Historie Kolodějského zámku. V historických pramenech se připomíná ves a tvrz v Kolodějích poprvé v roce 1346. Ves a tvrz později kupuje císař Karel IV. který je daruje 3.6.1359 svému bratrovi, markraběti moravskému Janu Jindřichovi. Původně gotická tvrz byla postupně přestavována, a tak koncem 16. století se již v kupních smlouvách hovoří již o renesančním zámku. V roce 1623 byl zkonfiskován a na dlouhou dobu připadl Lichtenštejnům. Stále ještě renesanční zámek utrpěl za třicetileté války. V letech 1706-1712 se dočkal barokní úpravy a Lichtenštejnové pokračovali dalšími úpravami, v letech 1802-1810 v klasicistním slohu. Středověká věž, která se dočkala renesanční a barokní úpravy, byla stržena. Zahrada byla přeměněna na anglický krajinářský park, do něhož byla pojata i část obory. V roce 1791 byly za účelem korunovace Leopolda II. převáženy z Vídně do Prahy korunovační klenoty tam uložené za Pruských válek v roce 1743. Korunovační klenoty spolu s doprovodem strávily noc z 8. na 9. srpna 1791 právě tady na zámku v Kolodějích. Černý den pro zámek se stal 18.10.1911. Tehdy rozsáhlý požár zničil celou střechu, proud vody navíc poškodil štukaturu některých stropů a některé se dokonce zřítily. Opravy skončily v roce 1914 a v rámci oprav bylo v zámku zavedeno elektrické osvětlení, vodovod a ústřední topení. Pro svou skvělou polohu se stal zámek v roce 1919 dočasným letním sídlem prezidenta republiky T.G.Masaryka. Při první pozemkové reformě byl zámek i s dvorem Lichtenštejnům zabrán a v roce 1928 prodán Vladimíru a Anně Holekovým. Od manželů Holekových jej koupil generální ředitel závodu Walter Jinonice ing. Antonín Kumpera a jeho manželka Olga. Kumperovi museli do sešlého, velkého zámku, neudržované obory a parku značně investovat. Při adaptaci byla náhodou objevena kolekce gobelínů značné historické ceny. Nedostatek vody byl vyřešen vyvrtáním tří studní. Firma Excelsior zbudovala tenisový kurt. Antonín Kumpera jako zámožný člověk který průběžně doplňoval zámecký interiér nákupy uměleckých děl byl zároveň velmi šetrný. Vlastnoručně napsal 29 stránkový (A4) Domácí řád. Veškeré služebnictvo se muselo tímto řádem řídit. Bylo nařízeno co nejvíce šetřit všemi energiemi a vodou. Před vstupem do zámku si muselo povinně obout bačkory. Muselo též dbát, aby se neotloukly rohy, nepoškrábaly dveře, nepošlapala tráva v parku atd. Kouřit směli jen ve svých služebních bytech. Každý člen personálu měl povolenou pouze jednu vycházku týdně a to večer. Přesně byl vypracován popis oblečení služebnictva, ale i postup při výměně žárovky. Uveden citaci: „V obývacím pokoji se spálí žárovka. Komorník si vyžádá novou od šoféra a musí podepsat odběrní lístek, čímž ověří jakožto příjemce správnost údajů v odběrním lístku. Řidič pak svým podpisem ověří, že žárovka byla vydána a že starou za účelem kontroly převzal.“ Za sklad veškerých věcí odpovídal šofér. A takto podrobný byl celý rozpis dne od rána 6.15 do večerky ve 22.15, kdy muselo být, pokud nemělo panstvo hosty, všude zhasnuto. Za případné prohřešky proti Domácímu řádu byl stanovený pevný finanční postih. Za druhé světové války na jaře 1943 byly všechny uvolnitelné prostory propůjčeny na žádost Národní galerie pro úschovu některých vzácných obrazů a plastik z jejich sbírek. Na žádost správy Arcibiskupského paláce zde byla uschována i celá sbírka vzácných gobelínů. Důvodem byly obavy z bombardování Prahy. Začátkem roku 1946 byl na veškerý majetek ing. Antonína Kumpery tedy i zámku Koloděje uvalena národní správa. Ještě v tomto roce byl zámek vybrán za letní sídlo předsedy vlády. V roce 1948 jej převzalo ministerstvo vnitra a byla tady zřízena Vyšší politická škola SNB. V 50. letech tady byly ve sklepních kobkách vězněny oběti stalinských procesů – Artur London, Rudolf Slánský, Vlado Clementis a další, údajně i Gustáv Husák. Od roku 1955 byl Státní zámek Koloděje po provedených úpravách využíván Úřadem předsednictva vlády ČSR. Po roce 1970 byl zámek kompletně rekonstruován, uprostřed obory byla pro tehdejšího předsedu vlády Lubomíra Štrougala postavena přízemní lovecká chata, bungalov se saunou, krbem a tenisovým kurtem. Současnost Kolodějského zámku. Celý areál zámku včetně parku a obory zůstal v majetku státu i po listopadu 1989. Možná si ještě málokdo dnes vzpomene, že v tehdejší eufórii a pod dojmem hesla „nejsme jako oni“ jezdila první polistopadová vláda na svá jednání do Kolodějí demonstrativně hromadně autobusem. V majetku vlády zůstává zámek i dnes a je přístupný jen při občasně konaných Dnech otevřených dveří.

