Historie tvrzi Nestarší zpráva o tvrzi pochází z roku 1318, kdy uvádí jako majitele tři držitele. K roku 1346 je znám Léva z Divic, jehož rod se zde udržel až do roku 1481. V roce 1529 získal tvrz Jiřík z Lobkovic. Jeho syn pak započal s nákladnou přestavbou tvrze. V roce 1596 je nucen Děpolt mladší tvrz prodat, ale o pět let později ji kupuje opět Kryštof z Lobkovic. V jejich rodovém majetku zůstala až do roku 1656. Od roku 1802 je tvrz v držení na více něž 120 let Schwarzenberky. Podoba tvrzi Tvrz se do dnešní doby dochovala v docela velké části. Věž gotická, nejméně z 15. století byla výrazně upravována v první a druhé polovině 16. století. Je pětipodlažní a na vnějších fasádách se dochovaly zbytky sgrafitových psaníček. Přízemí a první patro má valené klenby, ostatní podlaží jsou plochostropá. Ve třetím patře se dochovaly profilované stropní trámy a pod stropem pás malovaných znaků. Jsou zde čtyři okna se sedátky a vstup na prevet. K věži přiléhá palácové křídlo v přízemí s klenutým průjezdem a řadou místností. Vnitřní dělení prvního patra bylo po přeměně na sýpku zcela zrušeno a velká barokní okna dodatečně zazděna. Tipy na výlet   Výlet si můžete naplánovat na rozhlednu Líský, prohlédnout si větrný mlýn Větrník u Donína, bývalý klášter klarisek v Panenském Týnci, zříceninu hradu Žerotín nebo zříceninu hradu Pravda. Ubytovat se můžete ve Slaném.  

Dřevěný větrný mlýn německého typu se nachází na kopci asi 600 východně od obce. Postavil jej v roce 1837 Antonín Mocek, patrně již z použitého materiálu. Fungoval až do druhé světové války. Na konci války stavba utrpěla bojovými operacemi, po válce byl využíván již jen příležitostně. V roce 1953 prošel generální rekonstrukcí, kterou hradil stát. Další rekonstrukcí prošel v roce 1998 a to již současnými majiteli, kteří jsou potomky posledního mlynáře. Dodnes je funkční, a přístupný po dohodě s majiteli. V budově mlýna se nachází rodinné muzeum. Mlýn má půdorys 5,75 x 5,75 m a výšku 10,8 m, s větrným kolem o průměru 14,6 m. Čelní stěna je kryta šindelem. Zajímavostí mlýna je zdobená moučnice. Některé součásti mlecího zařízení zdobí unikátní dřevořezby. Parkování je možné nedaleko mlýna, příjezd je sem po místní komunikaci a následně polní cestě. Z obce je sem označena odbočka.

