Lašské muzeum nacházející se v klasicistní budově Šustalovy vily nabízí stálou expozici, věnovanou někdejší kopřivnické továrně na hliněné zboží, kopřivnickým rodákům a zejména malíři a ilustrátoru Zdeňku Burianovi. Mezi „perly expozice“ patří především zdánlivě obyčejné věci jako kachle a kamna upoutávající svou krásou a neobyčejností tvarů a barev, rovněž také zaujmou dobrodružné obrazy mistra Buriana. V podkroví budovy je vybudován malý výstavní prostor, kde probíhají pravidelné výstavy, dále se tam nachází audiovizuální reprezentativní sál vhodný k různým jednáním, prezentacím, oslavám atd.   Stálé expozice Továrna na hliněné zboží Malíř a ilustrátor Zdeněk Burian Dalšími pobočkami Regionálního muzea v Kopřivnici jsou Muzeum Fojství a Technické muzeum. Informace o vstupném zde!  

Tachov je okresní město v Plzeňském kraji. Leží 59 km západně od Plzně. Město leží na řece Mži, v Tachovské brázdě. Má asi 13.000 obyvatel. Tachov patří mezi nejstarší sídla západních Čech. Poprvé je zmíněn r. 1115, kdy kníže Vladislav I. daroval vesnici kladrubskému klášteru. Asi v letech 1126-31 zde kníže Soběslav I. nedaleko vesnice při obchodní cestě do Falce vybudoval strážní hrad. Velký rozmach město zaznamenalo za vlády Přemysla Otakara II., který v Tachově postavil nový, již kamenný hrad s mohutnou válcovou věží.  A v podhradí nechal kolem roku 1285 založit nové královské město Tachov, které nechal obehnat hradbami. Za Lucemburků získalo město své pozoruhodné opevnění, které se z velké části dochovalo dodnes a patří mezi nejzachovalejší středověké hradby na našem území. Jejich délka je 700m. Tachov se stal centrem pro široké okolí. Do historii se zapsal Tachov  významně v roce 1427 kdy zde husité porazili další z křižáckých výprav, které proti nim byly vypraveny. V 17. století se město postavilo na stranu protihabsburského povstání a po bitvě na Bílé hoře bylo tvrdě potrestáno. Tachov se tímto stal pouhým poddanským městem s omezenými právy, navíc mu byly zabaveny statky, které městu patřily. Proběhla násilná rekatolizace a také do města přišla řada Němců. V 18. století kdy město patřilo Windischgrätzům, zažilo další vzestup. Vzkvétalo a spadalo pod něj téměř 50 vesnic. Po Druhé světové válce se proměnilo složení obyvatelstva. Obyvatelé německého původu byli nuceni město opustit, Tachov byl téměř vylidněn a po dosídlení lidmi z vnitrozemí se stal městem s ryze českým obyvatelstvem. Tachov svým návštěvníkům nabízí k vidění hodně památek. Dominantou celého města je kostel Nanebevzetí panny Marie, který byl původně vystavěn v raně gotickém stylu, v polovině 14. stol. rozšířen taktéž v gotickém slohu. Vnitřní zařízení kostela pochází z roku 1670. Důležitou památkou je také Tachovský zámek, který vznikl přestavbou gotického hradu v 17. století. V roce 1770 zámek vyhořel, v roce 1784 byl obnoven v klasicistním stylu. Dalšími lákadly k návštěvě jsou barokní Husmannův mlýn a františkánský klášter (dnes muzeum Českého lesa) s kostelem sv.Máří Magdaleny. Za původně nejstarší stavbu města je považován kostelík sv.Václava. Bez návštěvy by neměla zůstat monumentální Windischgrätzova jízdárna ve Světcích. Na okraji města jsou dva pozoruhodné památníky - mohyla obětem pochodu smrti z r.1945 který procházel územím Tachovska a památník husitské bitvy u Tachova r.1427. V centru je ještě památník Díkůvzdání americké armádě za osvobození r.1945.Malebně položené městečko nabízí návštěvníkům také řadu míst ke krásným procházkám, např. Aglainým údolím podél řeky Mže a řadu dalších turistických tras pro pěší i na kole.

Klánovice jsou jednou z okrajových lokalit Prahy. Jsou známy spíše jako letovisko Pražanů. V první polovině 19. století zde byla postavena řada výletních středisek. Lázně, tenisové kurty, golfové hřiště, koupaliště apod. I dnes patří Klánovice k poklidným částem hlavního města. K Praze byly připojeny v roce 1974. Název Klánovic je odvozen od jména podnikatele Klána, který zde postavil na zakoupených pozemcích několik domků určených pro letní pobyt.

Poutní areál s kostelem Panny Marie Pomocné nalezneme asi 4 km jižně od Zlatých Hor. Vznik poutního kostela je spojen s příběhem, kdy se v těchto místech ukryla před vpádem švédských vojáků těhotná žena místního řezníka Anna Tanheiserová. Ta zde v úkrytu staré jedle porodila zdravého syna Martina, který se později stál váženým občanem města – radním. Jeho dcera pak vyplnila otcovu poslední vůli. Nechala zhotovit obraz Bohorodičky a v roce 1718 jej zavěsila na starou jedli v místě otcova narození. V následujícím roce zažil u tohoto místa s obrazem krejčí Samuel Richter ze Zlatých Hor zjevení. To se zakrátko rozšířilo po celém okolí a k obrazu začali přicházet poutníci z celého okolí. Z jejich darů pak byla zakrátko postavena dřevěná kaplička, do které byl obraz umístěn. Ten měl prý velkou léčebnou sílu a po přezkoumání několika případů odbornou komisí byl obraz 21.9.1729 přenesen do farního kostela ve Zlatých Horách. Na jeho místo byl umístěn obraz podobný. V roce 1785 za vlády císaře Josefa II. bylo nařízeno kapli zbourat, nenašel se však nikdo kdo by to učinil. Roku 1805 byla kaple přestavěna a zvětšena. Následně krátce poté bylo rozhodnuto o vystavění zděného kostela. V roce 1834 byl položen základní kámen a sedm let později byla nová stavba vysvěcena biskupem Danielem Sommerfeldem z Vratislavi. Do nově zřízeného poutního místa pak každoročně přicházelo tisíce poutníku ze širokého okolí a ciziny. Vše se změnilo po druhé světové válce, německé obvytelstvo bylo odsunuto a události po roce 1948 celou věc jen zhoršily. V roce 1955 sem byl zakázán přístup z důvodu důlních prací a objekt, který se skládal nejen z kostela, ale i ze dvou restaurací začal chátrat. Sice se v roce 1968 začalo s opravou kostela, ale v roce 1973 byl odstřelen a celý arál srovnán se zemí. Jediné co zůstalo byla pouze Posvátná studánka. Po roce 1990 vznikla iniciativa za znovuobnovení poutního místa. V únoru 1993 bylo vydáno stavební povolení a 23.9.1995 mohl být posvěcen nový kostel. O rok později byl dokončen poutní dům a o další rok pak ambity a pořízeny nové zvony. Na projekt za 27 milionů korun se podařilo získat pomocí různých sbírek. Poutní areál a blízké okolí je ve velmi dobrém stavu a přístupné. Před areálem se nachází parkoviště, kde lze zaparkovat.