Historie hradu Vznik hradu Vlčtejna, lze patrně spojovat se stavební činností Rožmberků před polovinou 14. století. V roce 1421 byl obsazen husity, kteří se zde udrželi až do roku 1446. Roku 1451 zde byla uzavřena smlouva mezi poděbradskou a rožmberskou stranou. Po roce 1500 se zde vystřídalo několik majitelů a ještě na počátku 17. století plnil objekt rezidenční funkci. Ještě na konci téhož století byl také zříceninou. V roce 1822 byl palác opraven a zastřešen, ale záhy opět zpustl. V roce 1824 bylo předhradí rozebráno na stavbu silnice. Podoba hradu Hrad měl dvojdílnou dispozici, kterou obíhal systém dvojitých valů a příkopů. Na takto obehnané ploše se nacházelo předhradí, kde zřejmě stála jediná rozměrná budova. Vrchol skalky pak zaujal dvouprostorový plochostropý palác s polygonálním čelem. Přístup sem byl malou věžovitou branou. Hrad dnes Do dnešní doby se zachoval poměrně velký zbytek paláce stojícího na buližníkové skalce, kam dnes vedou železné schůdky. V místě předhradí se dochovalo jen torzo obvodové hradby, které kdysi zároveň tvořilo patrně i stěnu jediné budovy stojící v předhradí. Arál hradní zříceniny je volně přístupný. Tipy na výlet Kromě samotného města Plzeň můžete v okolí navštívit zříceninu hradu Lopata, také kostel sv. Prokopa ve Štěnovicích, kamenný most Dobřany, rotundu sv. Petra ve Starém Plzenci nebo vystoupit na rozhlednu Sylvánský vrch. Za návštěvu stojí i klasicistní zámek Kozel nebo zřícenina hradu Radyně. Nedaleko je i zřícenina hradu Litice. Ubytovat se můžete v Plzni.

Prosecké skály byly vyhlášeny chráněným přírodním výtvorem v roce 1968. Rozloha cháněného území je 4,3 ha. Tvoří je druhohorní pískovce jejichž spodní část je usazena na dně sladkovodního jezera a horní na mořském dně. Skály byly v minulosti zdrojem stavebního písku. Po těžbě se zde dochovala řada malých lomů a spleť chodeb. Na jižních svazích se vyskytují teplomilné rostliny. Například srdivka sedmihradská, či chrpa porýnská.

Založení kláštera je datováno zhruba okolo roku 1238. Ve 13. a 14. století několikrát hostil provinční kapituly. Rozkvět kláštera byl narušen nástupem reformace. Jeho prostory sloužily k jednání sněmů a zemských soudů. V poslední čtvrtině 16. století se stal i trvalým sídlem zemského soudu. Na klášteru se rovněž podepsala třicetiletá válka a roku 1689 vyhořel. Při tomto požáru se zřítila gotická klenba v presbytáři kostela. Následovala barokizace celého kompexu. V letech 1735-58 vznikla dvě nová křídla na místě zbořených domů a klášter tak nabyl dnešního rozsahu. Dne 20.6.1790 postihl klášter další požár, při němž byla zničena krypta s vévodskými náhrobníky, která byla následně zasypána. V letech 1809-46 byl v části kláštera zřízen vojenský špitál, následně zemský soud (1850-83) a poté zemské finanční ředitelství. V květnu 1945 byl v důsledku vojenských operací klášter výrazně poškozen. Opravy proběhly v letech 1945-47. Roku 1950 byly řeholníci z kláštera internováni a objekt zabrán pro zemědělsko-lesnický archiv. Na počátku 90. let 20. století řád objekt zrestituoval. Do dnešní doby se z doby založení dochoval gotický kapitulní sál a zimní refektář s freskovou výzdobou z 18. století. Veřejnosti je přístupný sněmovní sál, gotická síň a v již zmíněném zimním refektáři pobočka knihovny, tzv. Bezručova čítárna. Severní bok klášterního komplexu zaujímá kostel sv. Ducha. Jednolodní kostel s úzkou a vysokou lodí je v jádře raně gotický. V letech 1690-1767 byl postupně barokizován. V roce 1714 navíc rozšířen do stran přístavbami barokních výklenkových kaplí. Mezi nimi vyniká centrální kaple sv. Antonína Paduánského.

Rozhledna stojí na vrchu Milenka (619 m.n.m.), na samém okraji Českomoravské vrchoviny u obce Rudka, v okrese Blansko. Obec Rudka se proslavila zejména díky umělci Stanislavu Rolínkovi, který zde vytvořil umělou jeskyni s plastikami blanických rytířů. Jeho hlavním výtvorem byla ovšem socha T.G.Masaryka, vytesaná do výšky 10 m z jednoho kusu pískovce. Rolínkova umělecká činnost probíhala ve 20. let 20. století a do tohoto období spadá i aktivita tehdejšího starosty blízkého Kunštátu Františka Buriana. Ten chtěl využít velké oblíbenosti místa a zasadil se o vznik výletního areálu, jehož největší atrakcí měla být rozhledna. Stavba rozhledny byla zahájena v roce 1929 a dík právě probíhající hospodářské krizi se na její stavbě podílela řada nezaměstnaných z okolních obcí. V roce 1931 byla osmnáctimetrová kamenná věž s dřevěnou vyhlídkovou nástavbou otevřena a dostala jméno Burianova. Rozhledna nabídla výhled na Českomoravskou a Drahanskou vrchovinu a za dobrých klimatických podmínek i na Praděd. V roce 1980 proběhla rekonstrukce rozhledny. Byl rozšířen vyhlídkový ochoz a opatřen kovovým zábradlím. V roce 1991 byl areál vrácen Burianové vnučce.