Zlínský kraj Praha Moravskoslezský kraj Olomoucký kraj Vysočina Středočeský kraj Středočeský kraj Liberecký kraj Karlovarský kraj Plzeňský kraj Ústecký kraj Jihočeský kraj Královehradecký kraj Pardubický kraj Jihomoravský kraj
Kalendář akcí
Tip na výlet
Doporučujeme
Dačice
Městečko Dačice leží na samé hranici Čech a Moravy, na horním toku Moravské Dyje asi 10 km jižně od Telče v okrese Jindřichův Hradec. Dačice jsou historicky spjaté Moravou, byly její součástí po celá staletí, v dobách své největší slávy byly dokonce centrem jihozápadní Moravy. Dnes je tomu ovšem jinak. V roce 1960 byly při komunistické správní reformě se svým okolím začleněny do Jihočeského kraje. Dačice mají velmi dlouhou historii a krásné historické jádro města je městskou památkovou zónou. Řada okolních rybníků, lesy, historické památky, i památná, pověstmi proslavená místa, dotvářejí malebný charakter města a okolního kraje.Prastará tržní osada Dačice vznikla na křižovatce důležitých obchodních cest, spojujících Čechy a Moravu s rakouskými zeměmi. První písemná zmínka o Dačicích pochází z roku 1183 z kroniky Jarlocha, opata premonstrátského kláštera v Milevsku, kdy si nechal znojemský kníže a moravský markrabě Konrád Ota vysvětit v Dačicích kostel olomouckým biskupem Pelhřimem. V druhé polovině 14. století získal ves do majetku mocný rod pánů z Hradce, kteří tu na křižovatce dvou významných obchodních cest založili nové město s rozlehlým náměstím ve tvaru trojúhelníka. Páni z Hradce povýšili Dačice na město, v listinách doložené poprvé roku 1378. Dlouhé dědické spory po smrti Oldřicha z Hradce a později i husitské války zbrzdily rozvoj města na více než sto let. Nová kapitola historie Dačic je od roku 1459 spojena s rodem Krajířů z Krajku, který se za vlády Jiříka z Poděbrad dostal mezi přední moravské rody. Krajířovské panství sahalo od Nové Bystřice po Bítov a Dačice si noví páni vybrali za sídelní město. Za jejich vlády, podporující vlašské stavitele a kameníky, se gotická tvář města změnila v renesanční. Právě za jejich vlády dosáhly Dačice svého největšího významu, staly se centrem celého regionu. V jejich době ve městě vyrostla spousta staveb - městská radnice, Panské obydlí a Starý zámek, kde dnes sídlí radnice města. Na konci 16. století byl postaven i Nový zámek, rovněž v renesančním stylu, jehož krásu můžeme dodnes obdivovat. V průběhu staletí se majitelé panství a zámku často měnili a zámek postupně měnil svou tvář. Heinrich Karl hrabě z Osteinu, který panství koupil v roce 1728, nechal renesanční zámek přestavět barokně. Další majitelé, rod Dalbergů, po sobě zanechal úpravu v empírovém slohu, ve 20.století ještě proběhly úpravy secesní. V roce 1945 však byl zestátněn a zpřístupněn veřejnosti.Kromě dvou zámků mají Dačice i další památky. Dominantou Dačic je mohutná renesanční věž vystavěná nad náměstím v letech 1586 - 1592. Ta přiléhá k barokně-klasicistnímu kostelu svatého Vavřince, který byl postaven v místech původního románského kostela. Na levém břehu řeky Moravské Dyje je v bývalém františkánském klášteře umístěno městské muzeum a galerie. K baroknímu klášteru, který byl založen v šedesátých letech 17. století, patří jednolodní kostel svatého Antonína Paduánského. Před zámkem na náměstí stojí tzv. Loreta, barokní mariánský sloup z první poloviny 18. století, a empírová kašna ze začátku století devatenáctého. Po velké morové epidemii, jež postihla Dačice koncem 17. století, tu byla vystavěna při cestě směrem na Telč kaple svatého Rocha. Město světově proslulo svojí cukrovarnickou výrobou, neboť právě tady byl v roce 1841 poprvé na světě (podle vynálezu J. K. Rada) vyroben a zaveden do výroby kostkový cukr. U kostela svatého Vavřince je památník ve tvaru kostky připomínající zmíněnou událost.ZámekPrvní zmínka o novém zámku se objevuje roku 1591 v souvislosti s se stavbou domů na horním náměstí. Původně byl postaven ve slohu renesančním, po požáru byl roku 1732 barokně přestavěn dnešní empírovou podobu dostal v 19.století. Zámeckým čtyřkřídlím je uzavřeno čtvercové nádvoří, kolem zámku se rozprostírá rozlehlý anglický park s jezírkem a s okrasnými dřevinami, upravený na přelomu 18. a 19. století. V interiérech zámku je cenný nábytek, je zde umístěna velká secesní knihovna čítající téměř 30.000 svazků a rozsáhlé přírodovědné sbírky.
