Hroznětínský židovský hřbitov se nachází na severním okraji obce, ve svahu na úpatí zalesněného vrcholu a při potoku Bystřice. Jeden z nejstarších židovských hřbitovů ve střední Evropě byl založen v 15. století a později několikrát rozšiřován do dnešní plochy 4.468 m2. Za druhé světové války a po ní byl devastován. V posledních letech byl však rekonstruován. Velká část náhrobků se nachází v zadní části a v místech kde se terén více svažuje. Přední a vyvýšená část je téměř holá. Nejstarší náhrobky pocházejí z druhé poloviny 17. století. Celkem zde najdeme na tři stovky náhrobků. Hřbitov dnes ohrazuje opravená zeď z lomového kamene a doplněná kovanou bránou. Hřbitov je uzamčen, klíč lze zapůjčit na OÚ. Přístup je z cyklostezky vedoucí z hlavní silnice kolem pily. Asi 50 m od hlavní silnice se přejde železniční trať a pak kousek po lesní cestě mírně do vršku.

Přízemní a z části jednopatrový dům je v jádru stěředověký. Jeho renesanční podobu překryla gotická úprava v 19. století. Dům upoutá zejména svým cimbuřím a nárožním renesančním arkýřem.

Autorem je slavný barokní sochař Matyáš Bernard Braun, který jej vytvořil roku 1710. Jde o první jeho dílo, kterým se představil v Praze a sousoší se pokládá za umělecky nejhodnotnější dílo Karlova mostu. Vzniklo nákladem opata cisterciáckého kláštera v Plasích Evžena Tyttla. Originál je umístěn v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti. Kopii vytvořil J. Novák a B. Rak v roce 1995. Sousoší představuje světici sv. Luitgardu, která žila na přelomu 12. a 13. století na území dnešní Belgie, byla členkou cisterciáckého řádu. Jeptiškou se stala na základě zjevení Krista, který ji volal, aby ho následovala. Posledních 12 let svého života byla slepá a před smrtí se jí zjevil ve snu Ježíš, který se odpoutal z kříže, aby ji objal a dal jí políbit svůj probodený bok. Právě tuto událost zobrazuje Braunovo sousoší.

Chráněný strom v jihovýchodní částí Kinského zahrady.