Vznik poutního místa sahá do první poloviny 16. století. Tehdy se objevily legendy važící se k balvanu rozděleném na dvě části. Prý se tu zjevila pastýřům Panna Maria obklopená nebeskou září doprovázená anděly. Ti prý také rozdělili kámen na dvě části a mezera se prý zvětšuje. Až ji projede vůz se senem nastane podle legendy konec světa. Tyto a další legendy vedly v 17. století k založení zdejšího poutního místa. Roku 1653 byla zbudována za příspění českokrumlovských klarisek nad posvátným kamenem menší jednoduchá kaple, která však záhy nestačila přívalu poutníků. Proto byla v roce 1655 zbudován menší poutní kostel Panny Marie Sněžné což je dnešní presbytář a kněžiště. Později byla přibudována ještě rozlehlá chrámová loď s věží. Autorem této stavby, která vznikla do první poloviny 18. století byl Antonín Erhard Martinelli. Souběžně s kostelem vznikl i menší klášter klarisek přiléhající ke kostelu od východu. Sestával se ze tří ramen ambitu a jednopatrové budovy s celami. Za císaře Josefa II. byl zrušen řád českokrumlovských klarisek a zdejší poutní místo na několik let uzavřeno. O něco později jeho správu převzali cisterciáti z Vyššího Brodu. Ve 40. letech 19. století byli pověřeni správou redemptoristé, které roku 1895 vystřídala kongregace bratří Nejsvětější Svátosti z Českých Budějovic. Redemptoristé se vrátili roku 1924 a zůstali až do roku 1949. Tehdy se poutní místo ocitlo v pohraničním pásmu a začala naprostá devastace. Během 70. let zcela zanikly klášterní budovy. Kostel byl devastován. Věž využívána pohraničníky jako pozorovatelna, kostel pak jako skladiště či dokonce stáj pro ovce. Až po revoluci díky darům zdejších rodáků a za přispění hejtmana Horního Rakouska mohla být započata rekonstrukce, ukončená v roce 1993. Zachránit se však podařilo již jen poutní kostel. Kostel je barokní, jednolodní s trojboce zakončeným kněžištěm. Na východní straně se nachází sakristie a dále pak trojboká kaple s posvatným kamenem. Na západní straně je situována hranolová věž. Vnitřní prostor je sklenut valenou klenbou s výsečemi. Původní barokní zařízení se bohužel nedochovalo. Kousek dál od kostela se nachází kaple s pramenem, který má podle legendy léčivé účinky.

Vilemína vyhlídka se nachází na Vilemíně stěně, původně nazývané Černá stěna, zhruba 2 km od Jetřichovic. Své nové pojmenování dostala stěna podle Vilemíny Kinské. Zpřístupněna byla v polovině 19. století a postaven zde dřevěný altán v podobě poustevny. Altán se zde již dnes nenachází, přesto vyhlídka přístupná odbočkou z turistické značky poskytuje dobrý výhled na Mariinu skálu, Jetřichovice a široké okolí.

Staré skalní obydlí nacházející se v blízkosti obce Lhotka u Mělníka bylo vytesáno v pískovcích jako nouzové obydlí, patrně někdy na přelomu 17. a 18. století. Centrem obydlí je dolní místnost s pecí, ve které se muselo kvůli vlhku a chladu topit neustále. Pec, která je zde dnes není původní, je menší a stojí na trochu jiném místě, než její předchůdkyně. Poblíž vstupní chodby je klenutá prostora, která sloužila jako sklad potravin. Druhá menší místnost se nachází výše a je přístupná po vnějších krkolomných schůdcích, je nejsušší místností obydlí. Ve skále byl pak dále vytesán sklep a chlév. Posledním stálým obyvatelem byla paní Holubová, která zde žila až do počátku 80. let 20. století a dožila se 78 let i když zemřela v řepínském domově důchodců kam se byla nucena na zimu uchýlit. Jednou z rodin zde žíjících byla i rodina Benešů, kteří byli údajně spřízněni s prezidentem E. Benešem a jeho žena zde byla kdysi na návštěvě. V současné době funguje jako klubovna. Skalní obydlí je pod patronací Regionálního muzea Mělník.   Možnost návštěvy a vstupné v době od 1.5. - 30.9. 2009 každou sobotu a neděli, od 10 - 12 hod a od 13 - 17 hod. na požádání přímo na místě.   Vstupné základní 10,-Kč, snížené 5,-Kč.

Hradčany byly založeny nejvyšším purkrabím Hynkem Berkou z Dubé kolem roku 1320 jako samostatné poddané město. Tvořila ho v podstatě zástavba kolem dnešního Hradčanského náměstí, které sahalo až k dnešní ulici U kasáren a které bylo tržištěm. V roce 1375 město rozšířil o dnešní Újezd, Pohořelec a Nový Svět místopurkrabí Aleš z Malkovic. V roce 1420, v době husitských válek, Hradčany zničil požár. Zástavba byla obnovena ve 40. letech téhož století. Zástavbu tvořily především šlechtické paláce a kanovnické domy. V roce 1598 byly Hradčany povýšeny na královské město. 1.6.1784 byly připojeny k Praze. Hradčany dnes de facto tvoří soubor cenných historických a kulturních památek, z nichž nejvýznamnější je Pražský hrad. Sídlo králů, císařů od roku 1918 sídlo prezidentů. Patří mezi nejnavštěvovanější a nejvyhledávanější lokality Prahy.Když král Jindřich Korutanský utekl do Bavorska a na uvolněný trůn nastoupil Jan Lucemburský, vzniklo z iniciativy hradního purkrabího pana Hynka z Dubé malé poddanské městečko jménem Hradčany. Rozložilo se na táhlém hřbetu, vymezeném z jižní strany svahem nad Malou Stranou a na severu Jelením příkopem s potokem Brusnicí. Karel IV. území Hradčan rozšířil připojením Pohořelce, Loretánského náměstí a Nového Světa a celé toto město dal opevnit. Do nového opevnění byl začleněn i Strahovský klášter a část Petřína. Přesto zůstaly nejmenším pražským městem. Za obležení tábority v roce 1420 Hradčany téměř lehly popelem. Největší tragédii přitom zažily při požáru v roce 1541, kdy vyhořely skoro celé. Zůstala stát jen radnice a šest domů. Nová výstavba vyhořelých část pak prosadila renesanční sloh. Od 60. let 16. století tady začíná stavět šlechta své paláce a význam Hradčan, povýšených císařem Rudolfem II. na královské město, začala stoupat. Po bitvě na Bílé hoře se hradčanští měšťané postupně stěhovali do postranních ulic a všechny nejdražší stavební místa obsadili pobělohorští zbohatlíci a katolická církev. V letech 1653-1720 byly Hradčany začleněny do nových barokních hradeb, obepínající celou Prahu. Po barokní výstavbě se pak už charakter Hradčan příliš neměnil, ani ho významně nezasáhla pozdější asanace.