Klášter v Doksanech je spjat s ženskou kanonií premonstrátek. O jeho založení se v letech 1144-45 zasloužila manželka krále Vladislava II. Gertruda. Klášter byl založen jako sesterský k nejstarší mužské premonstrátské kanonii v Čechách – ke Strahovskému klášteru v Praze. Během své historii se stal jedním z nejvýznamnějších klášterů v Čechách. Jeho osudy byly ne nepodobné osudům dalších našich klášterů. Čekal na něj vzestup a zlatá léta, následována úpadkem, válkami, požáry a zrušením během reforem Josefa II. Ale začněme od začátku.První řeholnice pocházely z kláštera Dünnwald, který leží v Porýní. V dalších letech zde byly vychovávány dcery z předních domácích rodů.  Žila zde také i Vladislavova dcera Anežka, pozdější abatyše u sv. Jiří v Praze. Její matka a zakladatelka kláštera Gertruda zde byla později i pohřbena. Původní dřevěné stavby nahrazovaly postupně kamenné konventní budovy, které se nedochovaly. Brzy také byla postaven bazilika, ve které byl pohřben kníže a pražský biskup Jindřich Břetislav. Obdobím největšího rozkvětu prošel klášter ve 13. a 14. století. Přestože poté byla kongregace stíhána řadou pohrom, mj. požáry, povodně, husitské války a třicetiletá válka, pokračoval řeholní život bez přerušení. Od konce 17. století probíhala rozsáhlá přestavba areálu, který je dnes jedním z nejpozoruhodnějších barokních komplexů v Čechách. Z těchto přestaveb pochází i současná podoba kostela, byla vztyčena kupole, vznikly nové kaple, proběhly freskové a štukové výzdoby a byl přestavěn hřbitovní kostel sv. Petra a Pavla. Za vlády Josefa II. byl roku 1782 klášter zrušen a po krátké epizodě, kdy byl budovy využívány jako špitál a kasárna, si je roku 1790 pronajala kněžna Marie Terezie Poniatowská, rozená Kinská, a nechala je přeměnit na zámek. V roce 1998 se premonstrátky do kláštera vrátily a ten tak byl znovu obnoven.Klášterní areál je tvořen komplexem budov, rozkládajících se kolem čtyř nádvoří. Prohlédnout si lze klášterní chrám Narození P. Marie s hodnotnou barokní výzdobou a jeho historicky cennou románskou kryptu z 12. století. Ze středověkých staveb se do současnosti také dochovala konventní bazilika. Doksany jsou také významným poutním místem. Pouť se koná vždy v neděli po prvním zářijovém pátku.

Délka toku: cca 33,5 km, z toho na území Prahy cca 21 km. Povodí: cca 134,85 km2. Průměrný průtok u ústí: 0,47 m3 za sekundu. Botič pramení mimo území Prahy, cca 1,5 km od Křížkovského Újezdce, v nadmořské výšce 478 m. Je významnou součástí Průhonického parku, v jehož blízkosti vtéká na území Prahy. Do Vltavy se vlévá pod Vyšehradem v nadmořské výšce 186 m. Botič protéká několika rybníky, hostivařskou nádrží a část jeho toku je chráněným územím. V minulosti dával pohon třem desítkám, dnes již neexistujících mlýnů. Cca osmnáctikilometrový úsek od Průhonic do Záběhlic je využíván vodáky. Pojmenování Botiče je zaznamenáno již ve 12. století. V 15. století se nazýval Cebron, v 18. století se nazýval Potanka. Vyskytly se i názvy Podanka nebo Zasav. Protéká katastry Újezd, Křeslice, Petroviče, Hostivař, Záběhlice, Michle, Vršovice, Nusle, Vyšehrad.

Palác, jenž je typickou ukázkou tzv. české renesance má velmi bohatou a pestrou historii. Trojkřídlá stavba byla po velkém požáru na Hradě roku 1541 přestavěna podle předlohy Augustina Vlacha pro potřeby české šlechtické rodiny Lobkoviců v letech 1545–1567 jako jejich městská rezidence. Jako jedna z prvních staveb v Praze byla postavena ve stylu italské renesance. Zdi jsou zdobeny černými sgrafity severoitalského a benátského typu a půdorys paláce je ve tvaru písmene T. Na schodišťových štítech se nachází bohatá figurální výzdoba. Svým charakterem připomíná stavba spíš zámek než městský palác. Když majitel paláce Jiří z Lobkovic upadl u císaře Rudolfa II. v nepřízeň, byl mu veškerý majetek zkonfiskován a on sám byl uvězněn. Jeho majitelé se poté rychle střídali. Po Petru Vokovi z Rožmberka jej vlastnili Švamberkové, pak Eggenberkové. V roce 1719 přešel do majetku Schwarzenberků, jmenovitě Adama Františka knížete ze Schwarzenberka.  V letech 1723 - 24 opravoval a nově budoval obytné prostory pro schwarzenberskou rodinu Antonín Hafenecker podle projektu Antonia Erharda Martinelliho. Další osud paláce poznamenala skutečnost, že císařský dvůr sídlil ve Vídni a pražské paláce přestaly plnit funkci obytnou, protože jejich majitelé následovali dvůr. Na počátku 20. Století byly prostory paláce využity pro vojenskou konírnu a roku 1908 pronajali Schwarzenberkové palác Národnímu technickému muzeu. Za Druhé světové války byl palác částečně poničen a po jejím skončení sloužil jako expoziční prostory Vojenského historického muzea. Roku 2002 přešel palác do vlastnictví Národní galerie v Praze.

Severovýchodně od nepatrné obce Květnov stojí kostel Navštívení Panny Marie. Byl založen roku 1592 na místě gotické kaple. Kolem roku 1674 rozšířen, hranolová věž byla vystavěna roku 1685. V druhé polovině 18. století přestavěn (schodiště a ohradní zeď). V roce 1988 proběhla zatím poslední renovace. Objekt je jednolodní s pětibokým presbytářem, gotickými okny a po stranách kněžiště přiléhají sakristie. Naproti vchodu se nachází kaple Narození Panny Marie, za kostelem pak kaple hříšných Uvnitř se nachází hlavní oltář zdobený akantem s granátovými jablky (1700), rokokové boční oltáře z 18. století (sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého). Pozdně gotická soška Panny Marie Samodruhé je uložena mimo kostel.