Čertův sloup na Vyšehradě se nachází v jihozápadním cípu Karlachových sadů, poblíž východního vstupu na vyšehradský hřbitov, ke Slavínu. Byl sem umístěn v roce 1888. Sloup je tvořen třemi dříky z biotitu-amfibolového dioritu, které váží cca 2,5 tuny. Původ sloupu není přesně znám a je proto vykládán v několika variantách. Například jako sluneční hodiny, které v pohanských dobách určovaly zimní a letní slunovrat, či jako podpěry románské baziliky, která stávala na místě dnešního kostela sv. Petra a Pavla. Vzhledem k tomu, že v horkých slunečních dnech je cítit sírou, existuje také pověst, že kámen přinesl na Vyšehrad až z Říma ďábel. Měl v úmyslu vzít si duši jednoho zdejšího mnicha, ale nepochodil a tak mrštil obeliskem tak, že se rozlomil na tři části. Bez ohledu na nejasnost v jeho původu je sloup zajímavým doplňkem vyšehradského areálu,  turistickou atrakcí.Za východní stranou kostela v parku můžeme najít tři kamené válce - tzv. „Čertovy sloupy“ a vypráví se o nich, že je na Vyšehrad přinesl čert. Původbně to byl prý sloup, který čert ve vzteku rozbil na tři kusy, když prohrál sázku s jedním knězem. Oč se vsadili? Ten páter prý čerta moc využíval a když měl propadnout peklu, dal se na pokání. Svatý Petr se nad ním slitoval a poradil mu aby s čertem uzavřel sázku. Ať přinese z chrámu Panny Marie v Římě sloup, ale musí to stihnout než kněz skončí kázání. Čert souhlasil a byl by tu sázku vyhrál, kdyby ho sv. Petr třikrát neshodil do benátských lagun. To je však jen pověst. Sloupy jsou zřejmě pravěkou památkou a v dávných dobách sloužily k označování slunovratu a snad i jako sluneční hodiny. Původně byly umístěny v kostele, ale na příkaz Josefa II. byly odstěhovány do parku. Vznikly obráběním velmi tvrdého kamene, pocházejícího odněkud z Dolního Posázaví. Jednotlivé kusy mají délku 160-240 cm a všechny váží dohromady asi 2,5 tuny.

Rožmberk je největší rybník nejen v Jihočeském kraji a v České republice, ale v celé střední Evropě. Nachází se v okrese Jindřichův Hradec kousek od Třeboně. Rybník vybudoval v letech 1584 - 1590 na řece Lužnici asi 6 km severně od Třeboně známý rožmberský regent Jakub Krčín z Jelčan. Stavbu provádělo 800 lidí, kteří přemístili 750 000 m³ zeminy. K jeho zabezpečení vypracoval důmyslný projekt vodního kanálu zvaného Nová řeka, aby jím odváděl přebytečnou vodu z Lužnice do Nežárky. Impulsem pro jeho vybudování byla velká povodeň, která 20.8.1544 z jihu Čech dorazila až do Prahy. Mohutná hráz rybníka, osázená čtyřmi řadami dubů, je v základech až 55 m široká, v koruně se zužuje na 13,5 m. Vypíná se 11,5 m nad okolní terén a dosahuje délky téměř 2,4 km. Osvědčila se zejména při největších povodních v letech 1890 a 2002, kdy odolala obrovským přívalům vody z rozvodněné Lužnice. Rozloha vodní plochy je 489 ha. Objem vody činní při normálním stavu vody 6,2 mil. m³ a maximální hloubka je 6,2 m. Pod hrází se nachází od roku 1922 malá vodní elektrárna se dvěma Francisovými turbínami o výkonu 260 kW.

Vrch Boreč (446 m.n.m.) tvoří znělcová kupa, jejíž svahy pokrývají balvanové proudy, nebo menší suťová pole. Převážná část vrcholu je chráněna statusem Národní přírodní památka o ploše 18,66 ha. V létě je to kopec jako každý jiný, ale v zimě zvláště za mrazivých dnů z něj vystupuje pára. Dříve lidé tento úkaz považovali, že je sopečného původu. Odborníci nakonec zjistili, že jde o výron nahromaděného teplého vzduchu z nitra kopce. V četných puklinách se udržuje vlhký vzduch se stálou teplotou neklesající pod 11 oC. Místa kde se tento teplý vzduch dostává napovrch je v zimě beze sněhu či ledu. Na vrchol poskytující také částečný rozhled vede turisticky značená naučná stezka.

Základem v dnes zbytkách dochovaného městského opevnění historického centra města bylo dřevěné opevnění tvořící palisádu s valem. Ve druhé polovině 14. století vzniklo kamenné opevnění, jenž bylo přebudováno na konci 15. století po skončení česko-uherských válek. Další zdokonalení proběhlo v 17. století za třicetileté války. Vzniklo tak opevnění tvořené hlavní hradbou se sedmi věžemi, příkopem a vnější hradbou s bastiony. Přístup byl zajištěn pomocí tří bran. Do dnešní doby se zachovaly jen krátké úseky hradeb. Jeden v ulici Jana Lucemburského (při Slováckém muzeu), další v ulici Dlouhá s bývalou věží, dnes přestavěnou na bydlení a dalším úsekem v parku naproti nádraží se zbytky jedné brány (Zadní později nazvané Matyášova).