Slovanský ostrov se nachází při pravém břehu Vltavy mezi Jiráskovým mostem a mostem Legií. Vznikl nánosem v průběhu 17. a 18. století. Po povodni v roce 1784 byl zpevněn ohradní zdí a osázen dřevinami. Byly zde postaveny lázně, barvírny a restaurace. Ostrov se postupně stával významným centrem společenského a kulturního života města. V roce 1841 zde dokonce jezdila na 150 m dlouhé dráze první parní lokomotiva s jedním vozem pro dva pasažéry. Dnešní název ostrova je odvozen od prvního Slovanského sjezdu, který se zde konal v roce 1848 a byl úředně zaveden v roce 1925. První název ostrova pochází z roku 1870, kdy se jmenoval podle Josefa Ignáce Saengera, který ostrov koupil, Barvířka nebo též Barvířský. Po roce 1801 se jmenoval Engelův ostrov nebo též v překladu Andělská ostrov, podle Františka Antonína Engela, který na ostrově postavil kartounku a restauraci. Od roku 1833, úředně od roku 1841, nesl ostrov na počest arcikněžny Žofie, manželky arcivévody Františka Karla, název Žofín. Ostrov je spojen mostem s Masarykovým nábřežím. I v současnosti je Slovanský ostrov významným centrem kulturního a společenského života města a místem pro romantické procházky.

V českých zemích vzácné dvouhradí, nazývané Puchart nebo též Sudetský zámek, se nachází 3 km jihovýchodně od městečka Potštát. Odtud vede na volně přístupné dvouhradí turistické značení, přístup je též možný z kilometr vzdálené vesnice Boňkov. Historie hradů Přesná doba vzniku hradů není známa, poprvé jsou zmiňovány v predikátu Záviše z Potštátu roku 1318. Původní jméno dvouhradí totiž bylo pravděpodobně Potštát podle nedalekého městečka. Jméno Puchart se traduje až od 19. století. Hrady patřící jednomu majiteli a oddělené proto, že jejich spojení staveniště nedovolovalo, byly nepochybně vystavěny v souvislosti s kolonizací, která probíhala od Moravské brány směrem do centra Oderských vrchů. Zánik hradu s velkou pravděpodobností souvisí s násilným obsazením městečka Potštátu moravským markrabětem Prokopem v roce 1394. Dispozice hradů Oba hrady, vzdálené od sebe 110 metrů a oddělené úzkým skalním hřebenem, byly samostatnými jednotkami. Menší zadní hrad byl tvořen pouze obytnou věží o velikosti půdorysu 10 x 12 metrů, a silné štítové zdi před ní. Z obou objektů se zachovaly dobře viditelné střepy. Přední hrad byl rozlehlejší, přibližně obdélného půdorysu, a obsahoval v hradbě schované dva paláce na západní a jižní straně. Obranyschopnost předního hradu, z nějž se zachovaly nepatrné střepy zdiva, posiloval mohutný val a příkop. Tipy na výlet Podívat se můžete na železniční viadukt Jezernice, tunel bývalé Ferdinandovy dráhy, zříceninu hradu Helfštýn, zříceninu hradu Drahotuše, pozdně renesanční zvonici v Lipníku nad Bečvou, větrný mlýn Partutovice, nebo kaple sv. Josefa a kostel sv. Jakuba Většího také v Lipníku nad Bečvou. Ubytovat se můžete v Hranicích nebo v Lipníku nad Bečvou. M.K.

