Expozice v barokním špýcharu, založeném roku 1770 Rytířským řádem křížovníků s červenou hvězdou, seznamuje prostřednictvím dobových exponátů - především zemědělských strojů a nářadí, náčiní podomácké a řemeslné výroby a také vybavením interiéru lidového obydlí, se životem venkovského obyvatelstva středního Povltaví v 19. až 20. století. Archeologická část expozice představuje nejstarší dějiny regionu spjaté s těžbou a zpracováním zlata. Významnou součástí je prezentace výsledků archeologického výzkumu keltského oppida Hrazany. V rozsáhlých prostorách špýcharu jsou umístěny další zajímavé expozice, například o působení Řádu křížovníků ve středních Čechách nebo o tradici motocyklových závodů s ukázkou historických strojů zdejších rodáků. Nabídku doplňují výstavy současného výtvarného umění. Památník je pobočkou Hornického muzea Příbram

Skladatelův rodný dům v Nelahozevsi - expozice je zaměřena především na skladatelovo dětství a mládí.   Popis expozice Expozice o životě a díle Antonína Dvořáka zaměřená na dobu jeho dětství a mládí, které strávil právě v Nelahozevsi. Přestože se autentických památek ze skladatelova dětství a mládí dochovalo velmi málo, působí osobní kontakt s prostředím, které A. Dvořáka ovlivnilo na celý život, velmi silným dojmem. Památník byl zpřístupněn veřejnosti roku 1951. Současná stálá expozice podle původního scénáře Karla Mikysy z roku 1971 byla aktualizována u příležitosti výročí Dvořákova narození roku 1991. Roku 1997 proběhla rekonstrukce druhé budovy Památníku (bývalého krámu) do podoby z času skladatelova života.   Na co se můžete těšit Expozice o životě a díle Antonína Dvořáka s důrazem na dobu jeho dětství a mládí strávené v Nelahozevsi Měšťanský interiér, rodná světnička Antonína Dvořáka Každoročně začátkem září přednáška a koncert k výročí skladatelova narození „Dvořákova Nelahozeves“, další příležitostné koncerty Nedaleko renesanční zámek rodiny Lobkowiczů s rodovou galerií a muzeem   Památník Antonína Dvořáka v Nelahozevsi je stálou expozicí Národního muzea.    

Barokní zámek Kácov se nachází v jižní části stejnojmenného městyse na mírném návrší nad řekou Sázavou. Budovy zámku přiléhají přímo k náměstí. Zámek je propojen vysutou chodbou s kostelem Panny Marie. U zámku na náměstí stojí morový sloup. Tvrz Kácov V místech dnešního kácovského zámku stávala druhá, mladší tvrz, která vznikla pravděpodobně v polovině 15. století po zpustnutí starší tvrze na levém břehu Sázavy u Soušic. V roce 1473 vlastnil tři čtvrtiny mladší tvrze Kuneš z Olbramovic. Po jeho rodu náležela tvrz po roce 1536 Janu Tetouru z Tetova. V roce 1555 přešel Kácov opět do rukou Olbramovicům, dvůr a městečko získal Jan Čejka z Olbramovic. Za Janova syna Václava se Kácov stal střediskem rozsáhlého panství, neboť Václav skupoval okolní statky. V rozšiřování panství pokračoval i Václavův syn Karel Čejka, kterému Kácov patřil až do pobělohorských konfiskací. V roce 1623 koupil od královské komory zkonfiskované panství Jan Werde z Werdenberku. Ten prodal Kácov roku 1626 Janu Oktaviánovi Kinskému. Za jeho vlády vypuklo v roce 1627 na zdejším panství nevolnické povstání a vzbouřenci vyplenili i tvrz. Tvrz pak střídala majitele, až ji v roce 1635 koupila Benigna Kateřina z Lobkovic. Benigna dala poškozené sídlo opravit a rozšířit. Vznikl tak nevelký jednopatrový barokní zámek, jehož přízemí bylo kamenné a první patro dřevěné. Po smrti majitelky převzal roku 1653 panství její syn Vilém Popel z Lobkovic, který jej záhy prodal Františkovi Scheidlerovi. Nový majitel, mimo jiné vychovatel císaře Leopolda I., žil trvale v Kácově, proto se také rozhodl pro přestavbu zámku. Barokní zámek Kácov V roce 1726 koupila kácovské panství toskánská kněžna Anna Marie Františka. Ačkoliv Anna Marie sídlila v Zákupech, věnovala značnou pozornost i Kácovu. V letech 1727 - 1733 dala zpustlý kácovský zámek přestavět ve stylu barokního severoitalského šlechtického sídla. Přestavba zcela změnila podobu areálu bývalé tvrze, odstranila poslední zbytky opevnění a ze staré budovy se zachovaly jen některé základové zdi. Nejbohatší výzdobu měla zámecká kaple. Průčelí byla vyzdobena nástěnnými malbami, představujícími v slepých oknech různé postavy. Od náměstí byl zámek oddělen prostou zdí s barokní branou. V této podobě vidíme zámek prakticky dodnes. Po smrti Anny Marie roku 1741 se stal zámek již jen sídlem správy panství a úřednickým obydlím. V roce 1815 měl být postoupen císaři Ferdinandovi II. pro Napoleonova syna Františka Josefa Karla. Ten se panství však nikdy neujal. Až do svojí smrti držel Kácov poslední korunovaný český král Ferdinand V.(I.).  V roce 1918 se zámek v Kácově stal vlastnictvím státu a byla zde umístěna správa státních lesů a byty jejich zaměstnanců. Těmto účelům slouží zámek dodnes a je bohužel nepřístupný veřejnosti, je však dobrým dokladem barokní architektury 18. století.

Původně románský kostel byl vystavěn v první polovině 13. století. Z období gotiky pochází kněžiště. V barokním období pak byl rozšířen do dnešního trojlodí a v roce 1714 přistavěna 50 m vysoká věž. Oltářní obraz namaloval Ignác Dullinger. Ochoz věže ve výšce 26 m je přístupný veřejnosti od května do září.