Přesto, že je Petržílkovský ostrov oproti ostatním pražským ostrovům trpaslíčkem, je s břehem Vltavy dvakrát přemostěn. Jednak ho spojuje s břehem lávka a jednak je vstup na ostrov také umožněn po můstku mezi Malostranskou vodárenskou věží a sousední budovou na pevnině. Lávka je určena pouze pro pěší.
Nová expozice v kompletně zrekonstruovaném gotickém Kamenném domě, který sám je unikátem měšťanské gotické architektury, nese název "Královské horní město - měšťanská kultura a život v 17.-19. století".Seznamuje návštěvníky se životem měšťanstva v horním městě, se zdejším působením církve a s hospodářským zázemím města. Stálá expozice Královské horní město - měšťanská kultura a život v 17.-19. století. Kamenný dům spravuje České muzeum stříbra
Doporučujeme
Vojanovy sady
Vojanovy sady byly součástí někdejší ovocné zahrady, která vznikla současně se založením biskupského dvorce v roce 1248. Rozkládají se na ploše 2,4 ha a jsou tak považovány za část nejstarší částečně zachovalé zahrady v Praze. Podle majitelů byla nazývána také Pitlíkovská nebo Flavínovská. V roce 1653 zahradu zakoupil cisař Ferdinand III. pro klášter bosých karmelitek. Z této doby se také datují první architektonické úpravy, z nichž některé jsou patrné do dnes. V 17.století byl prostor uzavřen arkádou zdí a byla zde postavena kaple sv. Eliáše v podobě krápníkové jeskyně. Strop kaple byl vyzdoben malbami s náměty ze života světce. V 18. století byla postavena kaple sv. Terezie z Ávily a vyhlídková terasa s nikou. V roce 1783 přešel klášter do majetku anglických panen a na začátku 19. století byl původní sad částečně upraven do podoby anglického parku s umělým jezírkem a jehličnany. V roce 1919 se zahrada stala majetkem státu a část ji byla zabrána pro přístavby ministerstva financí. Pro veřejnost byla zahrada otevřena v roce 1954 a byla nazvána po významném českém herci Eduardu Vojanovi.Naší další zastávkou jsou Vojanovy sady, kdysi klášterní zahrada biskupského dvora. Na části této parcely založil císař Ferdinand III. v roce 1661 klášter, v němž se zprvu usadili bosé karmelitánky. Při utváření jejich zahrady po roce 1655 a zejména v roce 1692 se uplatnilo přesné měřičské členění a výrazová střídmost, úměrná klášternímu prostředí. Barokní principy pak do zahrady postupně pronikaly především v podobě barokní kaple sv. Eliáše, postavené jako krápníková jeskyně, s nástropními malbami a sochou sv. Josefa od Matěje Václava Jäckla. K celkové přeměně dnešních sadů však nedošlo ani v době, kdy se na sklonku 18. století usadili v klášteře řád anglických panen. V roce 1920 se panny přestěhovaly do Štěkně a klášterní komplex získalo ministerstvo financí. V roce 1954 byla klášterní zahrada zpřístupněna veřejnosti, ani přidáním přídomku „sady“ nevzala specifická podoba klášterní zahrady za své. Větší jižní část je členěna dvěma východozápadně orientovanými cestami, třikrát kříženými, přičemž střední protnutí je na úrovni centrální kaple sv. Terezie z Avily. V oddílech Vojanových sadů rostou v řadách ovocné dřeviny. U kaple sv. Terezie je půlrondel líp srdčitých, v severní části je volná úprava s jezírkem a s několika pozoruhodnými stromy, například jinan dvoulaločný, buk lesní v červenolisté formě a vrba bílá převislá.