Most pod Bulovkou přes Vltavu spojuje Libeň s Holešovicemi. Byl postaven podle projektu V.Možiše a uveden do provozu v roce 1976. Je určen pro železniční dopravu a na libeňském břehu navazuje na tunel v Bílé skále. Skládá se z pěti polích 77,5 m dlouhých, které jsou uloženy na kruhových pilířích o průměru 8 m. Most je 387,5 m dlouhý, 10 m široký a svírá s korytem řeky úhel 45°. Most nemá oficiální název. Pojmenování je odvozeno od polohy mostu.

Dubecko je název výšiny dosahující 399 m.n.m., která se nachází u obce Mírová pod Kozákovem. Výstavbu stožáru si prosadili telekomunikační společnosti, konkrétně Eurotel, který usiloval o pokrytí přilehlé oblasti svým signálem pro mobilní telefony. Obec si však na jaře 2001 vynutila, aby byl původní projekt předložený Eurotelem rozšířen i o schodiště a ochoz, který by sloužil jako turistická rozhledna. Rozhledna představuje další variantu trubkového stožáru o výšce 50 metrů ovinutého točitým schodištěm. Rozhledna byla obložena dřevěnými prvky a zároveň ji zastřešili imitací šindele. Typově stejné konstrukce bylo použito při stavbě rozhledny na Mackově hoře. Slavnostní otevření proběhlo 6. 6. 2002. Z vyhlídkové plošiny ve výšce 33 metrů, na kterou vede úctyhodných 178 schodů, se turistům nabízí krásný kruhový a překvapivě bohatý výhled do krajiny Českého ráje, na Klokočské skály, Krkonoše či Jizerské hory. Jsou samozřejmě vidět Trosky a při dobré viditelnosti též Bezděz.

Stálá expozice: Stálá expozice se věnuje dějinám města a dokládá vývoj lidových a uměleckých řemesel podhůří Orlických hor. Pozornost je věnována pro zdejší kraj typickému paličkování krajek. Unikátní sbírku z oblasti historické farmacie představuje Erxlébenova novogotická lékárna. Expozice přináší údaje o významných rodácích - vynálezci zemněného bleskosvodu Václavu Prokopu Divišovi, zakladateli české chirurgie Dr. E. Albertovi, hudebnímu skladateli Petru Ebenovi, ak. sochaři Františku Rousovi ml. a jeho bratru řezbáři Josefu Rousovi. V muzeu jsou připomenuty památky na žamberské Židy.

Kobylisy, které jsou dnes rušnou pražskou čtvrtí spojenou s centrem metrem a o nichž jsou dochované záznamy již z roku 1297, byly v minulosti jakýmsi předměstím Libně. To proto, že zde byli povětšinou ubytování dělníci, kteří pracovali v Libeňských továrnách. Do roku 1420 byly Kobylisy církevním majetkem. V tomto roce přešly do vlastnictví Pražanů, kteří je rozprodali soukromníkům. V povědomí českého národa jsou Kobylisy spojeny především s obdobím německé okupace. Na zdejší střelnici byly popraveny stovky českých vlastenců. Mezi nimi například i spisovatel a člen KSČ Vladislav Vančura. Autor Rozmarného léta, Konce starých časů a řady dalších děl patřících mezi klasiku české literatury. K Praze byly Kobylisy připojeny v roce v roce 1922. Původní název Kobylis zněl Kobolisy.