Klášter Velehrad je bývalým konventem cisterciáků u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Najdeme je ve stejnojmenné obci, v okrese Uherské Hradiště ve Zlínském kraji. Dnes je Velehrad jedním z nejvýznamnějších poutních míst u nás. Velehradský klášter se stal prvním cisterciáckým klášterem na Moravě. Založil jej roku 1205, z podnětu olomouckého biskupa Roberta (1201-1240), moravský markrabě Jan Jindřich, bratr krále Přemysla Otakara I. Místo nebylo vybráno náhodně, podle tradice se zde nalézalo hlavní působiště cyrilometodějské mise ve 2.polovině 9.století. První mniši přišli v listopadu 1205 z kláštera v Plasech. Stavba kláštera byla dokončena ve 40. letech 13.století a byl vybudován v pozdně románském slohu, s prvky rané gotiky. Kostel byl vystavěn jako románská bazilika s příčnou lodí a pěti apsidami. Klášter byl původně zamýšlen jako místo posledního odpočinku moravských Přemyslovců. Roku 1222 zde byl skutečně pochován fundátor, Vladislav Jindřich.Klášter se po většinu své existence zmítal v problémech a to jak vnitřních tak vnějších. Potýkal se s uvolněnou morálkou řeholníků, finančními problémy, byl často terčem vpádů z Uher a roku 1421 byl vypálen husity. Jeho obnova byla velmi skromná, velkorysé přestavby se dočkal až po velkém požáru roku 1682. Barokní přestavbu, která trvala až do roku 1777, zahájil opat Petr Silavecký. Stavbu vedl přední architekt 2. poloviny 17. století na Moravě G. P. Tencall. V období Josefínských reforem byl klášter 1784 zrušen a kostel působil jako farní. V areálu opatství byl zřízen hřebčinec. Roku 1890 získali konvent jezuité, kteří zde zřídili kolej a řádové gymnázium. Po uzmutí moci komunisty byli jezuité z Velehradu vyhnáni. Budovy konventu pak sloužily jako ústav pro duševně choré a tělesně nemocné osoby. Po roce 1989 byl klášter navrácen řádu zpět. Klášteru ve Velehradu se dostalo také dvou velkých poct od papežů. Nejdříve roku 1928 byl papežem Piem XI. povýšen konventní kostel na baziliku minor a v roce 1985 věnoval papež Jan Pavel II Velehradu zvláštní vyznamenání, Zlatou růži. Stalo se tak příležitosti jubilea 1100. výročí úmrtí sv. Metoděje. Tuto vysokou poctu obdrželo jen několik křesťanských chrámů na světě. Dne 22. dubna 1990 Jan Pavel II. Velehrad osobně navštívil. Památkou na tuto událost je obrovský kříž s jeho znakem stojící na nádvoří před bazilikou.Komplex kláštera dnes tvoří barokní konvent, pozůstatky románsko-gotických staveb a kostel Nanebevzetí Panny Marie, který je jedním z největších kostelů v českých zemích. Základy původního kostela jsou zpřístupněny v lapidáriu. Mimo baziliku se nachází gotická kaple zvaní "cyrilika".

