Skála Kokeš, text v přípravě

Kino Světozor znovu otevřelo své dva nové sály v květnu 2004. Poprvé zde byl promítán film již v roce 1918, po té se kino změnilo v kabaret. Jako kino začalo opět fungovat v roce 1957. Velký sál často nabízí premiéry českých i světových artových snímků. Malý sál je určen zejména k projekcím dokumentárních, experimentálních a animovaných filmů, k prezentaci dalších menšinových žánrů a projekci českých filmů s anglickými titulky. Součástí kina je i bar a kavárna. V únoru se zde každoročně koná filmový festival představující španělskou kinematografii - La Película.

Divadlo Pod Palmovkou se nachází v domě, kde původně byla restaurace. Divadlo zde vzniklo po přestavbě budovy koncem 19. století. V letech 1949 – 1990 se nazývalo divadlo S. K. Neumanna. Souměrný objekt se třemi pseudogotickými štíty a osmiosým hlavním průčelím má 4 nadzemní podlaží a podkroví. Tady sídlí divadlo pod Palmovkou. Dávným předchůdcem byl sál hostince u Deutschů. Libeňský hostinský František Deutsch byl majitelem nejen hostince ali jednopatrového domu. V sále svého hostince pak pořádal hudební a deklamační akademie. V roce 1892 získal divadelní koncesi Jan Hurt a usadil se sále hostince U Deutschů, který nechal upravit a renovovat. V restaurační zahradě nechal postavit letní dřevěnou divadelní arénu. Jevištní část byla vysoká 4,8 m, měla pevnou dřevěnou kostru pobitou prkny a střechu krytou lepenkou. Jeviště bylo postaveno 1,3 m nad úrovní hlediště na dřevěných kůlech. Kulisy se posunovaly v dřevěných drážkách a po železných kolejnicích, prospekty byly navinuty na dřevěných válcích. Dvoudílná opona se posouvala do stran. Diváků kteří seděli na železných zahradních židlích se sem vešlo na 280, celková kapacita pak až 450 diváků. Návštěvnost nebyla tak velká jak se původně očekávalo a tak se nájemci střídali. V roce 1899 musela dřevěná divadelní scéna ustoupit výstavbě činžovního domu. V sále hostince se hrálo divadlo dál a dá se říci že hraje dodnes i když v jiné podobě interiéru, například tam co je dnes foyer, byl dříve výčep. V roce 1920 začali v sále U Deutschů hrát místní ochotníci. Potom nadlouho zůstala Libeň bez vlastního divadla, neboť byl v sále zřízen fenomén tehdejší doby – biograf. V roce 1948 se skupina mladých herců, plných nadšení rozhodla založit nové divadlo na vysoké umělecké úrovni. Nejdříve působili v paláci Akropolis na Žižkově o rok později po zavření sálu z hygienických důvodů přešli sem do Libně do bývalého kinosálu který byl opět přestavěn na divadelní účely. Divadlo pak neslo více jak 40 let název Divadlo S.K.Neumanna. Po revoluci se změnil název divadla na současný Divadlo pod Palmovkou. V letech 1994-95 prošlo divadlo velkou rekonstrukcí. Opravena byla vstupní část, foyer a hlediště. Byla zabudována moderní vzduchotechnika a nové akustické panely, vyměněny byly všechny dveře, okna a lustry. Byla obnovena původní funkce skleněného světlíku ve stropě hlediště, umožňující provádět dopolední zkoušky za denního světla. Proveden byl bezbariérový přístup a sociální zařízení. To všechno poškodila povodeň v roce 2002. Divadlo patřilo k nejpostiženějším v metropoli. Pod vodou skončily sklady, kotelna, vzduchotechnika, šatny, předsálí, pokladna, klub a hlediště, kde se po opadnutí vody propadla podlaha. Škoda byla vyčíslena na zhruba 50 mil. korun. Nakonec se vše podařilo opravit a 14.3.2003 mohlo divadlo opět zahájit svůj provoz.

Deset km severovýchodně od Uherského Hradiště leží obec Topolná. Můžeme v ní navštívit dvě selské usedlosti z počátku 19. století, s expozicí lidového bydlení a několika drobnými hospodářskými stavbami (sušárna ovoce, udírna, kovárna) a dalšími prostorami, sloužícími jako depozitáře Slováckého muzea v Uherském Hradišti, kterému budovy patří. Zemědělská usedlost Topolná č. p. 90 Dům č. p. 90 je selskou usedlostí, která má patrovou komoru. Hospodářská část je ukončena výměnkem a kovárnou. Prvním majitelem byl Václav Vacula, který hospodařil na půllánu a je doložen již v roce 1671. Posledním majitelem byl Josef Kozlík, který se v r. l945 vystěhoval do pohraničí a zůstal zde jeho vnuk Karel Křižka. Dům je dispozičně řešen do tvaru písmene L . Na domě č. 90 pracoval jako kovář až do konce 30. let tohoto století Karel Navrátil. Většina občanů Topolné si u něj objednávala potřebné kovářské výrobky. Byl velmi zručným a vyhlášeným kovářským mistrem. Vyráběl náročnější kovářské předměty – kutí do vozů, pluhy, radlice. Původní kovárna byla zpřístupněna veřejnosti v roce 1998. Areál usedlosti byl doplněn v roce 1996 kopií stodoly a v roce 1998 roubenou studnou. Kromě již zmíněné kovárny interiéry objektu nejsou běžně přístupny návštěvníkům, veřejnosti však dobře slouží dvorní trakt, který je přizpůsoben k pravidelným vystoupením folklorních souborů a hudebních těles.   Zemědělská usedlost Topolná č. p. 93 Dům č. p. 93 je selskou usedlostí s patrovou komorou, hospodářským traktem a výměnkem. Od roku l755 zde žil nejstarší rod Hrdinů – Záhumenských a hospodařil na půllánu. Prvními majiteli však byli Martin a Pavel Turečkovi. V roce 1640 hospodařili na 3/4 lánu. Dům má za hospodářskou částí výměnek s jiným parcelním číslem, neboť poslední z majitelů odstoupil rodičům část parcely. Jako poslední zde bydleli bratři Jan a Josef Hrdinovi. Velká část objektu je na požádání přístupna veřejnosti, která zde nalezne expozici lidového bydlení a původní chlévy se zemědělským nářadím.V patře komory mohou návštěvníci zhlédnout soubor vybraných předmětů, vztahujících se k praní a mandlování prádla a expozici rybářství. V roce byl 1994 celý objekt rekonstruován a přistavěna na původním místě kopie zděné stodoly. Areál zemědělské usedlosti byl postupně do roku 1999 doplňován drobnými stavbami – přístřeškem stodoly pro velké zemědělské nářadí, sušírnou ovoce z nepálených cihel, udírnou, včelím úlem, vahadlovou studnou a polním dřevěným křížem. Celý pozemek byl ve stejném období osázen vybranými starými odrůdami ovocných stromů a dřevin.