Vrch Jezvinec s přírodní rezervací se nachází 6 km severozápadním směrem od Nýrska. Jezvinec (739 m.n.m.) je nejvýše položené místo Všerubské vrchoviny. Nejvíce se tu daří bukům (některé dosahují stáří 200 let), ale rostou zde i smrky, jedle, javory, lípy a jilmy. V roce 1955 zde byla vyhlášena přírodní rezervace o ploše 8,68 ha. Vzhledem k vzrostlým stromům neposkytuje vrch výhled do okolí.

Muzeum jihovýchodní Moravy se nachází ve Zlíně. Bylo založeno roku 1953, tehdy jako Krajské muzeum a navazovalo na činnost městského muzea a firmy Baťa. Základ sbírek muzea byl položen už v roce 1946, kdy  byly městské sbírky převezeny z Památníku poškozeného náletem do zámku Lešná a byly obohaceny o část sbírek hrabat Seilernů, bývalých majitelů Lešné. Později byla část sbírek převezena do malenovického hradu. Dnes sídlí muzeum na zámku Zlín. Stálá expozice Pamětní síň Františka Bartoše (1837-1906) - pamětní síň jedné z nejvýznamnějších osobností našeho kulturního života druhé poloviny 19. století. Svým mnohostranným dílem výrazně ovlivňoval rozvoj národního života na Moravě. Vynikající pedagog, etnograf, folklorista a dialektolog. S inženýry Hanzelkou a Zikmundem pěti světadíly - dokumenty z osobního života z období před vzájemným setkáním, unikátní ukázky dokladů o přípravách na vytouženou cestu kolem světa, rozsáhlý archiv fotodokumentace, kolekce platidel a poštovních známek z navštívených zemí. Zlínské filmové studio od reklamy k tvorbě pro děti - expozice představuje zlínské filmové studio v celém širokém spektru tvorby, které se věnovalo za více než 60. let své existence. Neomezuje se pouze na oblast animovaného filmu a jeho stěžejní tvůrce Hermínu Týrlovou a Karla Zemana, postihuje zlínský ateliér od jeho počátků jako reklamního ateliéru firmy Baťa až po jeho úlohu jedinečného centra dětského filmu u nás. Pod Muzeum jihovýchodní Moravy patří tyto pobočky: Obuvnické muzeum ve Zlíně Hrad Malenovice muzeum Luhačovického Zálesí Baťovský domek ve Zlíně památník Ploština

Kratochvílova rozhledna stojící na návrší Žižkových sadů v Roudnici nad Labem je tak trochu utajenou vyhlídkovou stavbou. A je to velká škoda. Svým architektonickým pojetím patří mezi nejkrásnější stavby vznikající v éře první republiky, a přestože je nižší nabízí také nádherný výhled na České středohoří. S nápadem zbudovat na okraji parku betonovou věž, která by sloužila k výhledu, přišla Rolnická záložna Podřipská v roce 1934, kdy slavila své 60. výročí založení. Projektu se ujal pražský architekt ing. Štěpánek, který navrhl vzdušnou betonovou konstrukci s kruhovým půdorysem, nesenou osmi vnějšími a jedním středovým sloupem. Kolem něj se vine točité schodiště vedoucí ke kryté vyhlídkové plošině ve výšce 13 metrů. Stavbu vedli roudničtí stavitelé Hádl a Hájek. Park nechal upravit okrašlovací spolek, který tak dal mnoha lidem, postiženým hospodářskou krizí, práci. Slavnostní otevření se konalo 11. Října 1935. A proč Kratochvílova? Inu proto, že Václav Kratochvíl, sedlák a buditel z nedaleké obce Lounky, roku 1874 podřipskou záložnu založil. Rolnická záložna tak stavbou rozhledny, která mimochodem přišla na 200 tis. Korun, uctila památku svého zakladatele. Původně sloužily pro lepší orientaci návštěvníků rytiny na ochozu věže znázorňující význačná místa a hory viditelná z rozhledny. Rytiny byly na bronzovém plechu a provedeny dle návrhu roudnického malíře prof. Kalouse. V průběhu let bohužel zmizely. V roce 2005 prošla rozhledna rekonstrukcí a je tak stále oblíbeným výletním místem. Za dobu její existence stromy trochu povyrostly a zejména jižním směrem brání ve výhledu, ale na ostatní světové strany je výhled vskutku nádherný. Kromě Roudnice spatříme památnou horu Říp a bizarní vrcholy nedalekého Českého středohoří. Na závěr ještě jedna perlička. Kratochvílova rozhledna byla donedávna nejníže položenou rozhlednu v ČR. Stojí totiž v nadmořské výšce 230 m.n.m. V roce 2003 ji o prvenství připravilo otevření nové rozhledny v Hrubém Jeseníku u Nymburka, která se nachází ještě níže. Stojí v nadmořské výšce pouhých 205 metrů.