Prachatice jsou okresní město v jižních Čechách, mají téměř 12 tis.obyvatel a leží asi 40 km západně od Českých Budějovic. Prachatice leží v Šumavském podhůří pod vrchem Libín ve výšce 561 m nad mořem na Živném potoce a jsou jedním z nejzdobnějších měst v jižních Čechách. Střed města s renesanční výstavbou byl vyhlášen městskou památkovou rezervací. Prachatice mají bohatou historii, která je spjata se "Zlatou stezkou" po níž se dopravovala do Čech sůl. Tato středověká obchodní cesta procházela právě přes Prachatice. První zmínka o obci pochází z 2. poloviny 12. století, kdy ji český kníže Vratislav I. daroval vyšehradské kapitule. Jednalo se o tzv. Staré Prachatice. Nové město, současné Prachatice, bylo založeno na počátku 14. století kolem prostorného náměstí, v jehož rohu byl zároveň s městem stavěn také kostel. Nabylo poměrně rychle velkého významu a získalo řadu výsad potvrzujících jeho výhradní postavení související s dovozem soli, z čehož pramenilo jeho bohatství.  Město mělo výhradní právo na dovoz, uskladňování a další prodej pasovské soli. Také se jednalo o právo vybírat mýtné na Zlaté stezce. Město se těšilo pozornosti panovníků, čehož důkazem je, že Václav IV. vydal dekret, podle kterého muselo veškeré zboží přivážené z Bavorska projít Prachaticemi. Hospodářský růst města, zastavily husitské války. Roku 1420 byly Prachatice vypáleny. Po krátkém úpadku obnovovaly Prachatice své bohatství, v roce 1436 byly přijaty mezi města královská. V letech 1436 až 1848 byly v držení feudálních rodů - Rožmberků, Eggenberků, Schwarzenberků. V 16. století za Rožmberků nastává největší rozvoj města. Je to dáno také tím, že toto období bývá považováno za vrchol Zlaté stezky. V Prachaticích po velkém požáru z roku 1507 vyrostla řada nových renesančních domů (za všechny jmenujme alespoň Sittrův dům, Husův dům, Solnici či Rumpálův dům). Kolem města byla vystavěna druhá linie hradeb a celý fortifikační systém byl upraven tak, že dokázal vzdorovat i dobývání za pomoci střelných zbraní.V roce 1601 prodal poslední Rožmberk Petr Vok Prachatice císaři Rudolfovi II. a město se tak stalo opět královským. Roku 1620 měšťané přísahali věrnost "zimnímu králi" Fridrichu Falckému. Následná porážka stavů tak určila osud a další směřování Prachatic. Po třicetileté válce, kdy byly Prachatice dobyty a zbaveny všech privilegií a majetku, roku 1706 byl zdejší solní sklad přeložen do Krumlova, začal úpadek města, který trval až do poloviny 20. století. Právě po staletí trvající stavební stagnace přispěla k tomu, že vzhled historického jádra města z období pozdní gotiky a renesance se v podstatě dochoval do dnešní doby. Ve městě zůstaly zčásti zachovány hradby ze 14. století, které byly ve století 16. doplněny o druhý hradební pás s dělostřeleckými baštami. Součástí opevnění byla i bašta Helvít a mohutná gotickorenesanční Dolní brána, která se jako jediná ze tří dochovala do současnosti. Jednou z nejstarších staveb města je gotický děkanský kostel svatého Jakuba na náměstí, který byl založen a stavěn současně s městem. Jádrem Prachatic je obdélné náměstí s barokní kašnou. Jeho dominantou je pseudorenesanční budova nové radnice postavená v letech 1902 - 1903. Hodnotná renesanční stará radnice pochází z let 1570 - 1571. V městském jádru zůstala dochována řada pozdně gotických (druhá polovina 15. století) a renesančních (16. století) domů, z nichž mají mnohé průčelí zdobené náročnými sgrafity (Knížecí dům, Literátská škola, dům Žďárských a další). V bývalém domě Žďárských na náměstí je dnes umístěno městské muzeum, které soustřeďuje sbírky orientované na historii města a přírodní zajímavosti. Nedaleko náměstí při silnici k nádraží stojí mramorová plastika - největší sluneční hodiny v ČR. Na jižním okraji města jsou bývalé lázně svaté Markéty.

Na jaře roku 2001 byla zahájena výstavba 50 metrů vysoké telekomunikační věže pro přenos signálu mobilní komunikace a současně s podružnou funkcí rozhledny. Její stavba byla dokončena za 3 měsíce. Slavnostní otevření proběhlo 4.8.2001. Vyhlídkový ochoz se nachází ve výšce 32 m a vede na něj 168 schodů. Celkové náklady na výstavbu rozhledny včetně přístupových cest vyšly společnost Eurotel zhruba na 9,5 mil. korun.

Červený kámen, text v přípravě