Javorník (1089 m) je další z šumavských „tisícovek“, který má na svém vrcholu rozhlednu. Javorník patří do Žďánovské vrchoviny a je jejím nejvyšším vrcholem. Tyčí se asi 10 km směrem na východ od Kašperských Hor. S myšlenkou postavit na Javorníku rozhlednu přišel prý šumavský spisovatel a poutník, Karel Klostermann (1848 až 1923). Ten si zdejší kraj velmi oblíbil a výhled z Javorníku ho uchvátil. Jeho sen se začal zhmotňovat v roce 1914. Tehdy KČT svolal na vrchol Javorníku schůzku příznivců výstavby rozhledny. V téže době byl ovšem v bosenském Sarajevu zavražděn následník trůnu a celou akci tak zhatilo vyhlášení mobilizace. První pokus o stavbu rozhledny tak zanikl v nadcházející válečné vřavě a vrchol Javorníku si na vyhlídkovou stavbu musel počkat do meziválečného období.Za První republiky se realizace Klostermannovy myšlenky chopila Šumavská župa KČT. Byla pořádána finanční sbírka, které se účastnili obce i jednotlivci. Názvy obcí, které na rozhlednu přispěly, jsou vytesány v dolní polovině rozhledny nad vstupem. Majitel pozemku kníže Schwarzenberk uvolnil bezplatně pozemek, kámen v lese a poskytl 50% slevu na stavební dřevo. Z více návrhů byl vybrán projekt architekta Karla Houry, který měl již zkušenost se stavbou rozhledny na Svatoboru. Poprvé se do země koplo 21. června 1938 a už o pár týdnů později, za krásného slunečného dne, 28. srpna 1938 byla Jubilejní rozhledna Klostermannova slavnostně otevřena pro veřejnost. Jakoby pro rozhlednu na Javorníku bylo souzeno, aby její mezníky byly spojeny se zásadními dějinnými událostmi. Měsíc po jejím otevření byla podepsána Mnichovská dohoda a těsně za rozhlednou byl proveden zábor pohraničí. Zajímavostí je, že během trvaní protektorátu Čechy a Morava, byl vrchol věže nejvyšším bodem okleštěných Čech. 24 metrů vysoká věž, s vyhlídkou ve výšce 18 metrů, z níž byly vidět i vrcholky Alp, byla za druhé světové války obsazena německými vojáky a sloužila jako protiletadlová pozorovatelna. Novodobé dějiny věže nezačaly příliš radostně. Od počátku 80. let začala kdysi nízká okolní smrčina rozhlednu postupně přerůstat a rozhled byl brzy omezen jen na výhled do okolních korun smrků. Zhoršil se i technický stav věže a tak roku 1997 byla rozhledna na Javorníku uzavřena. Důležitým mezníkem v historii javornické rozhledny byl rok 2001, kdy byl založen Nadační fond Karla Klostermanna, který si předsevzal ve spolupráci s obcí Vacov znovu zpřístupnit věž turistům a umožnit jim daleký výhled do kraje. Nejjednodušší řešení, tedy vykácení stromů, nebylo možné. Proto se začalo uvažovat o zvýšení stavby. Financování mělo být zajištěno z Evropského fondu Phare. Dotace byla ovšem zamítnuta a projekt uložen k ledu. Obrat přinesla potřeba pokrýt okolí signálem pro mobilní telefony. Roku 2002 společnost T-Mobile projevila zájem umístit na věž svoje technologická zařízení. Rozhledna tak byla navýšena osmibokou nástavbou o 14 metrů na celkovou výši 39,5 metrů. V červenci 2003 tak mohli znovu první návštěvníci stoupat po 201 schodech a z výšky 32 metrů obdivovat panorama Šumavy.

Krátký kamenný most v Ústíně se klene přes potok Stouska a spojuje obec s menším hospodářským dvorem. Vystavěn byl patrně buď koncem 17. století, nebo v první polovině 18. století. Tvoří jej pouze jeden krátký oblouk s plné kamenné zábradlí, zakončené břidlicovými deskami.

Bývalý augustiniánský klášter se nachází v obci Pivoň přibližně 5 km jihozápadním směrem od Poběžovic. Podle pověstí byl klášter založen po roce 1040 na počest vítězství přemyslovského knížete Břetislava I. nad římským králem a pozdějším císařem Jindřichem III. Dle písemných pramenů byl však založen ve 30. letech 13. století řádem Augustiniánů Eremitů na obchodní stezce z Prahy do Regensburgu. Během staletí přestál klášter řadu těžkých období. V roce 1573 jej zachvátil dokonce velký požár, po kterém však byl opraven. Obyvatelé v okolí však byli většinou protestanti, v důsledku toho byl roku 1606 zastřelen opat Kašpar Malesius. Během třicetileté války byl vydrancován Švédy. Řeholní život byl znovu po válce obnoven a to až do roku 1787. Tehdy klášter zrušil císař Josef II. V roce 1800 kupuje bývalý klášter pražský advokát Leopold Stöhr, který ho přestavuje na zámek. V roce 1843 tento objekt kupuje rodina Thun Hohenstein a připojuje ho ke svému poběžovickému panství. Od poloviny 19. století až do roku 1945 patří rodině Coudenhove-Kalergi, která žila na zámku Poběžovice. Po roce 1948 se zde usídlila vojenská posádka a později státní statky. To vykonalo své, k tomu požár roku 1953. Dnes je majitelem sdružení Aurelius, které se pokouší celý objekt zrekonstruovat a využít pro sociální a kulturní účely. V současné době (2009) je však ještě areál stále v žalostném stavu a tedy nepřístupný. Nejzajímavější částí kláštera je presbytář jednolodního kostela Zvěstování Panny Marie, jenž je datován do období vzniku kláštera tedy poloviny 13. století. Je tedy nejstarší dochovanou částí kláštera a zároveň považován za jednu z nejstarších plně gotických staveb v Čechách. Loď kostela je pak barokní. Zbytek areálu je dnes tvořen skupinou patrových barokních budov, postavených kolem obdélného vnitřního dvora, který není na severu uzavřen. Jižní hospodářské sídlo, vybíhající západním směrem z obvodu kláštera bylo postaveno někdy po zrušení kláštera v 19. století.

V dávné minulosti lidé překonávali vody Vltavy pomocí brodů. Později je na některých místech nahradily přívozy a mosty. V Praze se dnes v provozu zachoval jen jeden přívoz a to mezi ostrovem Císařskou loukou a břehem Smíchova.