Slánská hora spolu s Řípem a nedalekou Vinařickou horou je pozůstatkem bouřlivé sopečné činnosti třetihorních horotvorných procesů. Převažující horninou je olivinický nefelinit, patřící mezi výlevné horniny skupiny čedičů. Uplatňují se zde i tufy a tufity. Vlivem otřesů hornin po utuhnutí nefelinitu vznikly v kupě hory četné dutiny. Výsledkem sopečné činnosti je v minulosti výskyt pramenů slané vody a to i značné intenzity (vedl k pojmenování hory i města). Tyto prameny mizely v období středověku a to díky zemětřesením, které tuto oblast tehdy postihovalo. Poslední ránu jim a i celé Slánské hoře zasadila intenzivní těžba čediče na sklonku 19. století. Tato těžba zlikvidovala více jak třetinu celé hory a pokud by trvala ještě několik dalších let zmizela by zřejmě zcela. Tehdy byl zacpán i hlavní sopouch, kterým kdysi vystupovala žhavá láva a v pozdějích dobách teplé páry.Slánská hora byla využita v minulosti i jako sídliště. Jihovýchodní svah byl osídlen v několika vlnách již od počátku pozdní doby kamenné, přes dobu bronzovou, železnou až do doby slovanské. Osdílení nebylo plynulé, ale s různě dlouhými přestávkami, dohromady by tak dalo přibližně 5.000 let. Pokud bylo osídlení delší, zanechalo po sobě kulturní vrstvu (vrstvu s památkami po lidské činnosti). Několik takových vrstev nad sebou vytváří souvrství. Za celou tuto dobu se zde vytvořilo souvrství mocné až 3 metry, což znamená velký archeologický význam.

Sv. Jan Nepomucký je vyobrazen jako stojící postava světce v kanovnickém hávu. V levé ruce drží kříž, v pravé zlacenou ratolest. U nohou má dva puti. Socha je umístěna na vysokém zdobeném podstavci a je orientovaná na východ. Byla sem přemístěna z Hradčanského náměstí v roce 1752. Autorem sochy je J. A. Quittainer, který jí zhotovil v roce 1752.

Římskokatolický kostel Navštívení Panny Marie se nachází v horní části Náměstí Míru. Původně gotický kostel vznikl kolem roku 1250. V roce 1421 se do města přestěhovala litomyšlská biskupská kapitula a kostel se tak stal klášterním. Premonstrátský řád zde založil i špitál, který stával poblíž kostela a byl s ním spojen podzemní chodbou. Kostel byl během 15. a 16. století několikrát upravován. V roce 1781 postihl město rozsáhlý požár, který vážně poničil i stavbu kostela, proto bylo rozhodnuto o zásadní přestavbě. Ta kostelu vtiskla dnešní pozdně barokní podobu. Přestavbu řídil litomyšlský stavitel Matěj Rosa. Tehdy byla prodloužena chrámová loď, z jižní strany byl připojen přístavek a nově byl vybaven i interiér. Obrazová výzdoba oltářů pochází od Georga Tönnigera a Huberta Maurera. Člen vídeňské malířské akademie Hubert Mauer je autorem obrazu Navštívení Panny Marie nad hlavním oltářem. Obrazy postranních oltářů maloval pod dohledem Huberta Mauera Georg Tönninger. Brněnští umělci Andreas Schweigel, Johann Beil a Anton Joch vytvořili sochy sv. Petra a Pavla po stranách  hlavního oltáře a andělů, kazatelnu, křtitelnici s baldachýnem a varhanní skříň. Varhany sami pochází od mistra Johanna Staudingera z roku 1798. Po vysvěcení v roce 1804 se kostel stal farním. Poslední komplexní rekonstrukce probíhala v letech 1993-1994. Kostelní věž slouží jako vyhlídková, o její prohlídku lze požádat v informačním centru na Náměstí Míru či v Městském muzeu a galerii.

Kamenná pamětní deska připomíná boj českých vlastenců proti německým okupantům v květnu roku 1945.