Jarník je 609 metrů vysoký kopec, 4 km východně od Písku na hřebenu Kraví hory. Na jeho vrcholu stojí vyhlídková a zároveň telekomunikační vyhlídková věž, která patří k nejmladším u nás. Historie rozhlížení z Jarníku je však delší a sahá na začátek 20.století. Tehdy se pobočka píseckého Klubu českých turistů rozhoda vybudovat v okolí města rozhlednu. Jako míst byl vybrán právě Jarník. Původní záměr postavit 28 metrů vysokou kamennou rozhlednu nemohl být z finančních důvodů realizován. Vznikla jen jednoduchá protipožární věž, vystavěná 1 km od vrcholu na místě zvaném Provazce. Turisté ji navštěvovali až do konce První světové války, kdy zanikla. Na další rozhlednu si rozhledu chtivý výletníci museli počkat až na samý konec 20.století. Potřeba pokrýt Písek signálem mobilních operátorů, vedla roku 1997 k postavení ocelové konstrukce, jejíž součástí se stala i vyhlídková plošina. Samotná věž je vysoká 59 metrů, návštěvníci se mohou kochat výhledem z výšky 35 metrů. Příjemné je, že na rozhlednu vedou nad sebou dvě točité schodiště čítající každé 182 schodů - jedno pro výstup a jedno po sestup. Z vyhlídky máme město Písek jako na dlani. Směrem k jihu se táhne moře lesů a dohlédneme na celou Šumavu, částečně Český les. Směrem na sever na Příbramsko s těžními věžemi. V letní sezóně je volně přístupná každý den, v zimní pouze o víkendech.

První archivní zmínka je z roku 1339 , kdy Sezema, syn Protivův z Dolan kupuje toto panství. Zřejmě již tehdy stála v místě dnešního zámku rozsáhlá tvrz. Její ochranná funkce na důležité obchodní stezce z bavorského Zwieselu přes Železnou Rudu do Klatov doplňovala spolu s blízskými hrady Pajrekem , Klenovou a tvrzí v Janovicích nad Úhlavou v této části přechodu přes hory středověký obranný systém. V druhé polovině 14.století byla původní tvrz rozšířena do podoby hradu. Koncem 15.století se stala Bystřice v tehdejší podobě mohutného hradu na dlouhou dobu majetkem Kočů z Dobrše, jednoho z nejvýznačnějších šlechtických rodů tehdejšího českého království. Zejména toto období přineslo hospodářský rozkvět celého okolí. Kolem poloviny 16.století provedli Kočové z Dobrše přestavbu hradu na renesanční zámek. Tehdy zřejmě vznikly výrazné atributy pevnostní obranné funkce hradu jako příkopy a padací most. Bystřice v podobě nově přebudovaného renesančního zámku se stává významným kulturním střediskem humanitních osobností. Odtud vyjeli roku 1598 Kryštof Harrant z Polžic a Heřman Černín z Chudenic na pouť do Svaté země Palestiny a vydali po svém návratu roku 1608 světoznámý humanistický cestopis, jednu z nejvýznamnějších památek evropského renesančního písemnictví. Rukopis byl vybaven vlastními ilustracemi z tehdy neznámých exotických zemí. Stále zadlužení majitelé bystřického panství neudrželi náklady rozsáhlého panství a tak získal majetek v soudní dražbě roku 1839 kníže Karel ze starého německého knížecího a panovnického rodu Hohenzollernů - Sigmaringen, která začala budovat svou pozemkovou državu v Čechách. Podle odhadu z roku 1863 měl hohenzollernský majetek rozlohu 14.579 ha. Za Hohenzollernů došlo v letech 1848-1852 k nákladné přestavbě v pseudogotickém slohu, která výrazně poznamenala především severní průčelí zámku a vstupní věž. Po roce 1945 byl zámek využíván jako vojenský lazaret, policejní stanice a později jako ústav pro mentálně postižené děti. Objekt se po dlouhých letech naprosté absence údržby dostal do havarijního stavu opuštěného brownfieldu. Na mnohých místech došlo k destrukci nosných konstrukčních prvků a hrozila nenávratná likvidace umělecko-historických prvků, pro jejichž památkovou hodnotu byl objekt vyhlášen kulturní památkou. V tomto stavu odkoupila  zdevastovaný objekt spokromá společnost od československého státu s cílem zajistit jeho záchranu a obnovu. Systematická stavební záchrana byla započata v roce 2009 za pomoci a finanční spoluúčasti ze zdrojů EÚ ROP NUTS II Jihozápad. V průběhu dvou let byly zajištěny nejvíce ohrožené stavební konstrukce, které byly ve stavu bezprostřední havárie. Formou protézování byla zachráněna krovová konstrukce severního a východního křídla zámku , byl proveden nový střešní plášť, staticky zajištěn narušený stav nosných konstrukcí, byla zajištěna záchrana objektu vstupní brány a bylo připravena část  přízemí severního a východního křídla pro zpřístupnění veřejnosti.. V roce 2010 byla provedena rekonstrukce hlavního severního průčelí. Jako druhou část  je nutno dokončit stavební záchranu západního a jižního traktu. Od roku 2011 je objekt částečně zpřístupněn formou expozice dobového mobiliáře a na objektu probíhají kulturně-společenské akce.

Území bylo státní přírodní rezervací vyhlášeno v roce 1951. Má rozlohu 15,68 ha a rozkládá se na území katastru Satalice. Ve smíšeném listnatém lese převažují duby. Zachovalo se zde také přirozené bylinné patro s dymnivkami, jaterníky, či orsejemi. Fauna je mimo jiné zastoupena nosorožíkem kapucínkem, tesaříky a roháči, jejichž larvy mají příznivé životní prostředí ve starých dubech.

Kousek od Kopřivnice nedaleko na stejném hřebeni jako je zřícenina hradu Šostýna se při naučné stezce nachází rozhledna Bezručova vyhlídka. První vyhlídku zde nachal vybudovat již KČT v roce 1938. Ta však dlouhou dobu nevydržela. Další železobetonovou vyhlídku vybudoval v roce 1981 kopřivnický skautský oddíl. I její výška nebyla nikterak velká a tak ji brzo přerostly okolní stromy a stavba začala chátrat a v posledních letech své existence byla i nebezpečná. Během roku 2012 zde vyrostla nová dřevěná rozhledna o výšce 13,2 m , se čtyřmi vyhlídkovými plošinami a na nejhornější vyhlídku krytou stříškou vede na 45 schodů. Rozhlednu otevřenou oficiálně 15.8.2012 provedlo stavitelství Daniel Stryk a investorem bylo město Kopřivnice. Svah před rozhlednou byl rovněž vykácen a tak rozhledna poskytuje výhled na město Kopřivnici, Bílou horu a blízké okolí. Stavba je volně přístupná.