První záznamy o Letňanech pocházejí již z roku 1347. Hlavní část osídlení tvořil statek, který měnil často své majitele. Jedním z majitelů byl i Albrecht z Valdštejna, který je získal v roce 1631. Samostatnou obcí se Letňany staly až v roce 1850. V minulém století byly Letňany známi především díky letišti, které bylo postaveno v sousedních Kbelích. Vznikla zde řada institucí, které se k němu vázaly a také závod Avia na výrobu letadel. Později i automobilů. K Praze byly Letňany připojeny v roce 1968. Název obce byl odvozen od lidí, kteří toto místo přišli osídlit z Letné.

Autobusová zastávka Bílenecké náměstí leží na stejnojmenném náměstí. Slouží k dopravě ve směru Dolní Chabry, Kobylisy.Pojmenování zastávky je odvozeno od názvu náměstí na kterém se nachází.Autobusová zastávka je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží.Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod.Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně!

V omezeném prostoru mezi řekou Jihlavou a skalami se rozkládá třebíčská židovská čtvrť, jehož historie sahá do 15. století. V letech 1556-1573 zde stálo 18 domů, v roce 1660 to bylo 51 domů. Roku 1726 se rozvoj ghetta zastavil. Po roce 1849 když byly zrušeny diskriminační podmínky začalo se ghetto vylidňovat. Bohatší odcházeli do Vídně nebo si kupovali domy na hlavním třebíčském náměstí, jejich místo pak zaujímali chudší obyvatelé. Do dnešní doby se dochovalo na 123 domů a židovská čtvrť patří mezi evropský unikát a jako jediná židovská památka zapsaná v UNESCO mimo Izrael. Čtvrť je tvořena dvěma hlavními páteřními ulicemi z nichž vybíhá 14 příčných uliček. Na řadě domů jsou dochovány cenné architektonické detaily. Úzké uličky, verandy, balkony, přízemí některých domů jsou dodnes propojena klenutými veřejnými průchody. Typická jsou rohová loubí a některé portálky mají dochované drážky pro zasouvání protipovodňových zábran. V třebíčské židovské čtvrti najdeme hlavně dvě synagogy, radnici, bývalou školu, rabinát, špitál, chudobinec a další stavby. V minulosti zde byl i pivovar, rituální porážka a ve východní části byly v druhé polovině 19 století postaveny objekty kožedělné továrny. Čtvrť je veřejnosti volně přístupná a od roku 2001 tudy vede naučná stezka se 14 zastaveními. Obou synagogám jsou věnovány samostatná hesla, další výběr: Dům čp. 53 (L. Pokorného 25): Je nejpozoruhodnějším domem v ghettu. Dům s barokním jádrem byl postaven v 17. století.  Jinak má zachovanou klasicistní fasádu s pavlačí osazenou na sedmi kamenných podpěrách a železnými dvěřmi do bývalého krámku. V ostění kamenného portálku jsou zřetelné drážky pro zasouvání prken při povodních. Dům čp. 9 (L. Pokorného 5): Renesanční dům s rohovým loubím pochází ze 16. století a patří tak k nejstarším domům v ghettu. Původně přízemní získal poschodí kolem poloviny 18. století. Další stavební úpravy prodělal v letech 1870, 1965, 1997. Severní stěnu zajišťuje mohutný opěrný pilíř. Špitál (Pomezní 23): postaven v roce 1853 s kapacitou pro 24 pacientů. Škola (L. Pokorného 15): existovala již roku 1603, od roku 1887 se v ní vyučovalo česky. Chudobinec (Blahoslavova 23): postaven roku 1908 jako malý areál domků seskupených kolem malého dvorku. Radnice čp. 14 (L. Pokorného 8): původní patrový objekt s mansardovou střechou byl postaven ve druhé polovině 17. století. Sloužil k potřebám židovské obce. Scházela ae tu židovská samospráva, v přízemí byly kupecké krámy a také rituální lázeň – mikve. V letech 1898-1899 prošel zasádní rekonstrukcí. Subakova koželužna (Subakova 13): Na konci 18. století vznikla ve východní části židovské čtvrti koželužna rodu Subáků. V průběhu 19. století se rozrostla na velkou továrnu. Ještě v 90. letech 19. století zde pracovalo na 400-600 zaměstnanců. V roce 1931 byla uzavřena a později část továrny přeměněn na malometrážní byty.

Stará radnice - Mladá Boleslav.