Autobusová zastávka Bártlova v Horních Počernicích.

Opevněný renesanční zámek Dolní Kounice se tyčí nad pravým břehem řeky Jihlavy nad stejnojmenným moravským městem. Mohutný komplex hradu a zámku tvoří nejvýraznější dominantu města. Goticko-renesanční hrad a zámek patří mezi nejvýznamnější historické stavby České republiky. Pod zámkem stojí nejvýznamnější památka v okolí – zříceniny gotického kláštera Rosa Coeli. Klášter Rosa Coeli Dolnokounický klášter Rosa Coeli vznikl v údolí Jihlavy již v roce 1181 a postupem času se stal ekonomickým a kulturním centrem kraje. Dokladem tohoto faktu je přestavba před rokem 1330 z původního románského konventního kostela v mohutnou gotickou stavbu, jejíž v baroku upravované zříceniny můžeme pod zámkem obdivovat dodnes. Vznik hradu Souběžně s přestavbou kostela začal být na kopci nad klášterem budován hrad, který měl sloužit k ochraně kláštera. Po zrušení kláštera získává panství roku 1537 Jiří Žabka z Limberka a začíná rozsáhlou přestavbu hradu v stále dobře opevněný renesanční zámek. Další přestavba proběhla za Drnovských z Drnovic v letech 1588 – 1618. Po bělohorské konfiskaci zámek koupili roku 1623 mikulovští Dietrichštejnové, ale nadále je využívali jen jako sídlo správy panství. Roku 1862 panství získali sňatkem Herbersteinové, kteří jej převzali už jen víceméně jako hospodářskou budovu. Nejvíce znehodnocené byly místnosti druhého patra. Po pozemkové reformě roku 1918 získal zámek správce velkostatku Karel Rubeš. Při osvobozování Dolních Kounic roku 1945 zasáhlo zámek několik dělostřeleckých granátů. Toho roku jej zakoupil Dr. Václav Edel, kterému byl ovšem zámek roku 1948 z části znárodněn a zahrnut pod správu Státního statku a byl využíván účelově. Od roku 1986 vlastnila zámek Státní vědecká knihovna, která s ním měla také své plány. Zámek však byl po roce 1992 v restituci navrácen rodině Edlů, kteří jej prodali soukromé společnosti. Dispozice zámku Hrad a zámek v Dolních Kounicích je ojedinělá pravidelná dispozice objektu s nárožními věžemi a s dochovanou podstatnou částí gotického zdiva. Areál zámku se skládá z předzámčí uzavřeného hradbami a přístupného 2 branami a vlastní dvoupatrové čtyřkřídlé renesanční zámecké budovy. Zachovány jsou zde renesanční dveřní a okenní ostění. Průjezd a interiér bývalé kaple v JV nároží má ještě gotický ráz. Hradní a zámecký palác je zdoben pozdně gotickými nástěnnými malbami a renesanční štukovou výzdobou. Nejvýznamnější místností je renesanční Rytířský sál. Na zámku je instalována historická expozice. Tipy na výlet V Dolních Kounicích najdeme také synagogu a židovský hřbitov. V nedalekých Ivančicích na vás čeká renesanční zámek, o něco dál rovněž renesanční zámek Hrubšice, lovecký zámeček Leopoldsruhe nebo renesanční zámek Oslavany. Ubytovat se můžete přímo v Dolních Kounicích.

Evangelický kostel stojící v Českobratrské ulici byl vysvěcen roku 1907. Eklektická stavba ze žlutočervených cihel v sobě nese prvky románské, gotické, holandské renesance a secese. Jednolodní chrám s asymetricky umístěnou věží pochází od architektů Karla Trolla a Ludwiga Faigla.

Muzeum v podskalské celnici patří pod Muzeum hlavního města Prahy. Budova bývalé celnice na Výtoni, čp. 412 na Rašínově nábřeží, je vedle raně barokního původně farního kostelíka sv. Kosmy a Damiána posledním zachovaným zbytkem starobylé rybářské osady Podskalí. Osada Podskalí existovala již od sklonku 12. století a její obyvatelé získali postupně monopolní právo na obchod se dřevem, které sem bylo připlavované po Vltavě. Z historie Výtoň byla starobylá instituce vybírající mýto ze dřeva připlaveného po Vltavě na pražský trh. Jméno vzniklo podle úkonu vytínání určitého množství dřeva ze svázaných vorů. V nejstarší době měla podobu ohrady na dřevo s jednoduchým objektem pro úřad výběrčích. Umístění celnice v dnešním objektu lze sledovat od 16. století. Objekt se stal celnicí, šenkovnou a útulkem pro plavce. Dnešní budova zůstala na úrovni původní zástavby a nachází se v blízkosti tzv. výtoniště. Je to z větší části roubená, omítnutá, pozdně gotická stavba ze 16. století, ozdobená v 17. století pískovcovým novoměstským znakem. O expozici V podskalské celnici se můžeme těšit na čtyři tematické okruhy. Jsou to Voroplavba na Vltavě, Z dějin Podskalí, Nákladní plavba na Vltavě a Pražská osobní paroplavba. Návštěvníci si mohou prohlédnout model z Podskalí z doby, kdy tam ještě nebyly žádné mosty ani nábřežní zdi. Část expozice je věnována také spolku Vltavan (založen v roce 1871), který podporoval plavce, rybáře a pobřežné. Postupně se jeho náplní stala také činnost společenská a vzdělávací. Spolek funguje dodnes – udržuje a propaguje podskalské tradice a každý rok pořádá tryznu za utonulé u sochy Vltavy v blízkosti mostu Legií. Expozice: Historie zaniklého Podskalí - vory a lodě na Vltavě (otevřena 2003) Voroplavba na Vltavě - dobové fotografie a dokumenty zachycují stavbu vorů, jejich cestu po Vltavě do Prahy a svérázný život vorařů — plavců. Ústředním exponátem je věrný model vorového pramene, dále zde nalezneme nástroje používané plavci a zejména unikátní dvojici původních vesel z voru, která byla náhodně objevena na půdě celnice při její nedávné rekonstrukci. Z dějin Podskalí - střed místnosti zaujímá model Podskalí v podobě, jakou mělo kolem r. 1870. Konečný zánik starého Podskalí nastal přibližně mezi roky 1905 a 1914. Po vystavění nábřeží a Vyšehradského tunelu byly zbořeny plavecké domy a ohrady se dřevem a na jejich místě vznikly moderní činžovní domy. Kromě obchodu se dřevem se Podskaláci živili jako plavci na vorech a lodích, v létě těžili ze dna řeky písek a v zimě si přivydělávali jako ledaři. Sdružovali se ve spolku Vltavan, který existuje od r. 1871 dosud. Podobu zaniklého Podskalí a život jeho obyvatel připomínají historické fotografie, původní nástroje dřevařů, ledařů a pískařů i stejnokroj Vltavanu. K unikátům patří pokladna z výtoňské celnice. Nákladní plavba na Vltavě - dějiny plavby na dolní Vltavě jsou dokumentovány především historickými fotografiemi vlečných parníků jednotlivých plavebních společností. Pozornost dále upoutá např. původní kotva vlečného člunu z r. 1913. Pražská osobní paroplavba - historie pražské paroplavby je podrobně zachycena nejen historickými dokumenty a fotografiemi , ale také modely parníků Bohemia a Vltava.