Moravskoslezské městečko Štramberk leží 30 km od Ostravy v těsném sousedství města Kopřivnice. Městečko, ve kterém žije asi 3 500 obyvatel a patří do okresu Nový Jičín, leží v centru Štramberské vrchoviny na svazích Zámeckého kopce, Kotouče, Bílé hory a Libotínských vrchů v předhůří Beskyd. Městečko, které je v krajině pěkně usazené je pro svou malebnost a zachovalou architekturu přezdíváno „Moravský Betlém“. Štramberk je unikátní díky svému středověkému členění. Zachovalo se zde typické rozdělení města na hrad, město a předměstí. Ve městě je ještě zachovalý soubor roubených i pevných staveb podbeskydské architektury. Právě proto byl Štramberk vyhlášen roku 1969 Městskou památkovou rezervací. Území města bylo osídleno již v době prehistorické. Svědčí o tom nálezy v jeskyni Šipka. Ve středověku bylo osídlení spojeno se stavbou hradu Strallenbergu, který je dnes zříceninou a je starší než městečko pod ním. Byl vystavěn pravděpodobně na konci první poloviny 13.století a jeho počátky jsou obestřeny tajemstvím, nejasnostmi a také legendou, že jeho prvními majiteli byli Templáři. Roku 1359 moravský markrabě Jan Jindřich Lucemburský, syn krále Jana Lucemburského a mladší bratr císaře Karla IV., povyšuje Štramberk na město a udílí mu řadu privilegií. Město obdrželo právo mílové, právo várečné, které mu zajišťovalo možnost vařit pivo, právo prodávat maso a péci chleba. Každé úterý byl povolen týdenní trh. Od 15. století zde zapustila kořeny českobratrská víra k níž se hlásila většina obyvatelstva včetně vrchnosti. Po Bílé hoře se stal nekatolický Štramberk majetkem olomouckých jezuitů, kteří si městečko vybrali jako základnu pro protireformační úsilí v regionu. Právě z této doby pocházejí dva městské kostely a také poutní místa Křížová cesta na Kotouč a Boží hrob v jeskyni Čertova díra, které jim v tomto úsilí měly pomoci a měly přispět k hospodářskému růstu. Osvícenské reformy císaře Josefa II. však obě pouti zrušily a Štramberk postihl odliv obyvatel a uvadal. K jeho obnově došlo přílivem valašských osadníků. V průběhu 19. století se začíná stavět i mimo městské hradby. Nově postavené domy byly dřevěné roubenky na zděné podezdívce, které Štramberku vtiskly charakteristický a jedinečný ráz. Obživo zajišťovalo městu převážně zemědělství. Město má velkou tradici ve spolcích, které byly jedny z prvních v českých zemích. V roce 1895 tak vznikla ve Štramberku odbočka Klubu českých turistů, který později odkoupil zříceninu hradu a rekonstrukcí ji zachránil. Větší hospodářský rozvoj města začal až koncem 19. století založením vápencového lomu na hoře Kotouči. V důsledku tohoto byla přivedena v roce 1881 do města železnice, dráha vedla ze Štramberku do Studénky. Poválečná doba přinesla Štramberku nový rozvoj těžby vápence na Kotouči, spojené s výrobou cementu a vápna. Městu i širokému okolí vévodí zřícenina gotického hradu Strallenberg s válcovou věží zvanou Trúba. Komplex doplňuje kostel a zachovalý úsek hradeb. Dalším turistickým lákadlem jsou roubené maloměstské domy, povětšinou terasovitě nakupené na skalnaté stráně. Jsou zde k vidění dva typy staveb, dvoudílné se síní, jizbou a komorou a rozměrnější s větší komorou, chlévem a třemi okny v průčelí. Samotnou kapitolou je štramberské náměstí se souborem 22 barokních měšťanských šenkovních domů. Barvitost města je doplněna řadou plastik, původních studní s rumpály, bočních pavlačí domů a vzácnými sedlovými střechami. Štramberk proslavil voňavý cukrářský výrobek tzv. perníkové Štramberské uši, které zde pečou již dlouhá staletí v upomínku legendárního vítězství štramberských křesťanů nad mongolským vojskem 8. května 1241.

Jde o novodobý romantický hrádek s kruhovou věží a vyhlídkovou terasou, pod níž bývala místnost pro hotaře a maštal pro koně. Podle historických pramenů zde měl být postaven kolem roku 1860. Nachází se na nejvyšším místě viniční trati Ječmeniště.

Kamenná pamětní deska připomíná boj českých vlastenců proti německým okupantům v květnu roku 1945.

Kostel sv. Máří Magdaleny a sv. Rostislava se nachází na Třídě Míru v historické části města. Klášterní kostel sv. Máří Magdaleny stojí na místě původního gotického kostela sv. Máří Magdaleny, který byl součástí špitálu zničeného husity roku 1421. Roku 1466 přišli do Tachova v rámci rekatolizační misie bratři františkáni, kteří získali vypleněné budovy špitálu a natrvalo se zde usadili. V 17. století byl stav klášterních budov i samotného kostela již natolik neuspokojivý, že bylo rozhodnuto o stržení starých budov a výstavbě nových. V letech 1686 - 1694 byl tak vybudován nový klášter a kostel podle projektu architekta italského původu Martina Allia. Roku 1748 ovšem při požáru špitálního předměstí klášter i kostel vyhořely. Opravy, které následovaly, vtiskly kostelu dnešní pozdně barokní podobu.  Jde o jednolodní stavbu na obdélném půdoryse s trojosým průčelím, jehož postraní osy ustupují v konkávním prohnutí. Průčelí je osazeno sochami sv. Františka z Asisi, sv. Máří Magdaleny a sv. Alžběty. V interiéru zaujme hlavní oltář z roku 1758 a boční oltáře z druhé poloviny 18. století.  Klenby kostela byly vymalovány Maurusem Fuchsem  z Tirschenreuthu v letech 1827 - 1848. V chrámu se nachází vzácné varhany z poloviny 18. století, pocházející s největší pravděpo-dobností z dílny Antonína Gartnera - zakladatele významného rodu varhanářů. Od roku 1959 je klášter využí¬ván jako muzeum. Chrám patří katolické církvi, je však pronajat pro potřeby Pravoslavné církve. Prestol (obětní oltář) je zasvěcen sv. Rostislavovi. Kostel je přístupný v době pravidelných bohoslužeb – v neděli od 10 hod.