Hrad jako předchůdce Obec Brtnice bývala od nepaměti křižovatkou obchodních cest z Vídně do Prahy, proto zde vznikl na strategickém místě ve 13. století hrad, který počátkem 15. století náležel Valdštejnům. Jindřich z Valdštejna nechal za husitských válek hrad přebudovat na bezpečné sídlo s rozsáhlým opevněním a hlubokým vodním příkopem. Valdštejnové vlastnili hrad až do 16. století, kdy k Brtnici náležely také okolní vesnice i městečka. V roce 1573 se na brtnickém hradě konala svatba Hynka Brtnického z Valdštejna s Kateřinou Zajímačkou z Kunštátu. Vznik zámku V 80. letech 16. století byl pozdně gotický hrad přestavěn v renesanční zámek s třemi nádvořími. Autorem rozsáhlé zámecké úpravy byl italský architekt Baltazar Maio da Ronio. U zámku na třetím nádvoří stojí renesanční kostel z roku 1588, přestavěný a rozšířený staviteli Piciem a Pieronim v letech 1627 - 1629 a nově upraven v polovině 18. století. Po smrti Kateřiny Zajímačky zdědil zdejší panství Zdeněk z Valdštejna, který se horlivě účastnil na stavovském povstání v letech 1618 – 1620. Po bělohorské bitvě byl však v Jihlavě zatčen a uvězněn doživotně na Špilberku, kde roku 1623 zemřel. O konfiskovanou Brtnici měl záhy zájem generál Rombald Collalto, který pocházel ze starého benátského rodu, avšak z politických důvodů musel Benátky opustit a vstoupil do vojenských služeb císaře Rudolfa II. Jako diplomat se pak účastnil vojenských tažení ve střední Evropě. Jeho nejslavnějším činem bylo dobytí Mantovy, rodného města Collaltů, kdy klíče od bran města byly dlouho uchovány na Brtnici. Pravděpodobně ve druhé čtvrtině 17. století došlo také k barokním úpravám zámku, které také provedl císařský architekt Giovanni Battista Pieroni, přesto však zůstal renesanční charakter sídla uchován. V 19. století byly zhotoveny pseudogotické fasády budov ve druhém nádvoří a upraveny interiéry objektu. Kolem zámeckého areálu vznikl park se vzácnými dřevinami. Collaltové zůstali na Brtnici až do konce druhé světové války.       Zámek dnes                              Zámek Brtnice tvoří rozsáhlý areál souladu zámeckých budov a opevnění gotického hradu, který zámku vývojově předcházel. Dnes je však toto unikátní stavitelské dílo veřejnosti nepřístupné, ale i značně zdevastované z důvodu dnes ještě nevyjasněných majetkových poměrů. I tak by se však každý návštěvník okolí měl zastavit u zámku v Brtnicích, jedná se totiž o pozoruhodnou památku. Tipy na výlet V Brtnici najdeme také rodný dům Josefa Hoffmanna, jednoho z nejvýznamnějších architektů a designérů 1. pol. 20. století. Dále v obci je k vidění zřícenina hradu Rokštejn nebo židovské hřbitovy. Vydat se můžete také do Jihlavy, kde můžete navštívit místní zoo, Oblastní galerii Vysočiny, městské podzemí a městské opevnění či jedinou dochovanou bránu jihlavského městského opevnění, bránu Matky Boží. Ubytovat se můžete třeba v Jihlavě.

Město Žirovnice se rozkládá na pomezí Českomoravské vrchoviny v okrese Pelhřimov v kraji Vysočina. Městečko ležící na stejnojmenné říčce má necelé tři tisíce obyvatel. První písemná zmínka o Žirovnici pochází z roku 1345 a její historie je spjata se zámkem, který dnes stojí na místě původního gotického hradu, který byl založen ve druhé polovině 14.století. Podobu hradu a historii městečka ovlivnil kutnohorský rod Venclíků z Vrchovišť, který velmi zbohatl při dolování stříbra v Kutné Hoře. Venclíkové nechali v 15.století celý hrad přestavět a vyzdobili ho freskami, které patří dodnes k jedinečným historickým kulturním památkám. Z erbu Vencelíků byl převzat i nynější městský znak - stříbrný jednorožec v modrém poli. V období třicetileté války byl celý kraj sužován císařskými i švédskými vojsky, město bylo zpustošeno, značné škody utrpěl i zámek. Od konce 17. století vlastnili žirovnické panství Šternberkové, kteří obnovili zámek i řadu venkovských kostelů a kaplí. Základní obživou obyvatel panství bylo zemědělství, rozvíjela se také řemesla, zejména hrnčířství, pivovarnictví, výroba cihel a různé druhy textilní výroby. V 17. století se ve městě úspěšně rozvíjelo obuvnictví a soukenictví. V 19. století proslulo městečko perleťářstvím, zejména výrobou knoflíků. Výrobu perleťových knoflíků zavedl Josef Žampach a na tuto tradici navazuje i dnešní průmyslová výroba. V roce 1854 byla Žirovnice povýšena na město. V roce 1910 odkoupilo celé panství od Šternberků město. Nejvýznamnější památkou Žirovnice je tedy místní goticko-renesanční zámek, který se tyčí na skalnatém ostrohu nad Hutním rybníkem. Byl založen ve trojúhelníkovém půdorysu s okrouhlou věží na jižní straně a s kaplí. Ve druhé polovině 14. století byl rozšířen a opevněn. V 16. a 17. století dostal hrad po renesančních přestavbách již zámecký ráz. Ve 20.století vyhořel a po rekonstrukci je dnes v jeho prostorách umístěno také městské muzeum s expozicí věnovanou perleťářství. Nad náměstím stojí neogotický kostel svatého Filipa a Jakuba z 19. století. Cennou památkou je také chráněný mariánský sloup z roku 1777.