První zprávy o Dolních Počernicích se objevují v záznamech z 12. století. Již v roce 1200 zde byl postaven kostel. Obyvatelstvo Dolních Počernic se živilo zemědělstvím. K Praze byly Dolní Počernice připojeny v roce 1974. Název Počernice je odvozen od člověka tmavé pleti, kterému se říkalo počerný.

Obec se stejnojmennou tvrzí se nachází na poloviční cestě mezi okrajem Prahy a Brandýsem nad Labem. Tvrz, která nese čp. 1, stojí na severovýchodním okraji obce a bývá příležitostně přístupná. Historie tvrze První písemná zmínka o tvrzi pochází z roku 1364, kdy byla v majetku litomyšlského biskupa. Později se jejím majitelem stal olomoucký biskup Petr, který ji roku 1382 koupil od svého příbuzného Jindřicha. Petrovi odpůrci tvrz vzápětí násilně obsadili a až po zásahu krále Václava IV. byla navrácena Petrovu nástupci biskupovi Mikulášovi, který zde roku 1397 zemřel. Tvrz poté spravovali purkrabí a od počátku 15. století se v jejím držení střídali zástavní držitelé z řad drobné šlechty, především Tluksové z Vrábí a Vrábští z Vrábí. Tvrz častým střídáním majitelů trpěla, roku 1444 se dokonce zřítila část zdiva, biskupové se však marně snažili tvrz ze zástavy vykoupit. Sídelní funkce tvrze byla ukončena roku 1584, kdy ji Hynek Vrábský z Vrábí prodal císaři Rudolfovi II., který ji následně připojil k brandýskému panství. Po vyhoření v roce 1630 byla tvrz opravena a v první polovině 18. století byla radikálně přestavěna na sýpku. Podoba tvrze Nejvýraznějším pozůstatkem tvrze z doby gotické je mohutná obvodová hradební zeď se zaoblenými nárožími, která v půdorysu tvoří pětiúhelník. Středověkou tvrz navíc tvořila východní a severní obytná křídla. Na místě bývalého východního křídla dnes stojí třípodlažní barokní sýpka, severní se taktéž nedochovalo. Západní křídlo vzniklo patrně až v 16. století. Obec Dřevčice Budete-li v Dřevčicích, určitě neopomeňte navštívit její dominantu - kostel sv. Bartoloměje. Vedle kostela stojí fara z počátku 19. století, za vidění pak rozhodně stojí zvonice se třemi zvony. Další tip na výlet v okolí může představovat Vinořský zámek nebo zřícenina hradu Jenštejn. Ubytování naleznete v okolí Prahy.

Stanice byla uvedena do provozu v roce 1978. Je ražená, pilířová a tvoří ji tři lodě. Střední loď má délku 107,2 m. Hloubka stanice je 32 m. Je obložena eloxovaným hliníkem žlutavé a zelené barvy. Vestibul stanice je monolitické konstrukce, je pod povrchem a je obložen šedým mramorem. Stanice navazuje na tramvajovou a autobusovou dopravu. Uměleckou výzdobu stanice tvoří kopie barokní sochy Naděje od M.B.Brauna, faksimile rokokové vázy z roku 1770, šest barokních soch z braunovské dílny. Vstup do metra je vyzdoben kovovou mříží od J. Smrže, J. Bruthause a Z. Brunzíka. Stanici dále zdobí kašna od L. Jiránka, O. Kuči a Z. Drobného a mramorová kašna od M. vystrčila. Projektanty byli Z. Drobný a O. Kuča. Název stanice je odvozen od její polohy, od katastru Malá Strana, kde se nachází.Stanice je součástí pražské hromadné dopravy, kterou tvoří trasy metra, městských autobusů a tramvají. Zahrnuje i Petřínskou lanovku, lanovku v pražské ZOO a přívozy přes Vltavu. Dopravní spojení má téměř každá pražská ulice, každé náměstí, či nábřeží. Zabezpečuje přesuny po Praze jak Pražanům, především do zaměstnání, tak návštěvníkům Prahy, turistům. Jejím prostřednictvím mohou navštěvovat pražské památky, divadla, koncerty, výstavy, muzea, kluby, fitcentra apod. Díky ní mají zabezpečenou dopravu i hotely a jiná zařízení poskytující v Praze ubytování, jako například priváty, kempy, botely, hostely, turistické ubytovny, ale i podniky nabízející pohostinství, jako jsou restaurace, kavárny, jídelny, pizzerie, pivnice, cukrárny apod. Prostřednictvím pražské hromadné dopravy je tak dostupná veškerá kultura, kterou Praha svým obyvatelům a návštěvníkům nabízí, stejně jako její jedinečná architektura, příroda, zábava a další nepřeberné množství historických, kulturních, duchovních a přírodních hodnot. A to 24 hodin denně! Stanice metra Malostranská je situována v prostoru pod Klárovem.Zprovozněna byla 12.8.1978Hloubka nástupiště je 32 m pod povrchem.Stanice je ražená, pilířového typu. Konstrukce stanice je trojlodní s prodlouženým středním tunelem se 4 páry prostupů do bočních lodí. Ke stanici patří technologický tunel o délce 19 m. Obklad stěn za kolejištěm je z hliníkových výlisků v barvě zelené a jejích odstínech.Z nástupiště vede jeden eskalátorový tunel do podzemního vestibulu z něhož vede jeden výstup do prostoru u Valdštejnské jízdárny.Počet provozně-služebních místností: 103Obestavěný prostor: 40.060 m3.Stavební náklady: 248 mil. korun.

Autorem sochy je Ferdinand Maxmilián Brokof, který ji zhotovil v dílně svého otce v roce 1709 na objednávku bývalého konventu kajetánů (theatinů) v Praze. Sv. Kajetán založil roku 1524 kongregaci nazvanou theatini k obrodě současného života a na pomoc lidem při morových epidemiích. Stal se jako ochránce při moru a hladomorech patronem Bavorů. Socha světce v řádovém rouše stojí na podstavci před obeliskem, který symbolizuje sv. Trojici. Sousoší je doplněno typickými barokními ozdobami, andělíčky a obláčky. Světec drží v ruce knihu, na níž je nápis: QVAERITE PRIMO REGNVM DEI ET IVSTITIAM EIVS ET HAEC OMNIA ADJICIENTVR VOBIS. MATH. CAP. 6. V. 35. - Hledejte nejdříve království Boží a spravedlnost jeho a toho všeho se vám dostane.