Autor je Jan Oldřich Mayer, který ji zhotovil v roce 1707 na náklady Krištofa Mořice Withauera, rady purkrabství hradu. Sv. Antonín Paduánský, člen řádu františkánů, pocházel z Portugalska. Měl kazatelské nadání a dar výřečnosti. Původem byl šlechtic, který se vzdal majetku, aby mohl být přijat do řádu. Již rok po své smrti roku 1232 byl prohlášen za svatého pro zázračné účinky modliteb, s nimiž se lidé k němu obraceli jako k pomocníkovi při hledání ztracených věcí. Byl také vzýván neplodnými i těhotnými ženami. Na soše je znázorněn s Ježíškem a lilií. Po stranách stojí dvě vázy, na pravé jsou zobrazeny výjevy z legendy o světci.

Rozlehlý areál bývalého hradu Edelštejna, nyní však již skromných zřícenin, se nachází přibližně 3 km jihozápadně od Zlatých Hor. Na volně přístupný hrad z města vede turistické značení. Historie hradu Výstavní hrad Edelštejn byl založen k ochraně zlatých dolů v okolí a především hranice mezi majetky vratislavských biskupů a moravských knížat. Za zakladatele hradu je nejčastěji označován král Přemysl Otakar II. První zmínka o „Ušlechtilém kameni“ pochází z roku 1281, to už minimálně 15 let stál, a při té příležitosti je zmíněn i edelštejnský purkrabí Ota z Linavy. Ten spolu se svým bratrem Oldřichem v období bezvládí po násilném králově skonu plundroval okolí hradu i nedaleko ležící statky vratislavských biskupů. Otakarův nemanželský syn, opavský kníže a lenní pán hradu Mikuláš, předal jako odškodnění hrad Edelštejn do zástavy vratislavskému biskupovi Tomášovi. Na ochranu královských zlatých dolů a i jako protiváhu Edelštejnu pak nechal na protějším svahu vystavět nový hrad Leuchtenštejn. O Edelštejn se poté svedla válka mezi vratislavským biskupem a slezským knížetem Jindřichem, mj. Jindřichovo vojsko roku 1385 dobylo i Edelštejn. Až v roce 1388 došlo mezi nepřáteli ke smíru a Edelštejn se navrátil zpět do rukou opavského knížete. V letech 1339–1361 byl hrad v přímém držení českách králů Jana Lucemburského a Karla IV., poté se navrátil zpět do rukou opavských vévodů. V roce 1440 získal Edelštejn do zástavy opolský kníže Bolek. Hrad nechal v roce 1455 nákladně přestavět, příčinou bylo předchozí poškození hradu požárem. Po Bolkovi zde seděl jeho bratr Mikuláš a roku 1465 se hrad dostává zpět do královských rukou – rukou Jiřího z Poděbrad. Vratislavský biskup Jošt z Rožmberka nechtěl strpět kališnického souseda, roku 1467 Edelštejn dobyl a pobořil. Tím byl hrad odsouzen k zániku, na jeho novou výstavbu by bylo zapotřebí velké sumy peněz, kterou český král nemohl vydat. Počátkem 20. století byla snaha o romantické dostavění zřícenin, jenž však nedošla naplnění. Dispozice hradu Původní rozloha hradu, založeném ve druhé polovině 13. století, není známa. Po přestavbě hradu opolským knížetem Bolkem se výstavný hrad skládal z jádra, předhradí a několika předsunutých opevnění. Hradnímu jádru čelem k příchozímu vévodila okrouhlá věž. Dále se zde nacházely tři paláce a opevnění doplňovaly v rozích dvě bašty. V předhradí, odděleném od jádra příkopem, se nacházela další, blíže neznámá zástavba. Do předhradí se vstupovalo bránou v západní hradbě. Přístupová cesta vedla dvěma branami podél opevněného předpolí hradu a z boku jádra do předhradí, odtud dále do jádra. Na šíjové vyvýšenině nad hradem bylo pak další předsunuté opevnění. Dnes se z mohutného hradu mnoho nedochovalo. Znatelné jsou části hradeb, zdiva bran a paláců a dvou bašt. Tipy na výlet   Ve Zlatých Horách a jejich okolí najdete Městské muzeum, kostel Panny Marie, zříceninu hradu Koberštejn, zříceninu hradu Leuchtenštejn, hornický skanzen - Zlatorudné mlýny, Údolí ztracených štol, zříceninu kaple sv. Anny nebo poutní kostel Panny Marie Pomocné. Po okolí vám poskytne rozhled rozhledna Biskupská kupa. Ubytovat se můžete přímo ve Zlatých Horách.   M.K.

