Jelení příkop tvoří rokle táhnoucí se severně pod Pražským Hradem. Od Nového Světa až po Chotkovu ulici. Údolím protéká potok Brusnice. Rokle byla nejen přirozenou ochranou severní částí Pražského hradu, ale využívala se i pro jiné účely. V době vlády císaře Rudolfa II. sem byla vysazena vysoká zvěř za účelem pořádání lovů. Jelení byl přemostěn. Původní most byl na pilířích. Později byl nahrazen mostem sypaným. Ten rozděluje Jelení příkop na dvě části, severní a jižní, dodnes. Spojené jsou tunelem pro pěší. Do jižní části Jeleního příkopu lze vstoupit z Chotkovy ulice, z ulice Na Opyši a z Královské zahrady. Do severní části schodištěm od zahrady Na Baště, pěšinou od Haffeneckerovy brány, či od Jízdárny Pražského hradu.

Na Kapucínském náměstí stojí kostel sv. Ludmily s bývalým kapucínským klášterem. Celý objekt byl postaven na místě 27 domů zpustošených za třicetileté války. Jako první byl vystavěn klášterní komplex v letech 1647-1648. K jeho severovýchodním rohu byl přistavěn v roce 1656 kostel sv. Ludmily, upravován ještě v roce 1848. Bývalý klášter je čtyřkřídlý patrový komplex seskupený kolem čtvercového rajského dvora. V severním a východním křídle byly objeveny zbytky arkád ambitů. Objekt dnes slouží jako školní internát. Kostel sv. Ludmily je jednolodní stavba s odsazeným a ploše uzavřeným presbytářem. Vnitřek má valenou klenbu s hřebínkovými lunetami, boční kaple je sklenutá křížovou klenbou s hřebínky. Hlavní oltář je od Tobiase Pocka z roku 1660 s oltářním obrazem sv. Ludmily.

Kaplička Malá Hraštička se nachází na Příbramsku v obci Malá Hraštice. Podle legendy má kouzelnou moc. Uzdravuje ty, co se u ní modlí. Pověst praví, že dokonce uzdravila mladou dívku, které se zastavilo srdce. Nejen, že dál prožívala šťastné dětství, ale také se šťastně vdala a prožila krásný a plodný život.

Autorem je Matěj Václav Jäckel, který sousoší zhotovil roku 1709 na objednávku opata kláštera cisterciáků v Oseku Benedikta Littweriga. Uprostřed sousoší, stojí Panna Maria s Jezulátkem, k ní vzhlíží vpravo klečící sv. Bernard v řeholním rouchu, andílek před ním drží opatskou pokrývku hlavy. V levé části kromě andílků jsou atributy Kristova utrpení - kříž, hřeby, kladivo a kleště, figura kohouta a veraikon - upomínka na pověst o Veronice, která zmučenému Kristu podává šátek k otření tváře, do něhož se zázrakem otiskl jeho obličej. Sv. Bernard z Clairvaux byl řeholním reformátorem a náboženský myslitel žijící v Burgundsku ve 12.století, který zakládal kláštery. Originál sousoší je umístěn v Gorlici na Vyšehradě. Na mostě je kopie, Kterou roku 1979 vytvořil autorský tým ve složení  M. Vajchr, V. Hlavatý, J. a P. Vitvarovi, M. Tomšej, A. Viškovská-Altmanová a J. Wolf.