Židovský hřbitov ve Švihově se nachází jeho východním okraji v blízkosti železniční trati u viaduktu kterým prochází silnici směřující na Těšnice. Hřbitov byl založen roku 1644 a nejstarší náhrobky pocházejí z doby založení. Na ploše 1.381 m2 se nachází v mírném svahu okolo 140 náhrobků. Nejmladší náhrobky jsou z roku 1913. Asi 150 m odsud po projití viaduktem se vlevo od silnice v menším lesíku nachází nový židovský hřbitov založený roku 1878. Je jen o něco málo větší než starý a přesto se tu nachází jen 35 náhrobků datovaných od roku 1893 do 30. let 20. století. Většina plochy hřbitova zůstala nevyužita.

  Minaret v Lednici, jedna z perel Lednicko-Valtického areálu, je díky tomu, že byl postaven roku 1802, naší nejstarší rozhlednou vůbec. Naše nejstarší rozhledna Tato unikátní a exotická stavba vznikla v době, když se Alois I. Josef z Liechtensteinu rozhodl rozšířit a zvelebit park u lednického zámku a obohatit ho o řadu romantických staveb. Většinu staveb realizoval jeho dvorní architekt Josef Hardtmuth, a jednou z nich se stal i minaret, který byl stavěn v letech 1797 – 1802. O důvodu proč byl postaven koluje řada dohadů. Říká se, že kníže chtěl původně postavit kostel, ale lednická obec jeho stavbu nepovolila, proto se ze vzdoru rozhodl vystavět symbol islámu – minaret. Vznikla tak monumentální stavba, vysoká 60 metrů na jejíž vyhlídkový ochoz je nutné vystoupat úctyhodných 302 schodů. Vlastní minaret vyrůstá z jednopatrové hranolové budovy, v přízemí prolomené dvanácti arkádami a nad římsou je dvanáct věžiček. V patře je osm místností, bohatě vyzdobenými maurskými malbami. Má tři vyhlídkové plošiny a vrchol věže je ukončen silně pozlaceným půlměsícem. Díky výborné údržbě můžeme jeho krásu obdivovat až do dnešní doby. Údajně se jedná o nejvyšší stavbu svého druhu v neislámské zemi.      

Romantické zříceniny hradu Kaltenštejn se nacházejí přibližně 4 km jihovýchodně od městečka Žulová. Na volně přístupný hrad vede ze Žulové turistické značení. Historie hradu Hrad Kaltenštejn (chladný kámen) byl dostavěn někdy v letech 1290–1295. Stavitelé jsou neznámí, snad jimi mohl být rod Vusthubů, kteří též později postavili hrady Frýdberk-Žulovou a neznámý hrad, dnes nazývaný Rychleby nedaleko odtud. Z roku 1295 pochází první písemná zmínka o hradě. V listině se píše, že Kaltenštejn odkoupil od „nepřátel církve“ svídnický kníže Bolek a následně po uzavření míru se svým rivalem, vratislavským biskupem Jindřichem, jej opět pozbyl ve prospěch právě Jindřicha. Vratislavští biskupové hrad poté často zastavovali, např. roku 1319 Haugvicům. Někdy na přelomu 14. a 15. století byl hrad přestavován. Za husitských válek zůstal Kaltenštejn oporou katolické moci. Dobyt byl až v roce 1441, kdy se jej zmocnil Zikmund Rachna. Věznil zde dceru Půty z Častolovic. Se souhlasem vratislavského biskupa Konráda Kaltenštejn oblehlo vojsko pod velením Hynka Krušiny z Lichtenburka, příbuzného nebohé dívky. Hrad byl dobyt, Zikmund spolu s bratrem umučen a Konrád poničený a posléze provizorně opravený hrad roku 1443 zastavil vratislavské kapitule. Zástavní držitelé se dále opět střídali, hrad postupně pustl a roku 1505 byl na pokyn výpomocného biskupa Jana Thurzo rozbořen střelným prachem. Kamení z hradu bylo použito při úpravách okolí nového zámku Javorník. Podoba zámku Koncem 13. století se hradní jádro skládalo z bergfritu, paláce při něm a hradby s bránou. Předhradí bylo taktéž obehnáno hradbou a obsahovalo pouze lehčí stavby hospodářského charakteru. Po rozšíření někdy počátkem 15. století přibyl další pás hradeb před předhradím, vystavěn zde byl mlýn, pivovar a stáje. Dnes jsou zde k vidění střepy hradeb, nepatrné zbytky paláce a především polovina bergfritu, která odolala odstřelování v roce 1505. Kusy zdiva, volně ležící v areálu hradu, pocházejí také z doby odstřelování. Tipy na výlet Navštívit můžete jeskyni Na Pomezí, kostel sv. Josefa v Žulové, Nýznerovské vodopády, Boží horu, vyhlídku Čertovy kazatelny, rozhledu Borůvková hora nebo Městské muzeum Javorník. Ubytovat se můžete v Javorníku nebo v Jeseníku. M.K.

