Divadlo nechal v roce 1781 postavit hrabě František Antonín Nostic Rhieneck. Architektem budovy byl A. Haffenecker. Za založením divadla stála skupinka zemských šlechtických patriotů.První představení se zde uskutečnilo 21.4.1783. Hrála se Lassingova Emilia Galotti. Divadelní scéna byla pronajímána německým nebo italským společnostem. Česká vystoupení zde zazněla až v letech 1785 - 1786. Vedení divadla s jejich uváděním nesouhlasilo a tak čeština z tohoto divadla vymizela až do roku 1820. V té době zde působil jako dramatik, režisér a dočasně jako spoluředitel J. P. Štěpánek. Jeho zásluhou se opět začaly hrát i česká představení.Divadlo se může pyšnit tím, že v něm v roce 1787 W. A. Mozart dirigoval premiéru své opery Don Giovanni. A také tím, že tady měla premiéru Tylova Fidlovačka s hudbou Františka Škroupa, v níž poprvé zazněla dnešní česká hymna Kde domov můj.16.11.1920, po vzniku samostatného Československa, divadlo obsadily čeští herci. Stalo se z něho druhá scéna Národního divadla.

Synagoga v Hartmanicích byla postavena v roce 1883 tehdejší hartmanicko-kundratickou židovskou obcí. Po obsazení pohraniči v roce 1938 byla zabavena nacisty a předána do užívání místnímu truhláři. Ten ji využíval jako dílnu a sklad. Stejnému účelu sloužila i po skončení války. Stavba byla postupně devastována a v 80. letech 20. století ji hrozila demolice. Po pádu režimu změnila několikrát majitele až v roce 2002 vzniklo sdružení na její záchranu a obnovu. Což se podařilo a tak v roce 2006 mohla být synagoga zpřístupněna veřejnosti. Je zde expozice připomínající různé aspekty historie života na Šumavě. V podkroví vznikl po rekonstrukci netradiční výstavní prostor. Jde zde zobrazena historie židovské obce v Hartmanicích, osud synagogy, průběh její záchrany a vystaveny fragmenty, které se zachovaly z původní stavby (vstupní dveře, deska zábradlí ženské galerie, zachované rámy oken, kuželky litinového zábradlí aj.). Synagoga je otevřena v turistické sezoně.

Skalní útvar Pokličky se nachází nad Kokořínským dolem jižně od obce Vojtěchov.Patří mezi nejznámější útvary Kokořínska. Představují selektivní větrání pískovců kdy horní asi cca 1 metr silnou vrstvu tvoří tvrdé, železité pískovce až slepence, které kryjí spodní měkčí části. Ty se působením vody a větru rychleji rozrušují a ztenčují se do tvyru komolých kuželů.

Městské opevnění bylo typickým rysem středověkého Krumlova, budovaného již od počátku 14. století. Důmyslný obranný systém města tvořily zdvojený pás hradební zdi, devět bran a několik bašt. Do dnešní doby se zachovala jen jedna brána (Budějovická), torzo hradební zdi při mostu Dr. E. Beneše a bašta z počátku 16. století v blízkosti bývalého panského pivovaru. Budovějovické bráně je věnováno samostatné heslo. Latránská brána stávala někde poblíž spojnice ulic Pivovarská a Latrán. Byla třípatrová, vysoká zhruba 24,5 m. Před bránou byl dřevěný padací most. Měla nízký a úzký průjezd což bránilo stále se zvyšujícímu provozu, v roce 1848 ji navíc poškodila povodeň a tak byla následně v letech 1848-52 zbořena. Druhá Latránská brána stávala při Lazebnickém mostu na straně Latránu. Byla jednopatrová a zbořena roku 1835 při rekonstrukci mostu. Mostecká brána (vnější), stávala při Lazebnickém mostu v Radniční ulici. Byla dvoupatrová a uvnitř se nacházel menší byt. Pro špatný stav byla v roce 1860 zbourána. O kousek dál stála ještě  druhá Mostecká brána (vnitřní). Dvoupatrová věžní stavba byla vysoká zhruba 18,5 m. I tato byla pro špatný stav zbourána, avšak o něco dříve v letech 1842-44. Obdobný systém jako u Mostecké brány byly vystavěny i Kájovské brány (v blízkosti dnešního mostu Dr. E.Beneše). Jedna stála přímo u mostu, byla třípatrová s nápadně vysokou střechou. Využívaná jako skladiště. Zbourána v roce 1860. Druhá stojící o kousek dál byla čtyřpatrová vysoká 24,5 m. V prvním patře se nacházel menší byt, přístupný vnějším schodištěm. Zbourána byla v roce 1842. Cestu od jihu střežila poslední brána zvaná Horní. Stávala na konci mostu mezi dnešními domy čp. 152 a 153 v Horní ulici. Byla nejvyšší městskou branou (31,5 m), na jejím vrcholku byl malý zvon, který odměřoval pracovní dobu horníkům nedaleko těžících stříbro. I když se jednalo o jednu z nejvýznamnějších bran, padla jako první v roce 1839. Poslední devátou bránou byla brána stojící v Široké ulici, o ní však nejsou zprávy.