Vyšehrad patří mezi nejvýznamnější místa české historie, mezi kolébky českých politických i kulturních dějin. Poloha a historie Vyšehradu. Vyšehrad se tyčí nad tokem Vltavy. Toto místo bylo podle vědeckých poznatků osídleno již v pravěku i když dochované zprávy jsou z doby pozdější. Původně se tomuto hradišti říkalo Chrasten a již v první polovině 11. století zde stál Vyšehrad. Na hlavní místo země ho povznesl kníže Vratislav, který se sem z důvodu sporů se svým bratrem Jeronýmem, pražským biskupem, přestěhoval z Pražského hradu. Vyšehrad se tak stal sídlem knížete a později krále. Byl zde vybudován románský hrad s knížecím palácem, bazilika sv. Petra a Pavla s kapitulou, která byla od roku 1070 podřízena přímo papeži, rotunda sv. Martina a bazilika sv. Vavřince. Vyšehrad byl dál sídlem Bořivoje II., Vladislava I. a Soběslava I. Další panovníci se přesídlili na Pražský hrad a Vyšehrad pozbyl svého významu až do vlády Karla IV. Za jeho vlády zde byl vybudován gotický hrad, obnoven královský palác a přestavěn kapitulní chrám. V letech 1348 – 1350 pak bylo vybudováno hradební opevnění, které Vyšehrad začlenilo do Nového Města. Tyto hradby byly poničeny v době husitských válek. Velkých změn Vyšehrad doznal v 17. století, kdy byl přebudován v mohutnou vojenskou pevnost. V podstatě se zachovala pouze vyšehradská kapitula s kostelem sv. Petra a Pavla. Ke zrušení pevnosti došlo v roce 1866. V dalším letech zde vznikly parky a byl zde rozšířen hřbitov. Současnost Vyšehradu. Dnes je tento významný symbol dějin českého národa vyhledávaným turistickým místem, který návštěvníkům nabízí mnoho historicky cenných památek, jedinečný výhled na Prahu a Vltavu a také poetické procházky.

Asi 700 m západně od centra obce v údolí toku Žirovnice se nachází zajímavý skalní útvar opředený pověstmi. Šedohnědá skála s kolmo padající stěnou protíná načervenalý pruh přírodního původu. Podle pověsti tento pruh způsobil čert, který prohrál sázku s chytrým ševcem a ve zlosti pak sjel tuto skálu.

Skalní bludiště se žulovými skaliskami dosahující výšky až 50 m.

V Heřmanově Městci, v okrese Chrudim, v Pardubickém kraji mělo židovské osídlení velmi dlouhou tradici. Prvé zmínky o Židech v Heřmanově Městci a okolí se začínají objevovat v historických pramenech od 15. století. Velmi zachovalý Židovský hřbitov je doložen k roku 1667. Další rozmach židovského osídlení v Heřmanově Městci znamenal rok 1686. V tom roce morová epidemie zkosila velký počet místních obyvatel, proto majitel panství, hrabě Ferdinand Leopold Špork, pozval Židy k osídlení prázdných domů. Židovská modlitebna změnila během roků několikrát své místo i prostředí. Nejstarší modlitebna heřmanoměsteckých Židů stála v původní židovské čtvrti v dnešní Pokorného ulici. Po požárech v 17. stol. bylo židovské obyvatelstvo přesídleno do dnešní Havlíčkovy ulice. Roku 1760 si tam postavili barokní synagogu, kterou v roce 1870 přestavěli do dnešní novorománské budovy. Autorem plánů byl architekt František Schmoranz. O pár let dříve tu již stála také budovy židovské školy, která k synagoze přiléhá. Škola působila v budově až do svého zrušení v r. 1909. Také byla úředním místem a bytem krajského rabína. V úrovni prvního patra byla spojena krytou balkonovou chodbou s ženskou galerií synagogy. V synagoze se bohoslužby konaly do 2. světové války. Po začátku okupace byly náboženské obřady zakázány. Vybavení synagogy bylo odvezeno do shromaždiště  předmětů v  židovském muzeu v Praze. Ze štítu synagogy byly odstraněny desky desatera Během války sloužila synagoga jako skladiště. Od roku 1949 využívala její prostory k bohoslužebným účelům Českobratrská církev evangelická. Synagoga a později i budova židovské školy postupně chátraly. Spojovací chodba mezi nimi byla v roce 1952 zbourána. Školu i synagogu od Českobratrské církve vykoupilo v polovině 80. let město. Na přelomu tisíciletí byly oba objekty krásně zrekonstruovány a využívají se ke kulturním účelům. V rámci rekonstrukce byla obnovena spojovací balkonová chodba mezi galerií v synagoze a prvním poschodím bývalé židovské školy. Do štítu synagogy byly vráceny desky desatera a na čelní stěně obnoven hebrejsky psaný text starého žalmu. Dochoval se také dřevěný svatostánek, dřevěná ženská galerie i ornamentální výzdoba. Budova židovské školy dnes slouží jako galerie.