvou etapách. V první, v letech 1908 – 1910, to byl železný most z Karlína na Štvanici. Ve druhé, v letech 1910 – 1912, to byl k tomuto mostu napojen betonový most z Holešovic na štvanici. Významná rekonstrukce Hlávkova mostu V letech 1958 – 1962 by most rekonstruován. Jižní, kovová část mostu, byla odstraněna a nahrazena mostem železobetonovým. Vozovka celého mostu byla rozšířena na 28 m. Plavby po Vltavě Hlávkův most je posledním mostem, ke kterému se v Praze dostanete na vyhlídkových plavbách lodí. Lodě se zde obrací a plují zpět do přístaviště k Čechovu mostu. Dále plují jen lodě Pražské paroplavební společnosti do zoo. Výzdoba Hlávkova mostu Most je vyzdoben reliéfy B.Kafky a L.Kofránka, medailony od J.Mařatky a O.Gutfreunda a na severním úpatí sochami Práce a Humanita od J.Štursy. Spojuje s oběma břehy také ostrov Štvanici. Název most nese po staviteli Josefu Hlávkovi.