Hrad pánů z Lemberka Zakladatelem hradu byl patrně Zdislav, jeden ze tří synů Havla z Lemberka, který se v pramenech objevuje v letech 1273-1318. Od roku 1283 zastával úřad purkrabího Pražského hradu a ke svému erbovnímu znamení, kráčející lvici, užíval predikát „z Lemberka“. Jeho synové Heřman a Markvart se na počátku 14. století již psali po novém hradě „ze Zvířetic“ a podobně jako páni z Vartenberka změnili lvici ve svém erbu za černo-zlatě polcený štít. Podle starých rodopisů měl Heřman sedm a Markvart pět synů. Z jejich četných potomků vynikl na sklonku 14. století Vilém, hejtman Boleslavského kraje. Jeho syn Zdislav ze Zvířetic, od roku 1410 mistr svobodných umění, stoupenec Jana Husa, byl roku 1417 rektorem Pražské university. Další členové rodu, bratři Heřman a Hašek, byli věrnými přívrženci Jiřího z Poděbrad, s nímž se roku 1448 zúčastnil dobytí Prahy. Počínaje Vilémem se od počátku 15. století psali Zvířečtí někdy také „z Vartenberka“. Hrad Vartenberk však jejich rod nikdy nevlastnil. S pány z Vartenberka měli Zvířečtí dávný společný původ i velice podobný erb. Užívaným přídomkem si nejspíše snažili zvýšit prestiž, dokazujíc dávnou příbuznost s jedním z nejmocnějších rodů království. Vartenberkové se však později skutečně stali vlastníky Zvířetic, když hrad roku 1528 koupili od Sezimů z Ústí nejvyšší královský purkrabí Jan z Vartenberka. Janův syn Adam ztratil v roce 1547 velkou část svých statků pro účast ve stavovském povstání. Kromě toho byl odsouzen k „věčnému vězení na zámku Zvířeticích, tak že se ze sídla bez dovolení odebrati nesměl“. Jeho příbuzní z kamenické větve rodu drželi po něm Zvířetice do roku 1610. Během 16. století přebudovali Vartenberkové v několika etapách zdejší hrad na opevněný renesanční zámek. Zkáza hradu za pánů z Valdštejna Krátce před Bílou horou vlastnil panství Jan Vlk z Kvítkova, avšak pro účast ve stavovském povstání o ně roku 1622 přišel. Nový majitelé Zvířetic se stali páni z Valdštejna, za nichž přestal zámek sloužit jako sídlo vrchnosti. Po požáru roku 1693 byl ještě opraven, ale při letní bouři roku 1720, po zásahu bleskem do vysoké zámecké věže, opět celý vyhořel a tím byl jeho osud zpečetěn. Podoba hradu Nad hradní zříceninou vyniká torzo severní okrouhlé věže, zvýšené v renesanci o dvě poschodí. Věž je upravena na rozhlednu i když v současné době je přístup v havarijním stavu, a proto se doporučuje při výstupu v počátku nejvyšší opatrnosti. Na předhradí dnes stojí objekt renesanční sladovny. Vlastní jádro hradu ze tří stran obklopoval příkop. V nárožích čela se tyčily okrouhlé věže. Severní z nich byla v renesanci zvýšena a je dnes dominantou hradu. Další okrouhlá věž stávala na východním nároží, později musela ustoupit stavbě raně barokní kaple. Na nejvíce chráněné straně nad řekou pak byl vybudován palác. Brána se původně nacházela při západní věži. V období renesance, kdy byla zvýšena severní věž, bylo zároveň přistavěno k čelní hradbě další palácové křídlo. Do dnešní doby se nejlépe zachovala severní věž, obvodové zdi renesančního paláce a zbytky přízemní části gotického paláce s lomenými valenými klenbami zaklenutých místností. Zříceniny hradu Zvířetice jsou volně přístupné včetně severní věže, na kterou lze vystoupat. Tipy na výlet Nedaleko odsud najdete zámek Bělá pod Bezdězem nebo muzeum v Bělé pod Bezdězem. Za návštěvu stojí i hrad Bezděz nebo město Mnichovo Hradiště a město Bakov nad Jizerou. Ubytování naleznete v Bakově nad Jizerou nebo v Bělé pod Bezdězem.  

Okresní město Tábor je s 37 tis. obyvateli druhým největším městem Jihočeského kraje. Město ležící na řece Lužnici je důležitým kulturním, administrativním, dopravním, obchodním a turistickým centrem oblasti. Tábor, jehož centrum je památkovou rezervací, má bohatou historii, je neodmyslitelně spojen s husitským hnutím, jehož tradice přiláká do města ročně množství turistů.Založení města je spojeno s rokem 1420, husitstvím a Janem Žižkou. Místo bylo ovšem osídleno mnohem dříve. Je velmi pravděpodobné, že zdejší výhodnou polohu na ostrohu nad řekou využili již ve 2.stol před Kristem Keltové ke stavbě oppida. Jisté je, že už roku 1270 zde v rámci kolonizace jižních Čech nechal Přemysl Otakar II. vystavět město a hrad nazvané hradiště nad Lužnicí. To však bylo záhy zničeno. Ve 14. století byl tedy v těchto místech znovu postaven hrad, později nazvaný Kotnov. Strategické polohy, vysoké skály chráněné z jedné strany řekou Lužnicí a z druhé Tismenickým potokem, využili tedy roku 1420 radikální husité a poté co opustili Sezimovo Ústí založili zde město, které nazvali biblickým jménem Tábor, podle hory u města Nazaret v dnešním Izraeli. Zakladatelé zde chtěli naplnit své ideály a sny o spravedlivé společnosti. řídící se jen zákonem Božím. Všichni si měli být rovni, majetek měl být společný. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Měli žít prostým životem bez přepychu. Tato idea vydržela jen půl roku, Tábor se stal vojenským městem a mocenským centrem husitského hnutí. Do čela se postavil husitský hejtman Jan Žižka. Táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery, jejichž zařízení ničilo. Představovalo v rámci tehdejšího českého státu samostatnou politickou jednotku, s vlastní ekonomikou a ozbrojenou silou. V průběhu husitských válek rostlo a udržovalo si svou svobodu. Českého krále Zikmunda neuznávalo. Po porážce radikálních husitů v bitvě u Lipan roku 1434 došlo ke smíru Táborských s císařem Zikmundem a roku 1437 byl Tábor povýšen na královské město.Ale teprve roku 1452 Tábor kapituloval před vojskem zemského správce Jiřího z Poděbrad a hrdí obyvatelé uznali českého krále za svého pána. Klidnější léta na sklonku 15. století umožnila nebývalý rozvoj města. Byla postavena honosná radnice, rekonstruován kostel Proměnění Páně a další stavby. Vznikl rybník Jordánu, první údolní nádrž ve střední Evropě. Tím si město zajistilo dostatek pitné vody a mohlo se nadále rozrůstat. Po dvou požárech v 16. století, kdy shořela většina měšťanských domů, se stal Tábor kamenným renesančním městem a domy byly vyzdobeny sgrafity. Ve stejném období byl vystavěn systém podzemních chodeb pod domy na Starém městě, který je dnes přístupný veřejnosti. Horší období nastalo pro Tábor po nástupu Habsburků na český trůn. Město si vzpomenulo na svou někdejší hrdost a vzdor jak v roce 1547 tak i v roce 1618 patřilo do stavovského tábora. Porážkou stavů přišlo o mnohé výsady a privilegia, drancování během Třicetileté války na dlouhou dobu přineslo stagnaci v jeho rozvoji. Oživením byl v polovině 17. století příchod mnišského řádu augustiniánů, pro něž byl postaven nový klášter a také výstavba významného poutního místa v blízké osadě Klokoty na počátku 18. století Byla postaveno ve stylu vrcholícího baroka projektoval ji patrně Jan Santini-Aichl.Nový rozvoj Tábora nastal až v 19. století s příchodem průmyslu, železnice a národního obrození. Ve městě vzniklo reálné gymnázium, kde se, jako první v Čechách, vyučovalo pouze česky a také vyšší hospodářská škola. Tím byla obnovena tradice vyspělého táborského školství. Rok 1878 přinesl vznik městského muzea, informujícího o husitské době a byl tak podnícen zájem o tuto historickou epochu. Zájem neustal ani po vzniku samostatného československého státu. Tábor se nadále rozrůstal, rozšiřovala se zástavba města a rostl jeho význam. Prosperitě pomohla i jeho poloha na důležitých dopravních komunikacích. Centrum Tábora je městskou památkovou rezervací. Láká především svou atmosférou středověku, kdy při procházkách dýchá na návštěvníky jeho bohatá historie. Prohlídka by měla začít na krásném Žižkově náměstí, kde se na ve vzhledu měšťanských domů mísí pozdní gotika s renesancí, barokem i rokokem. Pod nimi je díky propojeným sklepům labyrint podzemních chodeb ze 16.století, který je zpřístupněn. Nemělo by být opomenuto Husitské muzeum, jehož expozice jsou umístěny v prostorách pozdně gotické radnice. Procházku křivolakými uličkami Starého města mohou návštěvníci zakončit výstupem na jedinou zachovalou věž původního hradu Kotnov, ze které se nabízí výhled nejen na historické jádro města, ale i na nedaleký barokní chrám v Klokotech. Dále je k vidění děkanský kostel Proměnění Páně, budova Divadla Oskara Nedbala a renesanční vodárenská věž. Mezi přírodní zajímavosti patří lesní komplex Pintovka s naučnou stezkou, vodní nádrž Jordán, a místem pro odpočinek po prohlídce města je botanická zahrada.Tábor uspokojí každého. Milovníka historie i aktivní dovolené protože městem prochází také mezinárodní cyklotrasa Greenways Praha – Vídeň a řada regionálních cyklotras a pěších tras. Po celých rok se ve městě koná řada kulturní akcích, ať už jsou to Husitské dny nebo Reprezentační slavnosti piva a minerálních vod, spojené se soutěží o Zlatou pivní pečeť a Zlatý český pramen.