Železniční stanice byla uvedena do provozu v roce 1863 jako jedna ze stanic bývalé Buštěhradské dráhy a současná nádražní budova byla postavena v letech 1871 – 1875. Před ní zde byla stanice koněspřežné dráhy Bruska – Lány. Její původní název byl Praha – Písecká brána, později byl změněn na Praha – Bruska.Trať, u které budova nádraží stojí, měla původně spojit Prahu s Plzní, do té doby měla především sloužit k dopravě dřeva z křivoklátských lesů. Dne 21.5.1830 byl zahájen provoz na úseku z Prahy do Kladna, 25.10. pak dál z Kladna do Lán. Nádraží tehdy koněspřežné dráhy bylo jižněji než je dnešní. Tvořily ho dvě skromné nádražní budovy, provozní a obytná, stáj pro koně, kovárna a dva vykládací jeřáby. Dobře myšlený projekt se ale nikdy neuskutečnil, dráha uvízla v údolí Klíčavy uprostřed křivoklátských lesů, a Praha získala spojení s Plzní zcela jiným směrem. Dne 24.8.1853 byla dráha prodána společnosti Buštěhradské železnice, aby o deset let později zanikla a byla přestavěna na dráhu s parním provozem. Tomuto provozu však nevyhovovala trať velkou částí náhlých zatáček a ostrých obklouků. Dosavadní trať tak byla při přestavbě opuštěna, a z drážního tělesa bývalé koněspřežné dráhy byla použita asi jen její polovina. V roce 1873 bylo rozšířeno dejvické nádraží. V této souvislosti byla vystavěna i nová provozní, přijímací a obytná budova, která slouží svému účelu dodnes. Sem na toto nádraží také v roce 1925 doputoval 112 tun těžký žulový kvádr, který dnes tvoří jednu z dominant III. nádvoří Pražského hradu. Vzhledem k zimním mrazům zde přečkal až do přelomu počátku května 1926 kdy potom byl transportován na hrad. Součástí hlavní budovy je prezidentský salonek se samostatným příjezdem a vstupem z ulice. Byl zřízen v roce 1937 a měl sloužit k uvítání význačných osobností při jejich příjezdu. Vybavení bylo jednoduché. U stropu lustr, dále stolek s jedním křeslem a další stolek, u kterého byly křesla dvě. Salonek byl obložen dubovým dřevem, zlacenými tapetami a nechyběl ani krb dekorovaný mramorem. Z uvedeného mobiliáře se dochovalo pouze těleso krbu. V současné době se zvažuje využití dráhy do Kladna a její přeměna na rychlodráhu. Dejvické nádraží si zatím uchovává svůj historický ráz, jen v polovině 90. let bylo rekonstruováno ke spokojenosti nejen zaměstnanců, ale především cestujících.