Hrad Litice se vypíná na výrazném vrchu obtékaném řekou Orlicí, osm km západně od Žamberka. Bohatá historie v podhůří Orlických hor Hrad byl založen v podhůří Orlických hor koncem 13. stol. za posledních Přemyslovců. Podhůří povodí Divoké i Tiché Orlice osídlil rod Drslaviců, kteří zakládali osady v jihozápadních Čechách a vybudovali také nejstarší hrady na Pardubicku - Litice a Potštejn. První písemná zmínka o Liticích je z roku 1304, kdy jej král Václav II. směnil s Půtou z Potštejna za jiné panství. V roce 1371 bylo panství majetkem pánů z Kunštátu, z něhož pocházel také český král Jiří z Poděbrad, který nechal v letech 1450 - 1468 významně rozšířit opevnění hradu. V následujících obdobích se již význam Litic snižuje. V roce 1495 koupil litické panství Vilém z Pernštejna. Vilém z Pernštejna získal zároveň i potštejnské panství a všechnu svoji péči přenesl na hrad Potštejn, který se stal i správním střediskem všech pernštejnských statků. To byl počátek chátrání litického hradu. Později se na hradě vystřídalo nemálo pánů, v roce 1562 jej získal Mikuláš z Bubna, v držení tohoto rodu zůstalo panství až do roku 1809. Mikuláš si sice litický hrad oblíbil, učinil jej svým rodovým sídlem, ale postavil si zároveň pohodlnější zámky, kde častěji pobýval. V roce 1657 se hrad uvádí již jako polorozbořený a v tomto stavu zůstal do konce 19. století, kdy započal s prvními opravami hradu Oskar Parish. V majetku rodu Parishů zůstal hrad do roku 1948. Částečné zajištění a konzervování zřícenin bylo prováděno v letech 1933–35, kdy bylo také upravováno vyhlídkové patro věže. Pravý středověk Dnes je hrad Litice dílem přestavby Jiřího z Poděbrad z roku 1468, jak nám sděluje nápis na vstupní bráně. Jeho dvoupalácová dispozice s úzkými bočními křídly, které jsou přistavěny k obvodním zdem uzavírajícím vnitřní prostor pravoúhlého nádvoří ve svém středu, opouští vzhled středověkého hradu a připomíná spíše pozdější typ renesančního zámku. Z dolního hradu je zčásti zachována vstupní brána. Na průčelí věže s branou, na níž byl kdysi zavěšen padací most, jsou osazeny plastické pískovcové reliéfy. Na pravé straně je velká pravoúhlá deska, kde jsou vytesány čtyři znaky český, moravský, lužický a kunštátský a český nápis: „Tato věž dělána za nejjasnějšího krále Jiřího, českého krále, markrabí moravského 1468“. Podoba hradu V horním hradě stojí opravený dvoupatrový jižní palác. K jeho severovýchodnímu nároží přiléhá šestipatrová věž, krytá stanovou střechou. Ze severního paláce se zachovala jen severní zeď, boční zdi a příčné zdi uvnitř paláce jsou zachovány jen zčásti. Současná expozice litického hradu nabízí především prohlídku rozsáhlého hradního areálu, dochované vnitřní prostory, ukázku archeologických nálezů z 15. – 17. stol., rytiny okolních hradů, expozice dobových pohlednic a nádherný výhled z hradní věže. Cesta do Litic nad Orlicí Vlakem    Železniční stanice "Litice nad Orlicí" se nachází na železniční trati č. 20 mezi Žamberkem a Doudlebami nad Orlicí. Od stanice je hrad vzdálen asi 1,5 km.  Autobusem   Autobus v okolí jezdí velmi zřídka, a proto je hrad touto cestou téměř nedostupný. Vyhledat však lze spojení na autobusové zastávky "Záchlumí Litice konečná" (asi 0,5 km od hradu) nebo "Záchlumí Litice Montostav" (asi 1 km od hradu). Autem    Příjezd automobilem je ze silnice č. 11 směrem od Vamberka nebo Žamberka do Rybné nad Zdobnicí, kde je odbočka do obce Záchlumí a odtud do obce Litice nad Orlicí.       Parkování je přímo pod hradem vzdálené asi 0,5 km. Tipy na výlet Zavítat můžete třeba na pozdně renesanční zámek Doudleby nad Orlicí, navštívit zříceninu hradu Potštejn nebo se rozhlédnout po okolí z rozhledny Kastel u Vrbice. Ve Vamberku se nachází Muzeum krajky, židovský hřbitov nebo dřevěný krytý most Peklo nad Zdobnicí. Ubytování najdete v přímo v Potštejně nebo ve Vamberku.

Muzeum v Horní Blatné je zděné stavení s hrázděným patrem. Jedná se o měšťanský barokní dům z poloviny 18.století. Na bohatě profilovaném portálu je letopočet 1754, místnosti v přízemí jsou klenuté, v jedné patrové místnosti je původní štuková výzdoba stropu a nad schodištěm je dřevěný kazetový strop. Muzeum je součástí naučné stezky Vlčí jámy a patří pod Krajské muzeum Karlovarského kraje. Stálá expozice dějiny těžby a zpracování cínové rudy v západním Krušnohoří. Modely důlní techniky, velkoplošný model Horní Blatné, mineralogické sbírky, cínové nádobí. Dějiny Hornoblatenska a regionální galerie. Připomenuto je dílo místního písničkáře Hanse Sopha (1869 – 1954).